Je tomu tak trochu jako s tou lochneskou příšerou. Dost lidí tvrdí, že ji vidělo, někteří dokonce i pořídili nějaké fotografie, o jejichž autentičnosti se vedou četné spory. O tom, zda mořští krokodýli existují, se sice spory nevedou, kde na ně můžete narazit, ale není zdaleka tak jasné. Nejvíc se jich nachází kolem poměrně hustě obydlených indonéských ostrovů, kde podle odhadů mají na svědomí smrt několika stovek lidí ročně. Na severu Austrálie mnoho lidí nebydlí, přesto v průměru každým rokem zaplatí životem setkání s mořským krokodýlem aspoň dva lidé. Jistě, na silnicích jich zahyne mnohokrát víc, z nějakých důvodů to ale hrůzu zdaleka tolik nenahání jako představa lidských končetin drcených mezi sklapnutými krokodýlími čelistmi. Naštěstí, pokud člověk zrovna nebydlí někde nad úrovní obratníku Kozoroha, může si zatím říkat, že se ho to netýká. Nebo spíš netýkalo?

Není tomu tak dávno, kdy zde bývali tito potomci dinosaurů rozšířeni mnohem víc. Vyskytovali se od nejsevernějšího pobřeží australského kontinentu, kde jich pochopitelně bylo daleko nejvíc, snad až po Coffs Harbour, tedy asi 300 km na jih od Brisbane. Tak tomu zřejmě bývalo počátkem 19. století, kdy Queensland jako stát ještě neexistoval a Brisbane bylo známé jako trestanecký tábor Morton Bay, proslulý jedním z nejkrutějších režimů v celé Austrálii. S tím, jak zde zhruba od polovičky předminulého století přibývalo osadníků, ubývalo zároveň krokodýlů. Nejvíc se o jejich odchod ze scény postarali profesionální lovci, kteří krokodýly v první polovině minulého století stříleli ve velkém, hlavně kvůli jejich vysoce ceněné kůži. Byli tak úspěšní, že kolem roku 1970 se podle odhadů jejich řady ztenčily jen na pouhé tři tisíce. Krokodýl mořský (crocodylus porosus) se znenadání ocitl na samém pokraji vyhynutí. V době kdy jsme sem přišli v roce 1973, panovaly ještě debaty o tom, zda byl měl být krokodýl mořský vyhlášen za chráněný druh přesto, že v nás lidech vidí potenciální zdroj potravy. Rok nato k tomu už došlo oficiálně.

Krokodýl mořský se od té doby počal opět rychle rozmnožovat. Na severu Queenslandu a Západní Austrálie a hlavně v Severním teritoriu se dnes celkově jejich počet už odhaduje asi na 150 tisíc. S tím jak těchto plazů znovu přibývá, rozšiřuje se také postupně jejich teritorium, a to podle pobřeží, směrem od severu na jih. Je těžké říci, kdy nějaké ty otužilejší jedince budeme moci opět uvítat zde kolem Brisbane, těžko ale pochybovat o tom, že při současném trendu bychom se toho mohli dočkat docela brzy. Pokud už k tomu třeba i nedošlo. Jeden docela pěkný, asi tři a půl metrový kousek, byl v těchto dnech spatřen a dokonce vyfotografován na břehu řeky nedaleko města Maryborough, jen nějakých 250 km od Brisbane. Dřív, než mohl být odchycen a převezen na některou z krokodýlích farem, což bývá běžnou praxí v případech zvířat objevených zhruba pod úrovní obratníku, zmizel. V městě, jehož obyvatelé nejsou na něco takového zvyklí tak, jako například lidé žijící v tropickém Cairns, panuje proto značná nervozita.

Krokodýlí fronta se k nám pomalu blíží. Před devíti lety, celkem devět lidí vidělo asi dvoumetrového mladíka v Noosa River, což už je jen pouhých 100 km na sever od nás. No a před dvěma lety jakýsi turista vyfotografoval cosi nápadně vyhlížejícího jako krokodýl, když se to honilo za kachnami v mořském kanále blízko světoznámého rezortu Gold Coast. To už je dokonce na jih od Brisbane. Jistě, mohla to také být lochneska na dovolené, daleko pravděpodobnější ale je, že to byl nefalšovaný krokodýl. Že tu kdysi krokodýlové byli, o tom není pochyb; podle věrohodných zpráv se běžně vyskytovali i v Brisbane River, která je jakousi naší zdejší Vltavou, i v okolních tocích. Rýsuje se zde budoucí konflikt mezi zájmy ochránců přírody a těch, kteří považují za důležitější bezpečnost veřejnosti.

Osobní stránky Voyena Koreise