Dokončení včerejšího článku.

Jak již bylo řečeno, francouzský ministr zahraničních věcí Jean-Marc Ayrault veřejně a s definitivní platností režimu Bašára Asada při­soudil vinu za útok sarinem v Chán Šajchúnu.

Jak bylo již řečeno, francouzský ministr zahraničních věcí Jean-Marc Ayrault veřejně a s definitivní platností režimu Bašára Asada při­soudil vinu za útok sarinem v Chán Šajchúnu na základě „Národ­ního hodnocení“, které 26. dubna 2017 předložil veřejnosti po zasedání Rady pro obranu. V tomto dokumentu hraje podstatnou roli také chemický útok z roku 2013. Bude tak dobré si trochu osvěžit pa­měť a některé starší události si zde připomenout.

Podle zprávy inspektorů OSN, zveřejněné 12. prosince 2013, byly v rámci ozbrojeného konfliktu v Sýrii chemické zbraně roku 2013 použity na pěti ze sedmi prověřovaných míst: Ghúta, Chán al-Asal u Ha­labu, Džabár, Sarákib a Ašrafíja Sahnája jižně od Damašku. Ve dvou případech che­mické látky za­sáhly pouze vládní vojáky, v dalších také civilisty. Na čtyřech místech byl použit sarin, z toho jed­nou ve vel­kém množství. První z útoků byl hlášen v březnu (Chán al-Asal), poslední pak v srpnu (Ghúta). Těmito útoky se zabýval i tým Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR), který potvrdil použití sarinu při útoku v Khan al-Assal (Chán al-Asal), Sa­raqib (Sarákib) a Ghouta (Ghúta). Tým tvořili Paulo Sergio Pinheiro, Karen AbuZaydová, Carla del Ponteová a Vitit Muntarb­horn. Podle jejich prohlášení sarin použitý při útoku v Chán al-Asal nesl „stejné je­dinečné znaky“ jako sa­rin použitý při útoku východně od Damašku v oblasti Ghúta.

V případě Ghúty inspektoři OSN ve své zprávě konsta­tovali, že en­vi­ronmentální, chemické a lékař­ské vzorky, které odebrali, poskytují jasný a přesvědčivý důkaz, že zde byly použity rakety obsahující sa­rin s dovětkem, že útočníci použili téměř 400 litrů této látky. A je třeba zde podotknout, že při vý­robě chemických zbraní nebyl syrskou armádou, narozdíl od obecně rozšířených představ, užíván sarin jako náplň do jednosložkové (unitární) munice. To by totiž musela syrská armáda při jejím pl­nění pracovat s předem vyrobenou, tedy hotovou paralyzující lát­kou v kapalném skupenství: jedinou unitární bojovou chemickou látkou v Sýrii byl sirný yperit o cel­kových zásobách 19,8 tun, skladovaný v zásobnících. Za bezpečnější manipulační postup byla v pří­padě výroby sarinu (tak jako v armádách jiných států) syrskou armádou považována příprava dvoj­složkové, tzv. binární munice. Podstatou bi­nár­ních receptur je vznik příslušné bojové chemické látky rychlou syntézou ze slou­čenin (prekurzorů) při odpálení či dopravě chemické munice na cíl. Vzhledem ke značnému časovému odstupu od těchto událostí lze u nás v odborné literatuře nalézt několik objektivních statí, těmito událostmi se za­bývajících: zde tedy nejsme odká­záni na francouz­ské Národní hodnocení, ani na White House Intel­ligence Report (WHIR) prezidenta Trumpa. Jeden ze zá­sadních článků, který hovoří o chemickém útoku v oblastech Zamalka/Ajn Tarma, lze načíst ve Vo­jenských rozhledech: Středa, Ladislav, Zni­čení syrských chemických zbraní: další krok k celosvěto­vému chemickému od­zbrojení, Vojenské rozhledy, 2014, roč. 23 (55), č. 4, s. 88-101, ISSN 1210-3292 (tištěná verze), ISSN 2336-2995 (on line).

