Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Svět by se měl ptát, proč to neudělali dříve?

Izraelské obranné síly úspěšně cílily na vůdce teroristických skupin – a nikdy to tak nebylo jako v posledních dvou letech, kdy Izrael zlikvidoval celé vedení Hizballáhu a Hamásu a naposledy i Hútíů. Dobrá práce!

Světová média, Organizace spojených národů, Evropská unie a obvyklé levicové organizace okamžitě a předvídatelně s výkřikem odsoudily „izraelský útok na Dauhá, hlavní město Kataru“.

V polovině vytí se dozvídáme, že ve skutečnosti šlo o útok na „velitelství Hamásu“, nikoli na celé město.

Útok nezničil ani malou dvoupatrovou budovu, v níž sídlilo velitelství. Izrael místo toho namířil svou řízenou střelu na místnosti v přízemí, aby „označil zaplaceno“ palestinským arabským vůdcům, kteří na stejném místě plánovali brutální útok na izraelské civilisty 7. října 2023.

Tito terorističtí vůdci spolu se svým nafoukaným hostitelem – lstivým katarským emírem – úmyslně dva roky protahovali noční můru s rukojmími a dovolili únoscům z Hamásu (oklamaným světem oslavovaným jako „bojovníci odporu“) ovinout ruce kolem krku svým nejmladším rukojmím a pro své choré a sadistické potěšení škrtit izraelské děti k smrti.

Lidé, kteří nejsou ovlivněni antisemitismem, kteří si nepřejí, aby Írán a jeho terorističtí spojenci „vymazali sionistickou entitu z mapy“; lidé s opravdovým morálním charakterem, jejichž ego nemusí být podpíráno nenávistí k Židům – tito lidé útok v Dauhá neodsuzují. Místo aby se divili, proč k takové smrtící události muselo dojít, diví se, proč to trvalo tak dlouho.

V jiné době, kdy podobní vrazi jako Hamás šířili po celém světě ještě horší teror, kdy nacisté dobývali jeden národ za druhým v oslabené Evropě a masakrovali Židy, si německý inspektor spravedlnosti Friedrich Kellner v srpnu 1942 do svého deníku zapsal lhostejnou reakci Ameriky a Spojeného království:

„Po třech letech války Spojenci teprve nyní začínají s vážným úsilím o vítězství. Není divu, že se k nim ministr propagandy Joseph Goebbels chová s opovržením a pohrdáním. Neustále mluví o ‚otevření druhé fronty‘ proti Německu. Místo mluvení musí útočit. A útočit znovu. Pokud Spojence nepovedou jen neschopní lidé, s největší pravděpodobností porazí teroristické Němce a získají zpět své národy. A pak, po svém vítězství, nepochybně řeknou: ‚Byli jsme blbci, že jsme to neudělali dříve!‘“

Izrael dává přednost diplomacii a často se s obranou zdržuje až do poslední chvíle.

Jsou však sužováni řadou teroristických skupin: Organizací pro osvobození Palestiny, Lidovou frontou pro osvobození Palestiny, Fatahem, Hamásem, Palestinským islámským džihádem – a palestinskými spojenci, jako je Hizballáh a Hútíové v Jemenu. Všechny jsou zásobovány a poháněny ajatolláhem v Íránu a katarskými penězi.

Důkladně připraveni svými zpravodajskými službami (Mossad a Šin Bet) se izraelským premiérům a velitelům Izraelských obranných sil podařilo úspěšně zaměřit vůdce těchto skupin – a nikdy se jim to nepodařilo více než v posledních dvou letech, kdy Izrael zlikvidoval celé vedení Hizballáhu a Hamásu a naposledy i Hútíů.

S píchnutím do oka ajatolláhovi Izrael zavraždil Ismáíla Haníju, politického vůdce Hamásu, když byl Haníja v Teheránu na inauguraci íránského prezidenta Masúda Pezeškiana.

Izrael měl v posledních dvou letech spoustu praxe, aby dosáhl ohromujících porážek tolika nepřátel. Zde je jen několik příkladů, k nimž došlo na mnoha místech kromě Dauhá:

Ali Hassan Salamen (OOP), strůjce masakru na mnichovských olympijských hrách: zavražděn bombou v autě v Bejrútu v roce 1979

Zuheir Mohsen (OOP), přeshraniční nálety ze Sýrie: natočeno před kasinem v Cannes ve Francii, 1979.

Chálil al-Vazír (Fatah), zástupce Jásira Arafata zodpovědný za únos autobusu v roce 1978: zabit izraelskými komandy v Tunisku v roce 1988.

Atef Bseiso (OOP), šéf zpravodajské služby: zastřelen v Paříži v roce 1992.

Fathi Shaqaqi (Islámský džihád), sebevražedný atentátník: zabit při odchodu z hotelu na Maltě, 1995.

A řada teroristů Hamásu zabitých v Gaze, mezi nimiž byli: Jahja Ajáš („Inženýr“), zabitý výbušným zařízením ukrytým v mobilním telefonu v roce 1996; a šejk Ahmed Jásín, spoluzakladatel a duchovní vůdce Hamásu; zabitý raketovým útokem vrtulníku před mešitou v roce 2004.

Pokud by smrt každého z těchto lidí, jako snad těch, kteří zahynuli při raketovém útoku na velitelství Hamásu v Kataru, byla jediným způsobem, jak malý židovský národ – obklopený nevítanými a dokonce vražednými sousedy – mohl přežít těchto posledních 77 let, pak ať světoví antisemité vyjí, dokud jim nedojde dech.

Ať se zamyslí nad tímto postřehem Friedricha Kellnera, když Hamás v jeho době neustále útočil na židovský lid:

„Toto kruté, opovrženíhodné a sadistické zacházení s Židy, které trvá již několik let – s konečným cílem vyhlazení – je největší skvrnou na cti naší země.“

https://www.israelnationalnews.com/news/414715