Když člověk sleduje politické dění v Česku odtud z Austrálie, nemohou mu ujít jisté podobnosti, i když celkově to vyhlíží tak nějak naruby obrácené. V obou případech si po posledních volbách zcela zjevně většina voličů přeje, aby se k volebním urnám šlo znovu, a to pokud možno co nejdříve. V obou případech lze také v zásadě říci, že o tom, zda si vláda udrží moc a podaří se jí nějak dobelhat se až ke konci stávajícího volebního období, rozhodne jen malá hrstka lidí. Navíc často lidí takových, za nimiž by člověk nejspíš jít nechtěl, kdyby si nutně potřeboval koupit ojeté auto.

Hovoříme o dvou zemích nacházejících se na opačných zemských polokoulích, takže někde by něco přece jen být mělo být nějak přehozené. A také je. Zatímco tam u vás dole (my zde v Austrálii zásadně shlížíme na ostatní svět shora) jsou momentálně u moci konzervativci, zde je tomu naopak. Aby nedošlo k omylu, nedávno jsem tu psal o vítězství konzervativců v našem státě Queenslandu, tentokráte mám ale na mysli vládu federální, tu hlavní, kterou vedou labouristé, čili sociální demokraté.

Výsledky posledních voleb v srpnu 2010 tu byly tak těsné, že z obou hlavních stran ani jedna nedostala většinu. Takto byl australský parlament zablokovaný jen jednou, před více než 70 lety. Po dlouhém vyjednávání se labouristům podařilo zajistit si podporu zelených, kteří mají devět senátorů a hlavně také jednoho člena dolní komory. Tam se jim spolu s ním podařilo po velkém slibování zajistit si podporu tří nezávislých poslanců, čímž pádem měli většinu v obou komorách. Koncem minulého roku se jim povedl ještě jeden kouzelnický trik, když přemluvili konzervativce Petera Slippera k tomu, aby odešel ze své strany a stal se nezávislým. Lákadlem mu k tomu byla prestižní funkce předsedy sněmovny. Slipper neodolal a labouristé si tím pádem trochu vylepšili svou tenkou většinu v dolní komoře.

Po katastrofálním výsledku voleb v Queenslandu, kde labouristům zůstalo v 89členném parlamentě pouhých sedm poslanců, se nyní začala země otřásat i v Canbeře. Nejprve zareagoval vůdce koaličních partnerů labouristů, zelený senátor Bob Brown, který za přítomnosti svého gay partnera před kamerami zcela neočekávaně ohlásil, že odchází do důchodu. Bez něho se už jistě tak krásně zelenat nebude. Do toho přišla zpráva, že jeden z poslanců, Craig Thomson, který byl již po delší čas vyšetřován kvůli údajnému zneužívání kreditní karty (té zřejmě použil mj. k placení prostitutek), se bude zřejmě muset zodpovídat před soudem i z jiných finančních machinací. Dokud nebude soudem uznán vinným, může ale poslancem prozatím zůstat (nezvoní vám už náhodou v uších?). Dokud ovšem bude vláda záviset na Thomsonově hlasu, na důvěryhodnosti jí to jistě nepřidá.

Nejposlednější aféra propukla koncem týdne. Již zmíněného předsedu parlamentu Petera Slippera obvinil člen jeho personálu a poradce James Ashby ze sexuálního harašení. Ashby předal soudu dokumenty, podle nichž se ho jeho zaměstnavatel mj. pokoušel přemluvit k tomu, aby si nechával otevřené dveře, když se sprchuje. Slipper, který je podruhé ženatý a otec rodiny, je navíc viněn ze zneužívání kupónů pro taxislužbu – potenciálně ještě vážnější přestupek. Slipper, který se právě vrátil z cesty do USA, sice veškerá obvinění odmítl, před chvílí ale oznámil, že ze své funkce prozatímně odstupuje. To znamená, že vláda bude muset jmenovat nového předsedu sněmovny, podle tradice ze svých vlastních řad.

Protože Slipper odstupuje prozatímně, nebude moci také volit. To vše znamená, že vláda Julie Gillard ztratí tímto hned dva drahocenné hlasy, takže bude mít ve sněmovně 71 hlasů, stejně jako opozice. Ze šesti nezávislých volí tři normálně s vládou, dva s opozicí. Poslední, tasmánský poslanec Andrew Wilkie, volil donedávna s vládou. Julia Gillard ale v době, kdy se cítila silná v kramflecích (poté, co přetáhla na svou stranu Slippera), porušila slib (kolikátý už?), který dala Wilkiemu stran omezení hazardních her na hracích automatech. Pokud by proto Wilkie volil s opozicí, což už naznačil, byl by poměr hlasů ve sněmovně 74:74. Vzhledm k tomu, že návrh státního rozpočtu na příští finanční rok má být předložen začátkem května, hrozí Austrálii konstituční krize.

Často se jen usmívám, když čtu komentáře o tom, co se děje tam dole v Česku, věci jako: "tohle je možné jen v tomhle našem Kocourkově". Kdepak, unikátní to vůbec není, tohle mi věřte.

Osobní stránky Voyena Koreise