Schylovalo se k tomu už dlouho. Tony Abbott si v únoru tohoto roku „vykoledoval“ na svých parlamentních kolezích další půlrok, během něhož je měl přesvědčit o tom, že je pro liberální stranu tím jediným možným vůdcem ve federálním parlamentu, a tudíž premiérem. Přesněji, ministerským předsedou, protože titul premiéra náleží v Austrálii hlavám parlamentů jednotlivých států. Nakonec se mu dostalo celých sedmi měsíců. Ještě v pondělí ráno to vypadalo, že pokud by Abbotta měl vyzvat jeho rival Malcolm Turnbull, došlo by k tomu nejspíš až příští týden. O nadcházejícím víkendu se totiž budou konat doplňovací volby, které byly svolány po náhlé smrti jednoho z poslanců a všeobecně se očekávalo, že si strana počká na výsledky, dřív než se rozhodne o tom, kdo povede Austrálii po příští rok, který nám zbývá do voleb. Jenže poté, kdy kolem poledne vešly ve známost výsledky posledního průzkumu veřejného mínění, které ukázaly Abbottův další propad v popularitě mezi voliči, už třicátý v řadě, věci se v průběhu odpoledne daly do pohybu, až k večeru Canberru zasáhl už naplno rozjetý vlak, jak se o tom pohotově vyjádřil jeden z ministrů Abbottovy vlády.

Turnbull odpoledne navštívil Abbotta v jeho kanceláři, aby mu oznámil, že se vzdává své funkce ministra komunikací a hodil mu onu symbolickou rukavici, kterou tentýž zvedl a výzvu přijal. S tím, že k rozhodujícímu klání má překvapivě dojít již jen za několik hodin, ve 21.15 večer. Heroldem nadcházejícího neštěstí se pro Abbotta stala jeho zástupkyně a ministryně zahraničí Julie Bishop. O ní se tušilo a bude tušit i nadále, že také chová jisté ambice k tomu obsadit nejvyšší úřad v zemi. Svému šéfovi oznámila, že bude znovu kandidovat na funkci zástupkyně ministerského předsedy, ale že přechází do tábora jeho soka. To už bylo celkem jasné, že vyzyvatel má dobře spočítaná čísla, což se také ukázalo být pravdou, když po asi půlhodinovém jednání za zavřenými dveřmi se účinkující začali trousit v menších hloučcích ven, kolem televizních kamer. Podle výrazu v tvářích Abbotových příznivců, kteří začali vycházet jako první, bylo jasné, že to pro ně dobře nedopadlo. Muž s papírkem v ruce potom předstoupil před kamery, aby přečetl výsledky hlasování.

Malcolm Turnbull porazil Tonyho Abbotta poměrem hlasů 54:44
Julie Bishop nato porazila Kevina Andrewse rozhodně 70:30

Turnbull se takto stal designovaným ministerským předsedou, celkem 29. v pořadí ─ což parlament ovšem musí ještě formálně potvrdit. Julie Bishop zůstane nadále ministryní zahraničí. Turnbull sice prohlásil, že nehodlá činit žádné čistky, k těm ale stejně dojde tím, že někteří tvrdí zastánci Abbottovi sami rezignují. Turnbull dále slíbil, že ve své pozici se bude především řídit tím, na čem se dohodnou jeho straničtí kolegové, což by mělo znamenat konec tak zvaným „captain picks“. To je výraz pocházející z kriketu, znamenající, že kapitán mužstva – v tomto případě vůdce strany, rozhodne sám a aniž by se poradil s kolegy o tom, kdo se hodí či nehodí pro nějakou funkci či odměnu. K jednomu z takovýchto kontroverzních rozhodnutí, které silně pokazilo Abbottovu reputaci, například došlo, když tento zastánce systému monarchie udělil rytířský titul manželovi královny Alžběty princi Philipovi (který už má podobných vyznamenání doma na tucty). Něco takového nám od Turnbulla, který je jedním z nejviditelnějších republikánů v této bývalé britské kolonii, rozhodně nehrozí.

Autorovy memoáry: http://www.mujbibr.com
Autorovy stránky: http://www.voyenkoreis.com