Pozornosti našich hlavních sdělovacích prostředků dosud uniká skutečnost, že organizace Hu­man Rights Watch (HRW), sponzorovaná miliardářem Sorosem, jako první v případě útoku sari­nem, k němuž došlo 21. srpna 2013 na damašském předměstí Ghúta, za pravého viníka označila syr­skou armádu. Viníka znala tak dobře, že mohla za původce útoku označit přímo 104. brigádu Republikán­ské gardy. A to i přesto, že i ona sama (HRW) uváděla, že na místech útoku nalezené „rakety o roz­měrech 330 mm“ byly typu, „který není uveden ve standardních, specializovaných mezinárodních, nebo odtajně­ných referenčních materiálech“. Nicméně šlo o podmínku, kterou si tehdy stanovil ame­rický prezident Obama pro zahájení invaze do Syr­ské arabské republiky coby pověstnou „červenou čáru“, se kterou dnes koketuje prezident Trump.

Přípravou útoku byl tehdy pověřen náčelník spoje­ného štábu Martin Dempsey. Ten ale útok z vojen­ského hlediska považoval za „zásadní omyl“ a se svým názorem, že konflikt může „skončit bez ví­těze“, se netajil ani před zahraničním výbo­rem Senátu. Vzorky z Ghúty a jejich rozbor ho pak při­měly Obamu varovat, že ponese odpovědnost za „akt bezdůvodné agrese“: podle tehdy převažují­cího mí­nění zpravodajců na damašském předměstí Ghúta sarinem vládní síly s největší pravděpo­dobností neudeřily. To měla signa­lizo­vat už pár dní po chemickém útoku americká armádní laboratoř, ale i britská Defence Science and Technology Laboratory v Porton Down, jedno z nejvíce utajova­ných vládních zařízení pro vojen­ský výzkum, včetně chemické, biologické, radiologické a jaderné obrany. Neboť i britské zpravodaj­ské služby získaly vzorek z damašského předměstí Ghúta a rozbor proká­zal, že šar­žím, známým z che­mického arzenálu syrské armády, neodpovídá. Toto zjištění bylo obra­tem po­stou­peno štábu, který vedl Martin Dempsey. Načež prezident Obama 31. srpna 2013 v Rů­žové zahradě Bílého domu oznámil, že invazi od­kládá, dokud o ní neproběhne hlasování v Kon­gresu. A tak k invazi, vzhledem k vývoji dalších událostí, nakonec nedošlo. Nicméně chemický útok spojený s masakrem civilního obyvatelstva na damašském předměstí Ghúta představuje snad vůbec nejtěžší válečný zločin, k jakému dosud v občanské válce na území Sýrie došlo. Jenže trest za tento zločin nemůže přijít dříve, než bude nezvrat­nými důkazy prokázána vina toho, kdo útok provedl. A i když důkazy stále chybí, nezna­mená to ještě, že zde pořízená autentická videa a dokumentární foto­grafie jsou podvrh. Jestliže ně­kdo tvrdí, že zde k útoku sarinem ve skutečnosti vůbec nedošlo, pak nemá svých pět pohromadě.

Zásadní problém, podobně jako letos v dubnu v Chán Šajchúnu, ve znovu diskutované oblasti Ghúta (jednalo se o lokality Zamalka/Ajn Tarma a Džúbar) představovala otázka, jaká že munice při tomto útoku byla použita. V Příloze 5 zprávy in­spekčního týmu OSN je popsána zajiš­těná atypická che­mická munice použitá k útokům ve středu 21. srpna 2013 v oblasti Zamalka/Ajn Tarma, na níž byly detekovány stopy sarinu. Tým OSN popisuje ra­ketu použitou k chemickému útoku v Zamalce jako raketový motor o průměru 12 cm a délce 134 cm, prstenec obe­pínající stabili­zátory s průměrem 31 cm, nadrážovou hlavici přichycenou 12 šrouby, jejíž průměr činí 36 cm a délka 70 cm, pravděpo­dobný objem kapaliny v hlavici 56 ± 6 litrů. Atypická raketa nejspíše vznikla rozsáh­lou pře­stavbou sovětské dělostřelecké rakety M-21-OF. Z této rakety byl použit motor, ovšem kromě bojové části byly odstraněny také původní složené stabilizátory udělující raketě rotaci a byly nahra­zeny šesti hrubými, aerodynamicky nevýhodnými pevnými stabilizátory obepnutými prs­tencem o průměru 21 cm. Na přední část rakety byla s pomocí příruby a šroubů uchycena válcovitá schrána o vnějším průměru 36 cm. Jednalo se o hrubou příležitostnou úpravu rakety, kdy výsledné tě­leso mělo aerody­namicky značně ne­výhodný tvar i letové charakteristiky. Šlo zřejmě o raketu pro jednosložkovou (uni­tární) munici, která nese hotový sarin, nikoli tedy o rotující binární munici, kterou dříve pro po­třeby armády vyvinulo syrské Studijní a výzkumné vědecké stře­disko (SSRC). Pokud snad některým čtenářům unikají souvislosti, měli by se vrátit k pasážím z prvního dílu tohoto článku, kde se hovoří o rukodělné výzbroji tzv. rebelů či vzbouřenců.

