Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Často slýcháme, že židovské Desatero přikázání je jedinečný základ západní morálky. Pravda je ale složitější. Desatero totiž nevzniklo ve vzduchoprázdnu – podobné zásady znaly i jiné starověké civilizace dávno předtím, než se hebrejské náboženství vůbec ustavilo.

V Mezopotámii, kolébce civilizací, vydal babylonský král Chammurapi už v 18. století př. n. l. rozsáhlý zákoník. Najdeme v něm zákazy vraždy, krádeže, cizoložství i falešného svědectví – tedy přesně to, co pak známe z biblického textu. Rozdíl byl v tom, že se jednalo o právní předpisy spojené s autoritou panovníka a bohů, nikoli o univerzální „mravní kodex“.

Ještě blíže k Desateru má egyptské „Negativní vyznání“ z Knihy mrtvých. Každá duše musela po smrti prohlásit: „nezabil jsem, nekradl jsem, nelhal jsem, nezneužil jsem vdovu...“ – seznam připomíná morální očistec. Ale šlo o obřad pro posmrtný soud, nikoli o závazné přikázání pro život celé společnosti.

Ani Chetité z Anatolie nebyli pozadu – jejich zákony zakazovaly vraždu, krádež i svatokrádež. Kanaánské a fénické náboženství znalo zákaz křivé přísahy a řadu „čistotních“ pravidel.

Z toho plyne, že Desatero není unikátním objevem, ale spíše shrnutím a převzetím tehdy rozšířených zásad. Originální je v jedné věci: židovský národ je vtělil do stručného kodexu, podřídil je autoritě jediného Boha a prohlásil je za závazné pro celý lid. To, co bylo jinde právním předpisem nebo obřadní formulí, se stalo trvalým mravním rámcem.

Právě tím se Desatero odlišilo – a proto přežilo. Ale tvrdit, že by morálka vznikla „až na Sinaji“, by bylo stejně naivní, jako tvrdit, že kolo vynalezli až staří Slované.