Když počátkem roku určila tehdejší premiérka Julia Gillard 14. září jako den federálních voleb v Austrálii, bylo to překvapivé a zcela bezprecedentní. Jednou z výhod vládnoucí strany v zemi s westminsterským parlamentním systémem je ta, že ministerský předseda určuje datum voleb, které se mohou konat kdykoliv, pochopitelně v rámci časového limitu. V současném volebním termínu musely být volby svolány před koncem tohoto roku. V praxi to obvykle vypadá tak, že si premiér nechá datum voleb pro sebe a pro své důvěrníky, takže opozice musí hádat, kdy se asi půjde k volebním urnám. Dozví se to obvykle až asi měsíc předem, spolu s celým národem, poté, kdy premiér navštíví sídlo zástupce královny v Canbeře a spolu s žádostí o rozpuštění parlamentu datum oznámí, čímž se to stane oficiálním.

30. ledna tohoto roku překvapila premiérka Gillard kdekoho, když guvernérku Austrálie Quentin Bryce navštívila. aby oznámila, že se volby mají konat 14. září, více než sedm měsíců po tomto oznámení a téměř rok před nejposlednějším možným termínem. Důvod k tomuto kroku měla Gillard jediný: chtěla si takto v čele strany pojistit svou pozici, která byla velice vratká. Od chvíle, kdy se jí před třemi roky s pomocí několika spiklenců podařilo z křesla premiéra vytlačit Kevina Rudda, byla neustále terčem kritiky. Rudd zůstával nadále mezi voliči populární, Gillard se nikdy nepodařilo popularitu získat. V průzkumech veřejného mínění padala stále dolů a s ní i strana labouristů. Když to kleslo pod kritický bod, který ve vyrovnaném parlamentu (když nepočítáme několik nezávislých a zelených poslanců, kteří minoritní vládu udržovali nad vodou) představovalo 30 % primárních hlasů, byla 26. června premiérka nucena svolat schůzi výboru strany, během níž byla svržena a Kevin Rudd byl znovu povolán do čela strany, čímž pádem se automaticky stal premiérem.

Rudd nebyl povinen dodržet datum voleb, které určila Gillard. Všeobecně se očekávalo, že svolá volby co nejdříve, dokud potrvá údobí líbánek, které novému vůdci normálně voliči povolují. Ruddova popularita skutečně zapracovala, takže po výše uvedené změně se volební preference ustálily na téměř úplné rovině a tak tomu je více méně i po téměř šesti týdnech. Rudd si zřejmě pohrával docela vážně s myšlenkou na to svolat volby na ještě pozdější datum, než jak to určila jeho předchůdkyně, snad až na počátek prosince; jeho poradci ho ale od takového kroku zrazovali. Asi právem: voliči, kteří by takto byli ponecháni už bezmála rok v napětí, by se mohli jemu i celé straně pomstít. Ještě v neděli ráno předstíral Rudd před kamerami, že nemá v úmyslu volby svolat, odpoledne ale odletěl do Canberry a volby svolal na 7. září.

Čeká nás tedy asi pět týdnů, během nichž si obě hlavní strany budou vzájemně lézt do vlasů. Zatím to vypadá na to, že hlavním tématem bude otázka hledačů asylu. Je to silně emotivní záležitost, zejména poté, kdy v nedávné době došlo hned k několika incidentům, při nichž přišli lidé o život. Rádoby emigranti připlouvají nejčastěji k Vánočnímu ostrovu, který patří Austrálii a který se nachází jen asi 400 km od jižního pobřeží Javy, ale téměř 2000 km od severního pobřeží Austrálie, na člunech, které se k takové plavbě většinou vůbec nehodí. Odhaduje se, že za posledních deset let zahynulo v mořských vlnách kolem tisíce lidí, ovšem kolik lodí se potopí ještě ve vodách Indonésie, o nichž žádné zprávy vydány nejsou, se neví. Koaliční vládě vedené Johnem Howardem, kterého v prosinci 2007 porazil Kevin Rudd, se na čas podařilo proud lodí z Indonésie, nesoucích hlavně uprchlíky z Afghánistánu, Íránu a Srí Lanky, téměř zastavit. Jakmile se Rudd dostal k moci, zrušil předchozí opatření, při nichž byli hledači asylu přepraveni na ostrov Nauru v Mikronésii, kde australské úřady jejich žádosti přezkoumaly. Nyní se Rudd snaží dosáhnout podobné dohody s vládou Nové Guineje. Tohoto kotrmelce jistě využije opozice v čele s vůdcem Tonym Abbottem k tomu, aby poukázala na zásadní neschopnost labouristické vlády. Ruddovým problémem je to, že nějaké řešení nalézt nutně potřebuje. Jakékoliv řešení.

Jistě se vynoří i jiná témata, docela určitě dojde k osobním útokům některých z politiků na jiné politiky na obou stranách, je nasnadě, že se máme na co těšit po celý příští měsíc. Po dnešku už víme, že počínaje 7. zářím by se vše mohlo konečně uklidnit, aspoň na nějaký čas. Pokud ovšem hlasování nedopadne tak jako posledně, kdy volby jasně nevyhrála ani jedna strana a výsledkem byl "hang parliament". To by bylo neštěstí!