Podstatná je také zpráva o činnosti Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW), podle které byli někteří Syřané vystaveni působení sarinu nebo podobné látky i v pozdějších letech. OSN o tom novináře informovala v pondělí 4. ledna 2016 s odvoláním na zprávu šéfa OPCW Ahmeta Üzümcüa. Podle této zprávy se inspektoři v Sýrii zabývali obviněním z použití che­mických zbraní syrskou vlá­dou v 11 případech. Zpráva nespecifikuje, kdy a kde se údajné útoky smrtící látkou měly odehrávat. Ve zprávě se ale říká: „V jednom případě analýza některých krevních vzorků ukázala, že jednotlivci byli v určitou dobu vystaveni sarinu nebo látce podobné sarinu.“ OPCW podle vyjádření OSN měla pak provádět další vyšetřování, které mělo určit, kdy a za jakých okol­ností mohli být tito lidé sarinu vysta­veni. Pokud je mi známo, závěry tohoto šetření (mohu se ovšem mýlit a některý z našich ex­pertů mne může opravit) však nebyly dosud zveřejněny. Ale co je v tuto chvíli nejdůležitější: jak ze zprávy OPCW vyplývá, z 11 případů údajných „útoků chemic­kými zbraněmi“, ze kterých byla obviňo­vána Syrská arabská armáda, se pouze v jednom jediném pří­padě ukázalo, že lidé byli „vysta­veni sa­rinu nebo látce podobné sarinu“. Přičemž však podle Ahmeta Üzümcüa, generálního ředitele OPCW, pů­vod této látky „byl nejasný“. Tedy Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW), jako vůbec nej­vyšší autorita na tomto poli, rozhodně neprohlásila, že „režim Bašára Asada proka­zatelně opako­vaně používá chemické útoky proti civilistům“, jak se v některých sdělovacích prostředcích traduje.

Nedávné tragické události z Chán Šajchúnu se pak zdají být jistou paralelou k chemickému útoku z 19. března 2013 v Chán al-Asal (Khan al-Asal) poblíž metropole Alepo, o kterém tehdy informovala (včetně vi­dea) i agentura Reuters. Při chemickému útoku z 19. března 2013 v Chán al-Asal zahy­nulo 26 osob a více než 80 lidí utrpělo zranění. Jak tehdy uvedl server BBC News, podle syrského minis­tra infor­mací Omrana al-Zoabia šlo o „nebezpečnou eskalaci“ a „první akt“ nové povstalecké autority. „Tero­risté vystřelili raketu obsahující chemické látky do oblasti Chán al-Assal v provincii Alepo a za­bili 15 lidí, především civilistů,“ uváděla syrská agentura Sana. Státní televize později uvedla, že ze­mřelo 25 lidí, zatímco Syrská observatoř pro lidská práva (SOHR) se sídlem ve Velké Británii jich uvedla 26, včetně 16 vojáků. Mluvčí Bílého domu Jay Carney prohlásil, že USA „nemají žádné dů­kazy“ o tom, že by zde byly použity chemické zbraně, zároveň však zopakoval varování prezidenta Baracka Obamy, že jejich použití by přineslo „vážné důsledky“. Ruské ministerstvo zahraničí uvedlo, že Ruská federace je „velmi vážně znepokojena skutečností, že zbraně hromadného ničení padly do ru­kou rebelů“.

