21.10.2021 | Svátek má Brigita


AUSTRÁLIE: Klokánie a potopa

24.1.2011

Tak jsme tady, na východu klokaního kontinentu, měli generálku na potopu světa. Nejhorší je snad za námi, ale voda se valí dál vnitrozemskou krajinou do Jižní Austrálie.

Když velká voda, tak velká voda, tady se fšecko dělá pořádně. Buď tady deset let ani nekápne, anebo za noc naprší přes 300 mm na území rozlohou větším než Česká republika.

Nyní vody opadávají a vynořují se hrůzy, co způsobily. Tahle potopa nastala ve zdejším létě. Na severu v Queenslandu, v subtropech, je patřičné teplo, něco jako sauna, a jinde také zima zrovna není. Naplavený sajrajt silně zaváňá a zároveň je líhní milionů komárů. A ne ledajakých. Jsou potenciálně schopni přenášet velice nechutné infekce, malárii nevyjímaje. Také hrozí vypuknutí různých infekčních chorob díky jak znečistěné záplavové vodě, co sebou vzala zdechliny a mnohde i obsah čističek vod. Pitnou vodu je nyní před použitím moudré po pět minut povařit. Takže ty správné radosti v místech kde voda opadla, právě začínají. Mnohde bez elektřiny a telefonu. Takže žádná klimatizace a podusit se ve vlastní šťávě.

Nyní vody opadávají a vynořují se hrůzy, co způsobily. Tahle potopa nastala ve zdejším létě. Na severu v Queenslandu, v subtropech, je patřičné teplo, něco jako sauna, a jinde také zima zrovna není. Naplavený sajrajt silně zaváňá a zároveň je líhní milionů komárů. A ne ledajakých. Jsou potenciálně schopni přenášet velice nechutné infekce, malárii nevyjímaje. Také hrozí vypuknutí různých infekčních chorob díky jak znečistěné záplavové vodě, co sebou vzala zdechliny a mnohde i obsah čističek vod. Pitnou vodu je nyní před použitím moudré po pět minut povařit. Takže ty správné radosti v místech kde voda opadla, právě začínají. Mnohde bez elektřiny a telefonu. Takže žádná klimatizace a podusit se ve vlastní šťávě.

Nutno dodat, že jak v době záplav, tak i nyní byla a je koordinace pomoci postiženým příkladná a hlavně rychlá. Informovanost obyvatelstva „in real time“, tedy za pochodu, TV na některých stanicích vysílaly „updates“ 24 hodin denně. Evakuace lidí i dobytka probíhaly spořádaně a místa byla jasně určena. Jaksi tohle tady klape. Sice jeden rok vyhoří prostory velikosti Čech, aby druhý rok byly pod vodou, ale zdejší záchranáři, hasiči, policie, vojáci a v neposlední řadě desítky tisíc dobrovolníků to mají fšecko v malíčku. Radost pohledět, jak jim to odsejpá. Nebyla zanedbána ani psychologická pomoc postiženým, aby se z toho snad nezbláznili. Nyní čeká v místech, která navštívila voda, spousta práce na každého, kdo je ochoten se zapojit do úklidu a obnovy. Stávající situace je přirovnávána ke stavu poválečnému, kdy bylo vše zničeno. Finančně pomáhá celá Austrálie, jak už tu je dobrým zvykem. Od federální a státní vlády až po místní správu, různé firmy a korporace, až po penzisty a školní děti. A hlavně rychle.

Když se však na toto vše podíváme s odstupem, tak jen zjišťujeme, že příroda si jen doplňuje zásobárny vody. Jak na povrchu, tak i ty podzemní. Posledních devět měsíců - oproti dobrému zvyku sucha a horka – v Klokánii vydatně pršelo. Vyschlá koryta řek a potoků se postupně zaplnila a voda se rozlila do nedozírných planin. Minimální spád terénu způsobil takové záplavy, že nyní je pod vodou území, na které by se vešla Česká republika patnáctkrát. Všechna tato voda nyní pozvolna odtéká směrem na jih, kam se velká část Austrálie velmi mírně svažuje. Vody záplavy tak pomalu pokračují, jsou monitorovány a ti, které to postihne, jsou zavčas upozorněni, co je čeká a co by měli udělat. Vodou, až tam za nějaký ten měsíc doteče, se zaplní ohromná jezera v Jižní Austrálii, která jsou po většinu času nedozírné, oslnivě bílé, solné pláně. Pak nastane další zázrak. Voda která postupovala jen neznatelnou prohlubní v rovině bez konce, jménem Warburton Groove, skončí v jezeře Eyre. Voda se nevalí ale postupuje jen velmi pozvolna, neboť spád se nekonečně blíží nule. Masa vody je zbarvena tak, jako okolní půda. Prach, co se za desetiletí v poušti nashromáždil, je vodou unášen do jezera, zrovna tak jako všichni živí tvorové, ryby ze vzácných tůní nevyjímaje. A tady nám začíná zázrak přírody a její tajemství.

