Tento článek byl napsán v úterý 7. dubna dopoledne. Podnětem byly zpravodajské nepřesnosti v českých médiích, které pravděpodobně mají svůj zdroj ve zprávě ČTK, jež mimo jiné obsahuje mylné tvrzení, že kardinál byl propuštěn z vazby. Nikoliv, kardinál byl řádně odsouzen - a propuštěn na základě velmi zřídka úspěšného mimořádného opravného prostředku. Nebylo cílem článku kauzu pana kardinála podrobně komentovat, cílem bylo věcně zprávně informovat.

Austrálie je a není zemí křesťanskou. Do kostela pravidelně chodí 15 % obyvatelstva, ale většinou staršího věku. Nálada ve veřejnoprávních médiích i na špičkových universitách je spíše protikřesťanská, ale ve volbách vyhrál Scott Morrison, rozhodný křesťan. Mnozí liberální rodiče posílají děti do církevních škol kvůli jejich kvalitě, ale jiní bojují za zákaz výuky náboženství na školách státních – což už se jim ve státě Victoria podařilo. Pedofilní církevní skandály vyvolávají

obecný hněv a odpor, ale Armáda spásy a jiné křesťanské podpůrné organizace jaksi samozřejmě hrají dále obrovskou roli v pomoci každodenní i krizové, tak jak tomu bylo i při požárech nyní již končícího australského letního období.

Katolická církev byla v Austrálii silná od samých počátků bělošské kolonizace. Jak známo, mezi trestanci, kteří ji zprvu osidlovali, bylo množství Irů. Ta stopa je patrná dodnes. Když v Melbourne sledujete jména svatých, kterým jsou kostely zasvěceny, tak najdete spoustu jmen, která mimo irskou kulturní oblast nikdo nezná.

Mezi všemi katolickými syny Austrálie dosáhl kardinál George Pell nejvyššího postavení a autority. Byl tváří australské katolické církve. Vyjadřoval se ke všem zásadním otázkám naší civilizace a zdatně hájil církevní pozice. Získal si uznání snahou o zprůhlednění vatikánských financí jejich reformou. Mnohým však jeho sebejisté vystupování nebylo po chuti. Považovali a považují ho za arogantního.

Jeho obvinění Austrálii rozdělilo. Silnější hlas měli ti, kteří o jeho vině nepochybovali. V rozhovorech byla jeho arogance častým argumentem. Autorita australské katolické církve byla snížena jako nikdy předtím.

Přesto měl i své zastánce. Mezi nimi Tonyho Abbotta, který byl ještě nedávno předsedou australské federální vlády. Tony Abbott je znám svou skromností a snahou o nalezení kompromisu. Je to také dobrovolný hasič, který při nedávných požárech odvedl svůj díl. Několikrát kardinála Pella navštívil ve vězení a nechal se slyšet, že nevěří v jeho vinu.

Lidé jako Tony Abbott se museli vyrovnávat s rozhodnutím soudu z konce roku 2018, kdy porota uznala kardinála vinným. Byl to již druhý soud. Ten první ze srpna 2018 skončil do ztracena, protože porota nebyla schopna dojít k rozhodnutí. Druhé rozhodnutí bylo zapečetěno a zveřejněno až v únoru 2019 poté, co se prokuratura státu Victoria rozhodla zastavit stíhání, ve kterých byl kardinál obviněn z dalších, ještě závažnějších, sexuálních deliktů. Porota rozhoduje o vině, o výši trestu rozhoduje soud. Ten poslal kardinála v březnu 2019 do vězení na šest let. Kardinál se odvolal a odvolací soud rozhodl v poměru 2:1 v jeho neprospěch. Ve vězení byl kardinál od 26. února 2019 až do dnešního dne.

Jeho propuštění je výsledkem mimořádného opravného prostředku. Kardinál se odvolal k Vysokému soudu (High Court of Australia), který je z našeho hlediska jakýmsi hybridem soudu ústavního a nejvyššího. Ve věcech trestních v první instanci rozhoduje, zda vůbec odvolání připustí. Děje se tak jen v menšině podání. V Pellově případu se tak stalo v listopadu 2019. V lednu 2020 bylo odvolání

podáno, počátkem února se vyjádřila obžaloba a 11.-12. března proběhlo slyšení před úplným sedmičlenným soudem.

Sama skutečnost, že Vysoký soud přijal odvolání k projednání, způsobila v australské společnosti velký zájem. V té době jsem v Melbourne pobýval. Na základě názoru svých přátel jsem považoval za samozřejmé, že Pell je vinný. Nicméně pak jsem zachytil informace, které ve mně vyvolaly pochybnosti. Třeba to, že oba ministranty, z nichž jednoho podle obžaloby sexuálně zneužil, přistihl, jak popíjejí víno zbylé po mši. Moje žena zmínila, že jí připadá podivné, že by se ukájel s jedním v přítomnosti druhého. Že by tak riskoval.

Rozhodnutí Vysokého soudu se opírá zejména o skutečnost, že se soudy nevypořádaly dostatečně s argumenty obhajoby, která tvrdila, že po konání slavné mše v melbournské katedrále panovaly takové poměry, které nedovolily žalovaný skutek provést z důvodů časových. Kardinál měl ve zvyku se téměř čtvrt hodiny loučit s účastníky bohoslužeb. Navíc do sakristie pořád někdo po takových bohoslužbách chodí a arcibiskup (kterým tehdy byl) se neodstrojuje sám, ale s něčí pomocí. Obžaloba se s těmito námitkami vyrovnávala časovým schématem, jež poskytovalo asi devítiminutový interval, kdy se skutek stát mohl. Stavěla hlavně na přesvědčivosti hlavního svědka (druhý někdejší ministrant již zemřel, ve třiceti na předávkování heroinem) a námitky obhajoby odmítala tvrzením, že onu neděli se mohl kardinál chovat jinak, než jak měl běžně ve zvyku a jak dokládali svědkové obhajoby.

Žalovaný skutek se měl stát opakovaně, tedy dvakrát, a to v prosinci 1996 a únoru 1997. Hlavní svědek skutečně působí důvěryhodně. V první reakci premiér státu Victoria prohlásil, že on i nadále bude věřit obětem násilí. Kardinál Pell v písemném vyjádření uvedl, že soud se týkal jeho konkrétních skutků a nebyl ani soudem nad katolickou církví ani soudem nad jejím chováním v případech pedofilie. V jeho prohlášení výslovně stojí: „Šlo o to, zda jsem spáchal tyto ohavné skutky. Nespáchal jsem je.“

Pro Austrálii je to klíčová událost, nyní zastíněná koronavirem. Dozvuky budou dlouhodobé a možná i hodně zajímavé.