jsou holt stejní na všech kontinentech.A znovu dík za hezké čtení.

protože když např. Irma přichází je teplá a vlhká, když odchází bere domy , auta atd.

tož tak

tak v devadesátých letech měli na Rýnu stoletou vodu 3x během pěti let.

Samozřejmě s rozmyslem, to je tak, aby průšvih, k němuž dříve či později dojde, neznamenal katastrofu. Například sklep a přízemí z betonu nebo aspoň pořádných (čti nerozmočitelných a neplesnivějících) zdí a nábytek buď snadno vynositelný do patra, nebo obětovaný.

Ale pozor: dostatečně děravý, ten sklep, protože beton je sice 2,5x těžší, než voda, ale barák je většinou ten vzduch vevnitř a je-li uzavřen, docela dobře plave. Nedělám si legraci - v Bratislavě ještě za socialistických dob stavěli poblíž Dunaje (podzemní voda) tuším Komerční banku - 7 pater pod zem, 24 patra nahoru. Železobetonové suterény musely být proti vyplavání zajištěny svislými zemními kotvami skrz dno dolů. Ty kotvy byly úplně obyčejné - časem mohly "shnít" a s nákladem 24 pater už barák nikam neodplave.

Hrdě se v prsa bili projektanti jednoho domku v Dobřichovicích, u Berounky. Železobetonový suterén schovaný v násypu, s děravým dnem (kvůli vodě), na tom dřevostavba. Docela elegantní řešení tam v té směsce "prvoprepublikových" vil a trampských chat: domek na pahorku. Velká voda přišla v r. 2002 v nepojištěném období mezi dokončením stavby a kolaudací, a zastavila se deset centimetrů pod tím dřevem.

Dost zajímavá je taky novodobá rekonstrukce kamenného mostu v Písku, ale o té jsem tu už dvakrát třikrát psal, tak jedině na přání :-).