Malcolm Bligh Turnbull, bývalý úspěšný právník, bankéř, podnikatel, spisovatel a v neposlední řadě přesvědčený republikán, který se za dosti pohnutých okolností asi před měsícem stal australským ministerským předsedou, se narodil 24. října 1954 v celkem dobře zajištěné sydneyské rodině realitního agenta a herečky-spisovatelky, která ale rodinu opustila, když bylo synovi pouhých devět let. Otec, který ho vychovával, dal Malcolma do velmi dobré soukromé školy; syn poté studoval práva na sydneyské univerzitě a později navíc získal tzv. Rhodes Scholarship, což je stipendium udělované každoročně vynikajícím studentům z jiných zemí k dalšímu studiu v Oxfordu. Této pocty se mu dostalo jako už třetí hlavě australského státu ─ před ním byli příjemci této ceny Bob Hawke i Turnbullův přímý předchůdce Tony Abbott. Jiným takto vyznamenaným studentem byl mimochodem kdysi také Bill Clinton. V Anglii se Malcolm Turnbull seznámil a oženil se svou manželkou Lucy, s níž má dvě děti.

Malcolm Bligh Turnbull

V pořadí devětadvacátý ministerský předseda Austrálie Malcolm Turnbull je bezpochyby tím nejbohatším, jakého tato země kdy v čele měla. Začal s dobrým vzděláním, dál se ale propracoval hlavně svou vlastní pílí. Dostal se tak daleko, že ještě asi před pěti lety, se svými přibližně 200 milióny australských dolarů (zhruba 3,5 miliardy korun), se nacházel na seznamu nejbohatších Australanů, byť „jen“ kdesi na konci druhé stovky. Od té doby se sice propadl o trochu níž, jistě ale hlavně proto, že se soustředil spíš na své politické ambice. Ty ostatně míval už kdysi dávno, když brzy po návratu z Anglie v roce 1981 učinil svůj první pokus o to dostat se do federálního parlamentu v okrsku Wentworth, který nyní od roku 2004 reprezentuje. Tehdy se mu to nepovedlo, takže po nějaký čas působil jako právník, když si zavedl svou vlastní firmu. Už v té době měl v rukách několik případů, které se dostaly do popředí zájmu medií, zejména když úspěšně obhajoval tehdy nejprominentnějšího tiskového magnáta a nejbohatšího Australana Kerryho Packera proti obviněním vznesených vládou ustavenou komisí. O jiném svém případu, při němž zdařile zamezil britské vládě blokovat vydání knihy Spycatcher napsané bývalým agentem MI5 Peterem Wrightem, napsal Turnbull později sám knihu.

Koncem 80. let se budoucí politik začal vážně zabývat bankovnictvím, v partnerství s Nicholasem Whitlamem, synem někdejšího australského ministerského předsedy, a s Nevillem Wranem, který až donedávna byl po deset let premiérem státu Nový Jižní Wales. Politická uvědomělost mu zde zřejmě na překážku nebyla ─ jak Whitlamův otec, tak i Wran byli totiž labouristé, tedy na opačné straně politického spektra, než kde se Turnbull dnes nachází. Někdo by si takovouto pružnost mohl vyložit kladně, jiný záporně, rozhodně to ale něco o tomto člověku vypovídá. V 90. letech učinil Turnbull další obrat, když začal úspěšně podnikat v telekomunikacích s tehdy prudce se rozvíjejícím internetem. Firma OzEmail se v letech 1994-99 pod jeho vedením stala jedním z hlavních poskytovatelů internetového připojení v zemi. Když svůj podíl prodal, vyneslo mu to údajně asi 60 miliónů dolarů, tedy podstatnou část jeho dnešního bohatství.

Zároveň s podnikáním se Turnbul zabýval i něčím zásadně jiným, když se v roce 1994 stal předsedou Hnutí australských republikánů. Byl následkem toho velmi prominentní jako vedoucí kampaně pro nastolení republiky v průběhu konstituční konvence, která se konala 2.-13. února 1998 v Canbeře. Kampaň jsem sledoval od počátku, z pověření českého vysílání BBC jako jeho tehdejší dopisovatel. Referendum, které v následujícím roce z konvence vzešlo, potvrdilo ale status quo, i když dosti těsným poměrem hlasů. Turnbull o tom všem napsal knihu Fighting for the Republic, Boj o republiku, v níž mj. obvinil tehdejšího ministerského předsedu Johna Howarda, který je zarytým monarchistou, z toho, že „zlomil národu srdce“. Vzhledem k tomu, že Tony Abbott, kterého Turnbull nedávno ve funkci nahradil, je také skalním vyznavačem monarchie, je dosti možné, že v tomto směru by se budoucnu opět mohlo něco dít.

Z toho, co jsem o něm až doposud, i když v krátkosti, napsal, je snad zřejmé, že se zde jedná o muže činu, což se obráží už v samotném jeho jménu. Turnbull v angličtině značí muže, který dokáže povalit na zem býka, tedy podobného siláka, jakým byl legendární český Bivoj. O původním Turnbullovi se traduje, že si vysloužil své jméno a povýšení do šlechtického stavu tím, že ve 13. století zachránil skotského krále Roberta de Bruce, který samotný proslul jako Braveheart (statečné srdce), před útočícím býkem. Jméno je v anglosaských zemích poměrně rozšířené ─ v Anglii se nachází asi 15 000 Turnbullů, v USA kolem 10 000, ve Skotsku 3 500, zde v Austrálii skoro 8 000. Jak jsem zjistil, dokonce i v Česku v současnosti žije osm lidí tohoto jména.

Otážete se možná, jak si vede náš nový parlamentní vůdce? Odpověď zní, že kromobyčejně dobře. I ti z jeho stranických kolegů, kterých nebylo málo a kteří se změny ve vedení strany obávali, musí asi pomalu měnit názor. Šance k tomu, že budou při volbách, k nimž musí dojít do roka, znovu zvoleni do parlamentu, se totiž náhle a prudce zvětšily. Tony Abbott, jemuž konzervativnější stranické složky dlouho dávaly přednost, se před očima voličstva jevil jako nezvolitelný. Za jeho vedení se v průzkumech veřejného mínění ukazovalo, že po rozdělení preferencí socialisté pravidelně vedli o několik procent, 53:47 či tak podobně. Dnes, měsíc po Turnbullově zvolení, se situace obrátila a liberální strana vede 56:44! Nejen to. Turnbull požívá u voličstva více než trojnásobnou popularitu než jeho protějšek Bill Shorten. Tentýž se v minulých dnech pokusil o zpochybnění některé z investic, které má Turnbull v zahraničí, což Shortenovi, jak se zdá, jen víc ublížilo. Australské voličstvo zřejmě, aspoň v této době, dává přednost tomu, kdo se - po finanční stránce - dokáže s úspěchem ohánět. Říká si snad, že by se to třeba mohlo obrazit kladně i na ekonomii celé této země?

Autorovy memoáry: http://www.mujbibr.com
Autorovy stránky: http://www.voyenkoreis.com