Peter Hegseth je americkým ministrem obrany. Na slavnostním shromáždění absolventů vojenské akademie ve West Pointu pronesl politicky nekorektní projev. Zaznělo v něm:

Výběr, překlad, mezititulky autor.

Diverzita je out

Ta nejhloupější fráze v celé vojenské historii se v armádě šířila ještě před několika lety. Slýchali ji všichni: Diverzita je naší silou.

Diverzita není naší silou. Naší silou je jednota.

Naší silou je společný cíl, slib věrnosti Ústavě. Povinnost, čest a vlast. To jsou věci, které nás sjednocují.

Nebudete se ptát na barvu, nebudete se snažit naplnit uměle stanovené kvóty založené na posuzování neměnných charakteristik člověka. Nebudete mít čas slavit měsíce diverzity. Povedete ostatní, protože to vás West Point naučil. West Point není normální univerzitou. Byli tady v nedávné minulosti neschopní vedoucí, kteří se ze všech sil snažili zkazit jí pověst. Zažili jste, jak se politicky korektní a slabí lidé snaží udělat z West Pointu politicky korektní Princeton.

Naskočili na šílenství jménem diverzita - rovnost - inkluze a snažili se zavést inkluzivní obory. Najmuli profesory, kteří obhajovali antiamerické ideologie. S tím je konec. Úspěch je postaven na zásluhovosti. Váš výkon je tím, co rozhoduje. Mnoho z vás zažilo to, co nazývám pomalým úpadkem armády. Viděli jste snižování standardů, posedlost pohlavím a rasou, pohrdání tradicemi ve jménu politické korektnosti a strhávání soch. To je minulostí.

Řeknu to naprosto jasně. Nejste politicky korektní armádou.

Je za co bojovat?

Nejstupidnější fráze ve vojenské historii: Diverzita je naší silou. Byli tady generálové, kteří ji pronášeli s vážnou tváří v televizi. Takové ideje způsobí smrt vojáků.

Říká se „pošlete nás“, ne pošlete „jeho“, „ji“ nebo pošlete „je“.

Povedete vojáky. Musíte se o ně postarat. Pokud nikdy neopustíte padlého vojáka, splnili jste svou povinnost. Zeptejte se pilota 44 Alpha a 44 Bravo, které sestřelili v Íránu.

Nebojujeme proto, že nenávidíme to, co je před námi, ale proto, že milujeme to, co je za námi. Za námi je rodina, svoboda a americká vlajka.

Výsledek na bojišti se nehodnotí podle křivky výsledků. Na nepřítele není možné vrhat správná zájmena. Sociální inženýrství a politická korektnost je ok pro Harvard. Hloupé, ale ok. Na bojišti pro ně není místo.

Co má dělat ministr?

Teď jsem vám řekl, co je vaším úkolem, ale musím vám také prozradit, co je úkolem mým. Za prvé, odstranit vám z cesty překážky. My vedeme vlastní válku proti byrokracii a jedná se o skutečný boj. Je to opotřebovávací válka, která se potáhne roky, ale my musíme zvítězit. Byrokratické nesmysly, politická korektnost, stupidní předpisy, které nemají nic společného s bojovou připraveností nebo smrtící schopností.

Za druhé, je mojí rolí dodat vám to, co potřebujete. To znamená skutečnou reformu nákupu zbraní. Je nutné skoncovat se zvyklostmi, kdy během deseti let překročíme rozpočet o miliardy dolarů, abychom získali systém, který je zastaralý v okamžiku předání bojovým jednotkám.

Za třetí, mým úkolem je uvolnit vám ruce a krýt vám záda. Když budete muset učinit těžké rozhodnutí, když budete muset dát přednost smrtící síle před oblíbeností, dostanete podporu z nejvyšších míst. Právníci nemají řídit firmy. Právníci neřídí bojové jednotky. Řídí je jejich velitelé.

Rozvázali jsme vám ruce. Můj úkol je snadný, ten váš je těžký. Smrtící síla je vaší navštívenkou, vítězství jediným akceptovatelným výsledkem. Svět se stává složitějším. Vzpomeňte si na malou super tajnou operaci ve Venezuele po Novém roce, nejsložitější vojenský útok v historii speciálních jednotek.

Váš čas nastal. Povinnost, čest a vlast.

Tolik americký ministr obrany Peter Hegseth na konci května.

Reklama na svobodu: Marek Vašut vypráví příběhy o svobodě, které jsou i dnes aktuální. Třeba o královském soudu, který nechal řezat kritikům uši a vyvolal velkou migrační vlnu, na jejímž konci vznikly Spojené státy.

Post scriptum

Pozn. autora:

Hegsethův projev je zřejmým důkazem, proč je u médií hlavního proudu tak neoblíbený, ale u amerických vojáků spíše naopak.

Jeho mírně upravený projev by mohl pronést odvážný vedoucí ve většině velkých korporací. Diverzita není předností pro nikoho, je to obrovský balvan, který demoralizuje všechny. Lidé nemají za svoje spolupracovníky ty nejschopnější, ale ty, kteří se přihlásili ke správné diverzitě. Pokud je někdo z menšinové skupiny tím schopným, stejně se na něj všichni dívají s podezřením.

Dříve byl ve firmě absolutním pánem ředitel. Logicky, protože odpovědnost musí jít ruku v ruce s pravomocemi. Dnes se nad ním vznáší neviditelná ruka personálního oddělení, které potřebuje naplnit absurdní kvóty diverzity, a on musí část svého času trávit s ESG konzultanty, kteří sepisují pod dozorem právníků rozsáhlé zprávy o udržitelnosti. Nikdo se neodváží říci, že je to festival pokrytectví a idiocie. Naopak, všichni blaženě posílají faktury nebo výkazy docházky.

Úkolem firem bylo v minulosti poskytovat ty nejlepší služby zákazníkům. Dnes je mnohdy zákazník na druhé koleji, protože všemu vládnou útvary „compliance“, tedy skupina úředníků, jejichž jediným úkolem je kontrolovat, zda je vše v souladu s různými nařízeními Bruselu nebo lokálních byrokratů. GDPR, NIS2 nebo DSA nemají nic společného s ochranou zákazníka, jsou to předpisy tak stupidní, že je budou pro výstrahu studovat generace příští.

Bylo by hezké, kdyby se stále více lidí dokázalo postavit byrokratické lobby a řeklo jasně a zřetelně, že o kvalitě služeb rozhoduje zákazník, ve firmě je pánem ředitel a jeho úkolem je v prvé řadě vytvořit podmínky svým zaměstnancům, aby mohli dobře dělat svoji práci. Diverzita a „compliance“ jsou mrtvou zátěží, která táhne ke dnu každou loď. Pro zvýšení výkonu ji stačí odhodit.