Četl jsem srovnání naší současné bezpečnostní situace s tím, co se stalo koncem třicátých let. Existují skutečně přesvědčivé podobnosti: Podobně jako před druhou světovou válkou, kdy se Německo a Japonsko chystaly k útoku, máme dvě mocnosti, Rusko a Čínu, které se připravují na válku.

Stejně jako před 2. světovou válkou většina Evropy také sní o tom, že „dohoda“ s Ruskem je možná, zatímco USA nejsou připraveny na válku a mění se v izolacionisty. Ale ta srovnání jsou zavádějící. Tvrdím, že jsme již v rané fázi války usilující změnit světový systém.

Už mě unavují termíny jako „velká mocenská soutěž“, „strategická konkurence“ nebo „hybridní válka“. Podle mě se používají, aby se vyhnuly tvrdé realitě toho, co se děje. Mluvit tímto způsobem umožňuje politickým vůdcům na celém Západě vyhnout se kruté realitě toho, kde se nacházíme. Takové výrazy jsou příznačné pro skutečnost, že ačkoli je dnes Západ ekonomicky silnější než Rusko a Čína dohromady, jsme politicky slabší než oni. Jsme vnitřně rozpolceni a naši vůdci stále nejsou ochotni uznat, že staré dobré časy skončily.

Když čelíme Ose diktatur (Rusko, Čína, Írán a Severní Korea), hlavním úkolem západních vůdců, je převést naše demokracie z uplynulých třiceti let s vcelku nulovým rizikem do nového mezinárodního bezpečnostního prostředí, kde riziko se stalo novým status quo.

Abychom toho dosáhli, musíme přestat recyklovat fráze a klišé o „obraně mezinárodního řádu založeného na pravidlech“ a uznat, že poměry, jaké byly po studené válce, jsou mrtvé. Čím dříve si to uvědomíme, tím dříve přejdeme do tvrdé reality tradiční geopolitiky.

Prvním krokem je znovu se naučit, že pokud jde o vojenskou sílu, neexistuje výkon bez výroby. Žádná země nemůže očekávat, že zvítězí ve válce bez obranné průmyslové a výrobní základny, která jí umožní vyrábět zbraně a munici rychle a v odpovídajícím množství.

Musíme zdvojnásobit naše výdaje na obranu, obnovit naši výrobu a především oddělit naše dodavatelské řetězce od Číny. Musíme vrátit priority národní bezpečnosti zpět do naší hospodářské politiky. Aby se tak stalo, potřebujeme politické vedení. Když ho nebudeme mít, směřujeme k záhubě.

Autor je ředitel Scowcroft Strategy Initiative