Fotograf agentury Reuters, jenž tehdy navštívil oběti chemického útoku v nemocnici al-Rajaa, která je majetkem Kustódie Svaté země, oznamoval, že jím oslovení pacienti trpěli problémy s dýcháním, přičemž uváděli, že po útoku cítili chlor. „Viděl jsem převážně ženy a děti,“ řekl fotograf, který také citoval oběti chemického útoku, ošetřované lékaři: „Lidé umírali na ulicích i ve svých domech“. Zpo­čátku nebylo z přicházejících zpráv zřejmé, jaké chemické látky byly použity. Uvažo­valo se o pestici­dech, koncentrovaném slzném plynu i mož­ném úniku toxické látky z chemického provozu, zasaže­ného raketou. Až později se ukázalo, že zde byl v přestřelkách použit sarin. Na zá­kladě analýz ode­braných vzorků a zbytku munice bylo možné konstatovat, že sarin použitý v Chán al-Asalu nebyl průmyslové výroby a jako rozbuška byla použita trhavina hexogen, která není použí­vána ve stan­dardní munici. Sa­rin nesla podomácku vyrobená ra­keta Bašair-3, kterou vládní síly ne­používají. Na základě těchto po­znatků dospělo několik expertů k závěru, že při tomto útoku použili sarin nej­spíše syrští rebelové. V podobném du­chu se vyjádřila i Carla del Ponteová, hlavní vyšetřo­vatelka komise OSN, monitorující porušování lidských práv v Sýrii: The Washington Times - Monday, May 6, 2013: Syrian rebels used Sarin nerve gas, not Assad’s regime: U.N. official. A nutno zde připomenout, že komise Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR), jak bylo řečeno již výše, měla oznámit, že sarin použitý právě při tomto útoku v Chán al-Asal „nesl stejné je­dinečné znaky“ jako sa­rin použitý při útoku v oblasti Ghúta.

Ale tyto události z Chán al-Asalu měly ještě dohru. Na videu z YouTube (publikovaném zhruba čtyři měsíce po chemickém útoku) lze shlédnout mo­menty před vykonáním popravy zajatců v době, kdy milice Fronty an-Nusrá, tehdy ještě oficiálně pobočky al-Ká­idy v Sýrii, převzaly kontrolu nad obcí Chán al-Asal. Nejenže zde byli vládní vo­jáci poté, co se vzdali, džihádisty nemilosrdně popraveni, ale některým z nich podle očitých svědků džihádisté uřezali hlavy. Další zprávy naznačovaly, že ne všichni z popravených mužů byli vojáci: někteří z nich byli identifiko­váni jako civi­listé, které Nusra ob­vinila ze spolupráce se Syrskou arabskou armádou. Místním zprá­vám o těchto událos­tech se zprvu tiskové agentury, sympatizující s tzv. rebely, zdráhaly uvěřit. Obrat přišel až s vyjádřením Syrské ob­servatoře pro lidská práva (SOHR) se sídlem v britském Coventry, jejíž za­kladatel Rami Abdul Rahman, sám sympatizující s opozicí, citoval některé z očitých svědků, obviňují­cí ze zločinů proti lid­skosti zde bojující Frontu an-Nusrá. A není bez zajímavosti, že Chán al-Asal byl před necelým půl rokem cílem dalšího chemického útoku. V příloze francouzského Národ­ního hodnocení nazvané „Údaje o použití chemických zbraní v Sýrii od roku 2012“ je chemický útok v Chán al-Asalu z 11. lis­topadu 2016 uveden, ovšem ve skupině „silný předpoklad užití sarinu reži­mem“.

O tom, že Fronta an-Nusrá popravovala své zajatce, snad žádný soudný pozorovatel či analytik nikdy nepochybo­val. Ale popravy neozbrojených zajatců jsou jenom jedním z mnoha váleč­ných zločinů, kterých se tito džihádisté v Sýrii dopouštěli. Proto také od prosince 2012 Spojené státy ve­dou Nusru jako teroristic­kou organizaci, o rok později ji na tento seznam zařadila i OSN, neboť její bojovníci byli několikrát obviňováni z masakrů menšin a civilního obyvatelstva. Ame­ričané Frontu an-Nusrá v syrské provinci Idlíb bombardují od září 2014 a Nusra při těchto náletech přišla o stovky bo­jovníků. Přesto údajně nehodlá na Ameriku útočit a její velitelé dnes prohlašují, že bojují výhradně proti Asa­dovi. A i když Fronta an-Nusrá v zahraničí zdá se neútočí, z napojení na tuto organizaci fe­derální bezpečnostní složky podezřívaly islamistu Syeda Farooka, který spolu se svou partnerkou na konci roku 2015 v kalifornském San Bernardinu zabil 14 lidí a dalších více než 20 zranil.

