V neděli večer 14. prosince začíná osmidenní židovský svátek Chanuka. Spojen je s klíčovou událostí Makabejského povstání, které vedli Židé v Judeji proti seleukovské (tj. helénistické, řecko-syrské) nadvládě.

Makabejské povstání spadá do 2. století před narozením Krista a vyvoláno bylo agresivním náboženským útlakem Židů Seleukovci, jmenovitě za vlády Antiocha IV. Došlo k násilnému prosazení řeckých kultů, zákazu židovské víry a brutálnímu znesvěcení jeruzalémského Druhého chrámu. Makabejští byli úspěšní, třebaže ne ve všech bitvách z evidovaných devíti*, v roce 165 se jim podařilo znovuvysvětit rituálně zaneřáděný Chrám – a právě k této události se váže svátek Chanuka neboli Svátek světel. V rámci vysvěcení bylo nutné zapálit sedmiramenný svícen menoru, množství čistého olivového oleje bylo ale zoufale málo – nalezená zásoba by za normálních okolností vystačila pouze na jeden den. Stal se ale chanukový zázrak: svíce menory hořely celých osm dní, tedy tak dlouhou dobu, která byla potřebná k přípravě nové zásoby posvátného oleje.

Sousloví chanukový zázrak lze použít i v přeneseném smyslu – v souvislosti s něčím neobvyklým, co zapadá do období Svátku světel. Tentokrát se týká prvního hmotného důkazu o jednom z bojišť makabejských válek. Jinak řečeno, o jednom z bojišť Judy Makabejského, který byl legendárním velitelem povstání. O unikátním archeologickém nálezu informovala nezávislá izraelská tisková agentura TPS-IL, a to v rámci rozhovoru s dr. Dvirem Ravivem z Bar Ilanovy univerzity v Ramat Ganu u Tel Avivu. Při průzkumu v oblasti Horbat Bet Zecharia (zříceniny Bet Zecharia) byly nalezeny předměty, které odpovídají jak datu, tak vojenskému charakteru slavné bitvy u Bet Zecharie popsané v První knize Makabejské. Ke střetnutí došlo v roce 162 př. Kr.

Byla to jedna z těch nemnoha bitev, které makabejští prohráli. Pozoruhodná je tím, že nepřítel zařadil do bojové sestavy tři desítky slonů. Makabejští je nedokázali efektivně neutralizovat technicky ani takticky; jejich přítomnost byla jedním z hlavních důvodů jejich porážky. První kniha Makabejská (6. kapitola) uvádí, že Eleazarovi, bratrovi Judy Makabejského, se podařilo jednoho slona usmrtit, ale ten ho vzápětí připravil o život, neboť na něj celou svou tíhou padl.

Archeologická lokalita, kde k nálezu došlo, se nachází na kopci asi sedm kilometrů jihozápadně od Betléma a je všeobecně ztotožňována se starověkou vesnicí Bet Zecharia, kde se střetla seleukovská armáda se silami Judy Makabejského v páté bitvě Makabejského povstání.

* Přehled makabejských bitev (výběr):

(1) bitva u Ajalonu

(2) První bitva u Bet Choronu

(3) Bitva u Emauz

(4) Bitva u Bet Suru – po ní byl vysvěcen Jeruzalémský chrám

(5) Bitva u Bet Zecharie – v sestavě sloni

(6) Bitva u Datemy

(7) Druhá bitva u Bet Choronu

(8) Bitva u Adasy

(9) Bitva u Elasy – Juda Makabejský zabit (cca 160 př. Kr.)

Agentura TPS-IL uvádí, že podle První knihy Makabejské a židovského historika Josepha Flavia postupovala seleukovská armáda s bojovými slony na sever po cestě z Hebronu do Jeruzaléma. Průzkum týmu dr. Raviva už v roce 2022 zaznamenal úspěch v podobě nálezu dvaadevadesáti mincí a stovek keramických střepů z perského, helénistického a hasmonejského období. Největší pozornost na sebe ale vázaly čtyři předměty vztahující se k helénistickému bojišti. Byly to tři odlité olověné prakové střely a bronzová mince vyražená ve městě Side na jihu dnešního Turecka.

K tomu dr. Raviv: „Je to pravděpodobně poprvé, co držíme v rukou předměty pocházející z jednoho z bojišť Judy Makabejského. V Bet Zecharii jsme našli minci ze Side, která se obvykle pojí se seleukovskými žoldnéři, a tři olověné prakové střely, které se objevují pouze ve vojenských souvislostech. Dohromady velmi dobře zapadají do popisu bitvy v První knize Makabejské.“

Prakové střely, objevené na západním svahu kopce, jsou typickou municí helénské doby. Jedna má na povrchu vyobrazený okřídlený blesk boha Dia, což byl na tehdejších projektilech běžný symbol. V celém Izraeli byly podobné střely nalezeny asi na dvaceti místech, téměř všechna jsou známá z historických pramenů jako obléhací stavby, pevnosti nebo bojiště – včetně Jeruzaléma, Dóru, Samaří, Maresy, Jodfatu a hory Gerizim. „Nepředpokládáte, že najdete seleukovskou vojenskou výbavu v malé vesnici, pakliže by tam neoperovala armáda,“ vysvětluje dr. Raviv. Upozornil, že střely byly nalezeny ve skupině na svahu obráceném k dávné jeruzalémsko-hebronské cestě, tedy přesně tam, kudy podle pramenů postupovala seleukovská armáda. „Nálezy leží na místě, na které prameny kladou bitvu, podél staré cesty pod vesnicí. Poprvé nám poskytují archeologickou ozvěnu střetu popsaného v historických textech,“ dodal dr. Raviv.

Neméně důležitá je také nalezená bronzová mince ze Side na místě bitvy, protože touto měnou byli vypláceni cizí žoldnéři bojující po boku seleukovských Řeků. Zobrazuje řeckou bohyni Aténu s korintskou přilbou; na druhé straně je granátové jablko, symbol Side. „Dnešní turistické centrum sloužilo ve starověku jako středisko pro nábor žoldnéřů sloužících v seleukovských bojových formacích. Přestože v Izraeli bylo těchto mincí nalezeno asi 120, tentokrát je to poprvé, kdy se mince ze Side objevila na místě výslovně spojeném s doloženým hasmonejským bojištěm,“ vysvětlil Raviv. Je si jist, že její přítomnost spolu s prakovými střelami odráží vojenskou aktivitu odpovídající historickému popisu bitvy. A uzavírá, že nálezy znamenají víc než předmět technické analýzy. „Je to poprvé, kdy máme k dispozici možné archeologické důkazy z jednoho z bojišť Judy Makabejského. Toto je místo, kde se to, co známe z historických pramenů, co čteme v textech, a co nacházíme v terénu, konečně setkává – a společně odhaluje skutečný obraz minulosti.“

Dvěma slovy: chanukový zázrak.