E. Novotny 30.11.2020 2:40

To ne, pane Kohoute. Totaletni papir byl permanentni problem po leta - stejne jako jine hygienicke potreby. Neluvim ani o samponech, kosmetice a tak...

A samozrejme nejen ty, veci denni potreby, ktere by mely byt samozrejmosti, se jaksi 'shanely' vecne. Samo k tomu prispival i ten podpultovy system, schovavni zbogu pro znamosti z nichz meli prodavaci atd. nejaky uzitek, to veci jeste stezovala. Ale nedostatek bezneho materialu byl denni problem tak jako tak. Co ted bereme jako samozrejmosti, tehdy zdaleka samozrejme nebylo. Vcetne ovoce, jak pise autorka a jinych potravin. Kdo se dostal zazrakem v te obe treba do Jugoslavie, prijel zpet s ocima navrch, pry, paneboze, tam jdes nekolik metru jenom kolem horcice. Pamet nastesti mam dobrou..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Novotny 30.11.2020 2:41

Ztezovala, sorry.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Novotny 30.11.2020 2:57

Jeste jedna oprava a bylo by jich nespocet: schovavani zbozi...pod pultem pro oblivene zakazniky, z nichz byl pro personal uzitek.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Novák 30.11.2020 3:58

Potvrzuji. "Podpultovka" byl název pro nedostatkové druhy zboží, které se na trhu daly sehnat jenom přes známé v obchodech. Což byla podstatná část omezeného sortimentu socialistického státního obchodu s centrálním plánováním z Prahy...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Pakosta 30.11.2020 9:29

Pane Novotný. Já jsem ročník 1955, pravda, Pražák. Takže nevím, možná ve venkovských kadibudkách (a nevysmívám se, na chalupě ji mám dodnes) býval na hřebíku rozřezaný arch novin, možná z úsporných důvodů, ale nepamatuji, že bychom my u nás doma v Praze někdy neměli häuselpapír. Ano, s výjimkou onoho požáru v Harmaneckých papírnách v roce 1988. A nebyli jsme opravdu prominenti režimu. Otec byl po roce 69 naopak vyhozen z práce a nesměl pracovat jako konstruktér do konce své pracovní kariery.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Milan 30.11.2020 11:03

V Praze jsme většinou měli a občas byl dokonce i na výběr. Jenže Praha není a nebyla celé Československo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Novák 30.11.2020 15:58

Jezdil jsem přes Prahu na montáže a měl jsem v Praze vyhlédnuté obchody, kde jsem se zastavil a nakoupil ananasové kompoty nebo banány. Za komunistické totality existovaly (komunisty) vybrané zóny, zásobované přednostně vyššími "příděly" nedostatkového zboží. Např. hornické oblasti, kde komunisti měli strach z možných nepokojů a hromadných protestů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Langer 30.11.2020 5:42

Nekecej, komouši, my máme paměť ještě dobrou!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Salajka 30.11.2020 7:42

Jako student /70tá léta/ jsem byl na brigádě ve Vilniusu. Problém s toaleťákem byl zde horší a na kolejích se používala nařezaná Pravda. Souhlasím s tím, že v Praze se toaleťák sehnal vždy, bylo ale důležité předzásobit se - důvodem bylo socialistické plánování. Pamatuji prémiové dodávky balíků vložek do firem pro jejich pracovnice. Vložky opravdu pravidelně nebyly.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Milan 30.11.2020 8:54

Ano, je to symbol.

Jako říkanka "Není vata, nejsou vložky, co si dáti mezi nožky? My jsme holky z dědiny, nám postačí noviny".

Ono je fakt těžké, vysvětlovat někomu, že tu nebylo to, tu zase ono, něco chybělo pořád. A výběr mizerný, i když něco bylo. A v přepočtu na dnešní ceny, vše drahé. Vše, kromě bydlení a vody, což se zase podepsalo na stavu i nabídce domů i bytů a vodovodní infrastruktury. Prostě, vše kromě mého mládí stálo za hoνno.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Nemec 30.11.2020 12:46

Prostě to byla totalitní nekonečná hrůza ve srovnání s dnešním rájem. Jen si nevzpomínám, že by se tehdy mluvilo o tom, že se bude řešit distribuce vložek a tamponů nemajetným.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kadeřábek 30.11.2020 14:30

Byla pracovní povinnost. Do našeho státního podniku nositeli rudého praporu nastoupili tehdy ještě cikáni jako kopáči. Vyfasovali prac. pomůcky a nářadí a druhý den byli v 7 hod. dovezeni na pracoviště. V 10 tam nebyla ani noha. Další den nepřišli do práce a objevili se teprve za týden. Donesli si zlomené krumpáče a roztrhané boty a chtěli znovu fasovat. Také se domáhali zálohy na mzdy (tehdy byly zálohy a vše v hotovosti). Jejich plat většinou přesahoval plat montéra se státní svař. zkouškou a ŘP C o platu mistra ani nemluvě. Pravda manželka mistra nebyla zařazena mezi nemajetné i když její mzda činila 1200 kčs a mistr měl i 1870 kčs. Psal se rok 1975.

• reagovat
• nahlásit příspěvek