Vzhledem k tomu, že provincii Idlíb ovládá Fronta dobytí Sýrie (Nusra), útočily zde v minulosti již ně­kolikrát americké drony. Fronta an-Nusrá před lety slíbila věrnost teroristické síti al-Káida, v červenci roku 2016 však syrští islamisté vazby údajně zpřetrhali a změnili si jméno. Na bojištích severní Sýrie patří milice Džabhat Fatah aš-Šám (Nusra) k vojensky nejschopnějším „rebelům“ bojujícím proti re­žimu Bašára Asada, jehož odstoupení požadovaly i Spojené státy. Přesto však Barack Obama nařídil Pentagonu několik týdnů před svým odchodem z Bílého domu tvrdší postup vůči členům bývalé Fronty an-Nusrá, přičemž americká armáda dostala za úkol najít a zlikvidovat lídry této skupiny. Obama dlouhodobě varoval, že tito ozbrojenci představují stejné riziko jako tzv. Islámský stát. Stej­ného názoru jsou ovšem Rusové a Bašár Asad, jejichž letadla v provincii Idlíb bombardují pozice is­lamistů. Hassan Elbahtimy z Centra vědy a bezpečnostních studií na King’s College v Londýně k tomu poznamenal, že tolik dnes diskutovaný Chán Šajchún, kde mělo dojít k útoku sarinem, je vý­znamným cílem Asadových sil, neboť hraničí s dálnicí spojujícími vládou ovládaná města s povsta­leckými pevnostmi na severu.

Škoda, že nám francouzský ministr zahraničních věcí Jean-Marc Ayrault neukázal ten nejdůležitější aspekt „spolehlivého a konzistentního zpravodajství, shromážděného francouzskou tajnou službou“. Totiž zbytky munice a její bod do­padu (impact points), který podle Francouzů vznikl v Chán Šajchún při útoku sarinem kolem sedmé hodiny ranní, i když podle našich zpravodajských služeb, jak prohlá­sil ministr Lubomír Zaorálek, mělo syrské letectvo shazovat pumy na Chán Šajchún mezi 11:30 a 12:30 místního času.

Ale možná že u toho jejich bodu do­padu francouzské zpravodajce zastihl pohotový fotograf, jehož snímek už řadu dní koluje po internetu:

Odebírání vzorků v kráteru s trubkou, která měla obsahovat sarin. Zdroj: Washingtonsblog

P.S. Byl jsem dnes (4.5.2017) upozorněn na zajímavý článek R. Parryho, který se netají tím, že má své zdroje ve zpravodajské komunitě. Investigativní novinář a reportér Robert Parry širokou veřejnost v článku Trump Withholds Syria-Sarin Evidence zřejmě jako jediný informoval, že „původně analytici Spojených států neviděli žádné bojové letouny nad oblastí“, přičemž však měli zaregistrovat dron, o kterém si mysleli, že by „mohl nést bombu“. Dále pak Parry píše: „Podle zdroje se analytici snažili zjistit, čí byl a kde vzlétl. Navzdory určitým technickým obtížím při sledování letové trasy analytici nakonec věřili, že let započal v Jordánsku, na specializované saúdsko-izraelské operační základně podporující syrské rebely, uvedl zdroj a dodal, že podnětem pro útok jedovatým plynem zřejmě bylo oznámení Trumpovy administrativy v závěru března, že se již nepokouší odstranit prezidenta Bašara al-Assada.“

Zdroj: https://consortiumnews.com/2017/04/12/trump-withholds-syria-sarin-evidence/

Převzato z KarelWagner.blog.idnes.cz se souhlasem autora