Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Středověký antisemitismus a moderní antisionismus se ve Španělsku prolínají

Tradice nepřátelství vůči Židům a judaismu sahá staletí do minulosti.

Španělská socialistická vláda, která propaguje masový bojkot Izraele kvůli probíhající válce s Hamásem v Gaze, se minulý týden připojila ke čtyřem dalším členským státům EU a postavila se proti návrhům z Bruselu na omezení víz pro ruské občany kvůli probíhající válce moskevského režimu proti Ukrajině. Španělsko spokojí se s démonizací Izraele za to, že vede válku vyvolanou groteskním pogromem, zatímco bohatým Rusům dovoluje utratit své nečestně nabyté zisky za dovolenou na pláži, zatímco jejich ozbrojené síly útočí na civilní cíle, unášejí ukrajinské děti a ohrožují bezpečnost Polska.

„Pokrytectví“ je sice přesný popis, ale nevystihuje zcela mazanou povahu španělského postoje. Dvojí metr země není jen důsledkem strategického kalkulu. Když španělský premiér Pedro Sánchez nedávno vyjádřil lítost nad tím, že nevlastní jaderné zbraně ani letadlové lodě, které by mohly působit proti Izraelským obranným silám, když vyzval k vyloučení židovského státu ze světa kultury a sportu, když chválil demonstranty obtěžující izraelské sportovce účastnící se slavného cyklistického závodu ve Španělsku a když naléhal na Evropskou unii, aby zavedla sankce proti Jeruzalému, odkazoval na tradici nepřátelství vůči Židům a judaismu, která sahá staletí do minulosti.

V sérii válek, které Izrael v posledních dvou desetiletích vedl proti íránským spojencům v Gaze a Libanonu, se Španělsko instinktivně a agresivně postavilo na stranu nepřátel židovského státu. Během války v Libanonu v roce 2006 si další socialistický premiér José Zapatero nasadil kufíju, když odsoudil Izrael za to, že se brání raketové a střelné palbě Hizballáhu. Většina španělských médií, pod vlivem toho, co dlouholetý španělský senátor José Laborda kdysi nazval „infantilním antiamerikanismem“, který v současném Španělsku převládá, se již léta dychtivě podílí na zobrazování Izraele jako

jako darebáckého státu bez prestiže.

Je ironií, že španělské přijetí radikálního antisionismu spojeného s krajní levicí je postaveno na základech zaostalého, předmoderního antisemitismu.

Ve srovnání s Německem, Francií a Ruskem se Španělsku věnuje mezi badateli zabývajícími se antisemitismem poměrně malá pozornost. Částečně je to proto, že německé slovo „Antisemitismus“ vzniklo až koncem 19. století, 400 let poté, co španělští vládci – král Ferdinand a královna Isabela – vydali Alhambrský dekret, kterým vyhnali všechny Židy ze země, kde kdysi vzkvétali. Nicméně Španělsko významně přispělo, pokud se to tak dá nazvat, k temnému světu nenávisti vůči Židům.

Jedna inovace do značné míry vysvětluje smrtící jed, kterému Židé čelili v zemi, která i v naší době stále obsahovala město s názvem Castrillo Matajudíos („Pevnost, která zabije Židy“), dokud nebylo v roce 2015 přejmenováno. Jak křesťanská reconquista v muslimsky ovládaném Španělsku postupovala ve 14. a 15. století a vedla k zahájení inkvizice, Židé stáli před volbou mezi konverzí ke křesťanství a smrtí. Mnozí zvolili první možnost a často tajně praktikovali judaismus.

Ačkoli křesťanství dříve nerozlišovalo mezi těmi, kteří se do víry narodili, a těmi, kteří ji přijali konverzí, ve Španělsku tomu tak již nebylo. Španělská církev, která o 500 let předešla nacistickým rasovým zákonům, vrazila silný klín mezi „staré“ a „nové“ křesťany – bývalé Židy, kteří byli do církve nuceni vstoupit pod trestem popravy. Základem toho byl koncept známý jako limpieza de sangre neboli „čistota krve“. Ti, kteří se narodili jako křesťané, byli považováni za čisté, ale ti, kteří konvertovali, byli považováni za podezřele nečisté.

V celé zemi byly přijaty zákony založené na konceptu „čistoty krve“, což vedlo k jednomu z prvních příkladů rasové diskriminace. Novokřesťanům, neboli conversos, bylo zakázáno zastávat úřady, svědčit u soudu a uzavírat sňatky se starými křesťany, aby si zachovali „čistotu“ své pokrevní linie.

Někteří teologové také považovali Židy za méně než lidi. Ve své polemické knize Fortalitium Fidei z 15. století Alonso de Espina prezentoval Židy jako „napůl lidi, napůl zvířata“ a poznamenal, že ti Židé, kteří se rozhodli být upáleni na hranici, místo aby konvertovali, byli „zatracenými ďáblovými mučedníky“.

Jak se těžiště antisemitismu v průběhu staletí přesouvalo na východ – do Francie, Polska, Ruska, Německa a dalších zemí – Španělsko ztrácelo na významu. Dědictví jeho protižidovských polemik a perzekucí, jak napsal významný historik Benzion Netanjahu (zesnulý otec izraelského premiéra Benjamina Netanjahua), „plné rasové nenávisti a rasových předsudků, které charakterizovaly myšlení, cítění a postoje“ starých křesťanů, však jistě ovlivnilo povahu antisemitismu i jinde.

