19.3.2024 | Svátek má Josef


AUSTRÁLIE: Ohně a my

13.11.2019

V Austrálii propuká jaro už prvního září a končí prvním prosincem, kdy začíná léto, ale letní horka propukla už nyní. Kontinentu několik let vládne sucho. Málo prší a farmáři jsou zoufalí, redukují počty svých zvířat, takže maso by mělo být lacinější, ale není. Jehněčí kýtu z Austrálie koupíte za míň na Blízkém východě než u nás. A teď k tomu to počasí! Není jenom horko, ale... 

Z vnitrozemních vysušených pouští vanou prudké větry, které vysušily zbytek východního kontinentu tak, že buš je jako troud. Takže musely přijít požáry a také přišly. On se vždy najde srandista, většinou puberťák, kterého nenapadne nic lepšího než někde zapálit buš. Jej, to je pak legrace! Letos ale buš hoří na tolika místech, že by to žádný poberťák nestačil založit, a sranda to rozhodně není. 

Hoří především ve státech NSW a Queensland. U nás v Novém Jižním Walesu (NSW) se požáry táhnou podél pobřeží od Newcastle až k hranici s Queenslandem. Nejvíce žhne Mid North Coast, kde bydlím, i když u nás v Mackville přímo ne, ale hned na západ už požáry v oblasti Talarm (oblast s hospodou bez piva – Pub with no beer) pozřely kolem padesáti domů (farmy) a značnou část buše. Viděl jsem v televizi farmáře, který lkal ne nad ztrátou domova (i když také), ale protože mu v ohni shořelo poslední krmivo pro jeho zmenšené stádo krav.

U mě na farmě zatím požár nevypukl, ale několik dní jsme s manželkou lítali a hlídali, aby jiskry a hořící listí, které žene vítr z buše, nezažehly požár u nás. V noci se špatně spí, protože vzduch je plný kouře, a když zavřete okna, stejně neusnete vlivem zatuchlého vzduchu. Přes den to není o moc lepší. Kouř se válí v údolích i na stráních kopců a viditelnost je značně snížená, i když na silnici je možno ještě jezdit. Ovšem dálnici do Sydney u Taree a Portmacqarie museli uzavřít právě pro hustý kouř a v některých místech i kvůli ohni .

V mém oblíbeném klubu RSL vyrábějí jídla pro dobrovolné hasiče, kteří s požáry bojují. Také jsem býval členem této největší dobrovolné organizace hasičů na světě, ale kvůli nemoci už nejsem, a tak jen pomáhám, kde mohu, v maličkostech. Třeba jsem věnoval svou pěknou Eski do klubu, aby měli v čem vozit hasičům sendviče. A sáhnu si hlubokodo kapsy, až se bude vybírat na ty, co přišli o domov...

Zítra, 12. listopadu, média varovala, že budou ještě extrémnější podmínky pro ohně než doposud. Teploty výrazně přes třicet a prudké větry. A to je teprve začátek naší bušfajrové (Bushfire) sezóny. Bojíme se všichni, že opravdové požáry přijdou v létě, jako vždy, ale ony už i ty současné jsou na jejich úrovni.

Zelení a klimatičtí alarmisté jásají, že to potvrzuje jejich scénář pro budoucno. Nechápu, proč je vůbec do televize pouštějí, ale oni jsou všude, dokonce už i v parlamentu, kde šíří své Jobovy zvěsti. Zato ale rozhodně odmítají vypalování buše, jak to každý rok dělávali domorodci. Ti prostě buš vypálili každý rok, ohně byly malé protože neměly dostatek paliva, a k velkým požárům proto nedocházelo. Zelení pomatenci to ale vidí jinak. Příroda musí být ponechána sama sobě a lidé do ní mají zasahovat co nejméně... Takže každých deset až dvacet let se v buši nastřádá „palivo“ (listí, větve a spadaná kůra se stromů) a když to pak chytne, neexistuje síla, která by takový oheň dokázala zvládnout.

A tak nám držte palce, ať to letos přečkáme, a pak bude zas na pár let pokoj. Jestli se toho dožiju...