Když se však na toto vše podíváme s odstupem, tak jen zjišťujeme, že příroda si jen doplňuje zásobárny vody. Jak na povrchu, tak i ty podzemní. Posledních devět měsíců - oproti dobrému zvyku sucha a horka – v Klokánii vydatně pršelo. Vyschlá koryta řek a potoků se postupně zaplnila a voda se rozlila do nedozírných planin. Minimální spád terénu způsobil takové záplavy, že nyní je pod vodou území, na které by se vešla Česká republika patnáctkrát. Všechna tato voda nyní pozvolna odtéká směrem na jih, kam se velká část Austrálie velmi mírně svažuje. Vody záplavy tak pomalu pokračují, jsou monitorovány a ti, které to postihne, jsou zavčas upozorněni, co je čeká a co by měli udělat. Vodou, až tam za nějaký ten měsíc doteče, se zaplní ohromná jezera v Jižní Austrálii, která jsou po většinu času nedozírné, oslnivě bílé, solné pláně. Pak nastane další zázrak. Voda která postupovala jen neznatelnou prohlubní v rovině bez konce, jménem Warburton Groove, skončí v jezeře Eyre. Voda se nevalí ale postupuje jen velmi pozvolna, neboť spád se nekonečně blíží nule. Masa vody je zbarvena tak, jako okolní půda. Prach, co se za desetiletí v poušti nashromáždil, je vodou unášen do jezera, zrovna tak jako všichni živí tvorové, ryby ze vzácných tůní nevyjímaje. A tady nám začíná zázrak přírody a její tajemství.

Za těch skoro 42 let, co mezi klokany žijeme, bylo jezero Eyre naplněno třikrát. Nyní to bude počtvrté. Pokaždé, když se naplní vodou, a nejen toto, ale i kterékoliv jiné v poušti, je zanedlouho přerybováno. Ryb jsou neskutečná množství, avšak komerčně naštěstí nevyužitelná, pro velkou vzdálenost a obtížný přístup. Voda je na povrchu sladká, sůl se drží u dna. Vliv na to má pomalý tok vody protože salina je těžší než natečená voda. Ryby mají v této vodě spoustu obživy spláchnuté z patnácti set kilometrů pouště. Jezero se brzo přímo vaří rybami a o nich a jiných vodních obyvatelích se člověku doposud neznámým způsobem dozví vodní ptáci tisíce kilometrů vzdálení. A tak tisíce racků, různých brodivců, říčních orlů a pelikánů se vydá k zdroji potravy. Ryb je v jezeře tolik, že pelikáni nevyvedou mladé jedenkrát, ale i třikrát. Dokud jezero opět nevyschne a tisíce posledních mladých pelikáňat nezhynou hlady a nedostatkem vody. Vodní ptáci a dravci časem odletí a jezero se opět na 10 – 15 let stává nedozírnou, oslnivě bílou solnou plání.

Tímto způsobem se doplňují i zásobárny podzemní vody, jeden z australských zázraků.Pod velkou částí australské pevniny je jakési podzemní moře. Vrstva, kde se voda nachází, se jmenuje aquafier. Voda prosakuje horninami, rozpouští a louhuje minerály po několik tisíc let, aby pak, o pár tisíc kilometrů dál, vystoupila z hlubin blíže k povrchu, kde byla lidmi navrtána ve formě artéských studní, ze kterých pak prýští obvykle horká a minerály nabitá voda. Na praní a k pití nic moc, připomíná kdejakou minerálku s hořkoslanou pachutí, ale v poušti, kde jinak není vody ani kapka, je to elixír života.

Tímto způsobem se doplňují i zásobárny podzemní vody, jeden z australských zázraků.Pod velkou částí australské pevniny je jakési podzemní moře. Vrstva, kde se voda nachází, se jmenuje aquafier. Voda prosakuje horninami, rozpouští a louhuje minerály po několik tisíc let, aby pak, o pár tisíc kilometrů dál, vystoupila z hlubin blíže k povrchu, kde byla lidmi navrtána ve formě artéských studní, ze kterých pak prýští obvykle horká a minerály nabitá voda. Na praní a k pití nic moc, připomíná kdejakou minerálku s hořkoslanou pachutí, ale v poušti, kde jinak není vody ani kapka, je to elixír života.

