AUSTRÁLIE: Čím a jak se zde jezdí
V Austrálii jsou k vidění auta všech značek i rozměrů, potkáte zde auta malá jako Getz či Yaris. Prvně jmenovaný byl oceněn jako nejlepší malý automobil Austrálie za rok 2005 s cenou od 13.500 AUD. Tyto malé jsou většinou druhým autem rodiny nebo si je pořizují single-girls jako svůj první vůz. Automobily potom rostou do délky 4,7 – 4,8 metrů i více, ale právě uváděná velikost je nejpočetnější. Obecně lze říct, že auta jsou větší, s většími motory a automatem, aby bylo možno bezpečně a pohodlně cestovat na veliké vzdálenosti. Celkem běžně automobilky nabízí pětiletou záruku na vše včetně počtu kilometrů, který jistě nepřekročíte. Evropské vozy jsou menší a dražší, dobré jméno mají německé vozy.
Střední třídou australského řidiče jsou mimo jiné Falkon (Mondeo), Holden Commodore (Omega), Mistsubishi 380 a Camry. Posledně jmenovaný tvoří pomyslný rodinný standard. Jedná se o prostorný vůz na dlouhé cestování s rodinou pro ne příliš náročného řidiče. V základní verzi: 2,4 l (čtyřválec), 4-automat, klima - samozřejmě, ABS, airbagy, přehrávač CD + CC, metalíza, tempomat, počítač, veliké množství elektriky. Cenu 27.990,- AUD zdaněno nechávám bez komentáře. Tento vůz potom můžete v akci nebo v povánočním výprodeji pořídit ještě levněji nebo za stejnou cenu s třílitrem V6. Nedá se v ČR koupit, ale když se ještě dovážel, cena byla asi 2,5x větší!
Australané si nejvíce potrpí na Holdem Commodore, který se zde vyrábí jako limuzína, kombi, kupé, pickup, ale i jako nadupaný sporťák s motorem V8 o objemu přes 5 litrů, který slouží jako sportovní nářadí v závodech supersportů. Hodně jsou zde vidět pickupy a čtyřkolové terénní vozy. Ty slouží nejen ke každodenním jízdám do práce, ale také k dopravě lodí k pobřeží. Motorové čluny a jachty však tvoří jinou kapitolu a životní úroveň se neměří podle počtu automobilů v rodině, ale podle toho, kolik rodin vlastní plavidlo.
Pokud jste opravdu zvědaví na přesná čísla ceny a údaje stačí většinou zadat: www.jménoautomobilky.com.au.
Osobní automobily spotřebovávají většinou benzín, nafta je dražší. Pumpy se od těch našich příliš neliší, ale v malých městech je možné ještě potkat letité provedení s nějakým tím přidruženým obchůdkem, ale i s ovocem a zeleninou. Člověka nepřekvapí, že plnou nádrž, která zde činí mnohdy 70 i více litrů lze naplnit za 2 - 3 hodiny práce. Spíše je překvapen, že se dá naplnit za pouhé diskutování, rozhazování rukama či lamentování nad prací.
Cesty zde sice nevedou do Říma, ale obydlené pobřeží je protkáno cestami od severu na jih a od západu na východ. Jedná se většinou o čtyřproudé rychlostní silnice, uprostřed je dostatečná bezpečnostní vzdálenost bez svodidel. Povrch je velmi kvalitní, a to i na silnicích, které bychom u nás nazvali okreskami. Na takové cestě pak minete třeba jenom dvě auta za hodinu. Čím víc se však blížíte k velkému městu, doprava houstne až k trvalému provozu. Obchvat megapolis pak může měřit i několik desítek kilometrů po osmiproudé komunikaci.
Samotní Australané jsou klidní a vyrovnaní. Za volantem mají sebevědomí a nemusí si léčit komplexy, samozřejmě temperament mladých řidičů se někdy projeví prohrábnutím kol při zelené či předváděním smyku a kouřem od pneumatik. Povolená maximální rychlost málokdy převyšuje 110, a to i na širokých silnicích a dlouhých cestách v neobydlených pustinách. V obydlených lokalitách je 50, jinak 80 - 90. Dopravních nehod, i těch vážných, je proto méně. Přesto je zde bezpečnost na silnici stále v kurzu a řidiči jsou nabádáni k ještě větší opatrnosti.
Porovnávat je vždy obtížné a není dobré ani nic idealizovat, ale pokud srovnáme praktický a finanční život českého a australského motoristy, nezbývá, než se ptát proč jsou rozdíly tak obrovské.
Melbourne 2006