Současná vlna nenávisti ve Španělsku, soustředěná proti Izraeli, reprodukuje tato starodávná témata. Jejím kořenem je představa, že v každém Židovi je vrozená hniloba předávaná z generace na generaci. To vysvětluje, proč nelze věřit ani těm Židům, kteří tvrdí, že přijímají Krista jako svého Vykupitele.

V moderní inkvizici založené na vykořenění sionismu může tato výrazně španělská koncepce hrát významnou roli uvnitř i vně Španělska. V mnoha ohledech ji již vidíme projevovat se v pro-Hamasovém hnutí v několika zemích, kde Židé, kteří se prohlašují za antisionisty, jsou stále obviňováni z „tribalismu“, „dovolávání se privilegií“, „hledání oběti“ a podobných myšlenkových zločinů, jak je definuje antisemitská levice.

Pokud jde o španělskou vládu, je to právě toto dědictví, které vysvětluje, proč Španělsko v případě ruského masakru na Ukrajině cynicky sleduje politiku určenou národními zájmy, ale v případě Izraelců, kteří se brání před Hamásem, Hizballáhem a Íránem, náhle znovuobjevuje svůj morální kompas. Aby se tyto postoje zbavily, není zapotřebí nic menšího než zásadní reforma španělského postoje k Židům.

Bez takové hluboké transformace by Izraelci a Židé měli pochopit, že Madrid je nepřítel.

To neznamená, že každý španělský občan je stoupencem vlády nebo souhlasí s těmito antisemitskými a antisionistickými postoji a že mnozí z nich se proti nim aktivně a statečně staví. Znamená to, že našim zájmům slouží ekonomická a diplomatická frustrace a izolace Španělska, zejména ve Spojených státech, kde Trumpova administrativa stále více chápe hanebnou roli, kterou antisemitismus hraje při určování postojů a nakonec i politik vůči konfliktu mezi Palestinci a Izraelem.

https://www.jns.org/medieval-antisemitism-and-mode.../

Ve Španělsku se nejednalo o konflikt náboženský, ale především etnický. Náboženství zde, jako obvykle, sloužilo pouze jako nástroj nenáboženské politiky. Pokud tato politika nebyla v souladu s křesťanskými zásadami, od zásad se jednoduše odstoupilo. Myšlenka „limpieza de sangre“ nebyla náboženským učením, ale politicko-etnickým konstruktem, který měl udržet privilegia „starých“ křesťanů proti nově pokřtěným Židům. Podobně jako v jiných dobách a regionech, i zde šlo o mocenský boj o postavení a zdroje, nikoli o věroučnou čistotu. Náboženství bylo jen fasádou, za níž se skrýval etnický konflikt a praktická politika.

Antisemitismus je konflikt etnický, nikoliv kulturní či náboženský. Kultura a náboženství jsou pouze záminkou jako u rozhodující většiny všech konfliktů.

Chce to prostě vytrvat a odrazit útoky křesťanistů a navázat na mnoha set let starou historii evropského soužití mezi židy a muslimy, a zapsat se tak do světových dějin. Viz např:

https://1url.cz/9ujCB

Žádné idylické soužití mezi Židy a muslimy nebylo. Židé měli podřízené postavení dhimi...spolu s křesťany. Židé a jiní dhimi museli platit daň z hlavy-džizju, nesměli jezdit na koni, nosit zbraně, stavět synagogy a kostely větší než mešity, vsát z míst odkud seděli, pokud si muslimové chtěli sednout a nosit veřejné označení.

Muslim nemuslima- dhimiho snese pouze v podřízeném postavení, Žida rovného muslimovi nesnese, proto ta nenávist k Izraeli, kde Židé nejdou podřízeni muslimům, kde si vládnou sami.

Dnes kolaborují s muslimy část křesťanů, včetně římského papežství. Čest evangelikálům a křesťanským sionistům, kteří Izrael podporují.

Táto španielska obsesia antisemitizmu bola, podľa môjho názoru, je jednou z hlavných príčin, že z kedysi svetovej veľmocí sa stal starý vypelichaný pes štekajúci spoza plotu. Ak by nevyhánali neustále Židov mohli byť ako krajina na tom omnoho lepšie...

Ano. Osmanský sultán Bajazid III. poznamenal, že královna Isabela musí být naprosto hloupá, když takový klenot, tak užitečné lidi vyhání a poslal vyhnané Židy ze Španělska lodě a přivezl si je na své území Osmanské říše.

Židé v Osmanské říše byli dhimi, měli přísně omezená práva, nebyli rozhodně rovnoprávní s muslimským obyvatelstvem, čelili nebezpečí pogromů, ale pokud by sultán silný v kramflecích, mohli v Osmanské říši nějak žít a praktikovat svou víru.

Osmané podporovali přistěhovalectví Židů protože věděli že pracují a platí jim daně, od Arabů toho moc nedostali. Protižidovská Erdoganova politika nedává smysl.