Panující vlhko svědčí i buši a veškeré havěti, co v něm žije. Flora a fauna se rozbují.. Hmyzu, pro průměrného Evropana ve své většině exotického a odpudivého, je něúrekom. Na každém metru čtverečním jsou nejméně dvě pavučiny, do kterých se kolemjdoucí obvykle zamotá. Mravenců, brouků, motýlů a můr jsou tu celé spousty. A protože všude roste plno zeleného, ve stádech klokanů je plno „joeys“, jak se tu říká klokáňatům. Ovšem ani všelijaká jedovatá žoužel nezůstává pozadu, a tak je třeba při pohybu bušem zvýšit ostražitost. Hada či hadici je lépe nechat odplazit, jinou, obvykle též jedovatou žoužel také, a hmyz včetně much a komárů je nejlepší ignorovat, tak jako zdejší domorodci. Jinak by se z těch mračen dotěrných much jeden zbláznil

Flora také nezahálí. Letošní jaro bujně kvetlo kde co, i kytky, které v době sucha nekvetou a šetří si vodu na přežití. Dokonce ani největší kvetoucí rostliny na světě, blahovičníky, tedy eukalypty, nezůstávají pozadu. Blahovičník je jakousi zásobárnou vody, kterou si v době vlhka nacucá do kmene, větví a kořenů a pak ji úsporně využívá, když neprší. Proto se také eukalypty vysazují tam, kde je třeba vysušit příliš mokrou půdu. Nasátá voda z půdy se ale někam musí uložit a tak milé gums, jak se zde lidově eukalyptům říká, nabývají na objemu. Docela neomaleně tloustnou. Na štíhlou linii nedbajíce. A tak mnohé ze šesti stovek druhů, co tu rostou, se začnou svlékat z kůry, která jim začala být těsná, jako hadi a hadice z kůže. Takže na větvích a kmenech visí cáry staré kůry a tyto září do krajiny novým kabátem. Pod stromem je hluboká podestýlka ze svlečené kůry, která je vhodným palivem v době sucha, když zase přijdou požáry buše.

Flora také nezahálí. Letošní jaro bujně kvetlo kde co, i kytky, které v době sucha nekvetou a šetří si vodu na přežití. Dokonce ani největší kvetoucí rostliny na světě, blahovičníky, tedy eukalypty, nezůstávají pozadu. Blahovičník je jakousi zásobárnou vody, kterou si v době vlhka nacucá do kmene, větví a kořenů a pak ji úsporně využívá, když neprší. Proto se také eukalypty vysazují tam, kde je třeba vysušit příliš mokrou půdu. Nasátá voda z půdy se ale někam musí uložit a tak milé gums, jak se zde lidově eukalyptům říká, nabývají na objemu. Docela neomaleně tloustnou. Na štíhlou linii nedbajíce. A tak mnohé ze šesti stovek druhů, co tu rostou, se začnou svlékat z kůry, která jim začala být těsná, jako hadi a hadice z kůže. Takže na větvích a kmenech visí cáry staré kůry a tyto září do krajiny novým kabátem. Pod stromem je hluboká podestýlka ze svlečené kůry, která je vhodným palivem v době sucha, když zase přijdou požáry buše.

Ještě bych se rád zmínil o jednom stromu, či keři vzhledu podivného. Banksia. Vyskytuje se zde ve zhruba 170 druzích a patří do rodiny proteí, tedy Proteaceae. Roste jako strom, v případě Banksie Integrifolia a Banksie Seminuda až 30 metrů vysoký, anebo jako keř, někdy i velice malý jako Banksia Gardneri. U nás v horách roste převážně Banksia Serrata. Vzhledem to je sukovitý, samorost připomínající strom, někdy až 15 metrů vysoký. Nyní, když je dost vlhka, tak i tyto stromy nasadily letorosty a květy. Květy jsou jako svícny, o průměru kolem 4 cm a až 25 cm vysoké, žlutozelené, aby později zhnědly a vytvořily chlupaté kužely, v kterých jsou ve svých ohnivzdorných a tvrdých tobolkách semena. Tyto tobolky se otevírají, až když projdou ohněm a kouřem, který podporuje klíčivost semen, co pak vypadnou. Takže bez ohně a kouře by se ani nerozmnožily.

Dospělý strom má ohnivzdornou kůru až 6 cm tlustou a izolující jako korek. Na kořenech má tak zvané lignotubery, tedy jakési škrobové zbytnění, které vypadá jako otok kořenové koruny. Lignotuber umožňuje banksii která má ohněm zničený kmen opět vyrašit z pupenů, které jsou na tomto lignotuberu. Takže Banksie, i když zcela shoří, tak za pár týdnů vyraší ze země a roste dál. Banksie je prostě rostlina perfektně adaptovaná zdejšímu prostředí.

Tak jako Australani.

Jo a fotky zde: http://hillbilly.rajce.idnes.cz/Vlhky_rok_v_australskem_busi/
a pokud chcete, tak tady je Brisbane v době potopy: http://west3000.rajce.idnes.cz/Povodne_v_Brisbane_2011/

16. 1. 2011



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.