Největší australské město Sydney má svůj Harbour Bridge už od roku 1932, kdy byl po osmi letech dostavěn. Hlavní město Queenslandu Brisbane, které v těch časech nebylo o moc víc než provinční město, nechtělo v tomto zůstat příliš pozadu, takže dva roky nato začalo stavět svůj most známý jako Story Bridge. Pojmenován byl takto po jistém, kdysi snad dosti prominentním státním zaměstnanci. I když tohoto pána dnes už nikdo nezná, pokud vím, nikoho až doposud nenapadlo to jméno měnit. I to něco o této zemi vypovídá. Stavba byla dokončena za šest let a most otevřel slavnostně tehdejší guvernér státu sir Leslie Wilson dne 6. července 1940. V neděli se tudíž slavilo 75. výročí této události.

Ocelový most je 777 metrů dlouhý a 24 metrů široký; hlavní oblouk měří 282 metrů, celková výška je 74 metrů. Je tudíž zhruba asi o třetinu menší než jeho slavnější rival, větší ovšem být nepotřebuje, když činí úspěšně to proč byl postaven – aby spojil oba břehy řeky v tom nejvhodnějším místě. Dodnes zůstává nejzřetelnějším orientačním bodem v tomto městě, a to přesto, že kolem něho v létech nedávných vyrostly jak houby mrakodrapy. Víc než padesát z nich jich je vyšších než 100 metrů, přičemž ten nejvyšší má 249 metrů, což je limit, který město povoluje (to prý se má brzy zvýšit na 300 metrů). Most těmto nájezdům zatím odolává.

Stavba mostu stála závratných 1,6 miliónů liber, jimiž se v Austrálii v té době platilo. Celkem během stavby zahynuli čtyři dělníci, zatímco most v Sydney si vyžádal šestnáct obětí. Použito bylo 12 tisíc tun oceli. Pro nás je zajímavé, že mnohé z asi šesti miliónů nýtů (některé z nich jsou až tříkilové), které drží celou konstrukci pohromadě, byly údajně dodány firmou Českomoravská Kolben-Daněk (ČKD). K tomu muselo dojít hned na počátku stavby, protože je těžké si představovat, že by po okupaci tehdejšího Československa povolili nacisté vývoz pro válečné účely tolik důležité oceli.

Zpočátku, asi po sedm let, se na mostě vybíralo mýtné, čímž byla stavba aspoň zčásti 

financována. Pro zajímavost: za auto se platilo šest pencí, tři pence stál koňský povoz nebo motocykl, jednu penci platili cyklisté či pasažéři autobusu. Pokud jste převáželi dobytek, za hlavu jste rovněž zaplatili jednu penci. Předpokládám, že chodci mohli i tehdy přejít zadarmo; chodník pro ně tam je. Sám jsem kdysi takto přešel, to bylo hned po příjezdu do Brisbane, když jsem ještě neměl auto. Dnes bych to v tom zdejším horku nedělal!

Při letošních oslavách byla veškerá doprava po celý den uzavřena a pouze pěší návštěvníci mohli oslavovat. Od rána až do večera zde stály veškeré možné stánky a k dnešním oslavám byly vydány lístky, celkem 75 tisíc. Tito horlivci jedli, pili a se veselili. Hádám, že přitom utratili víc, než kolik kdysi stálo celou tu věc postavit!

Autorovy memoáry:
http://www.mujbibr.com
Autorovy stránky:
http://www.voyenkoreis.com