Ani jeden z kandidátů na prezidenta Spojených států nezmiňuje Evropu jako prioritu zahraniční politiky. Namísto toho se soustředí na „Ameriku pro Američany,“ přičemž Evropa, kdysi věrný spojenec USA, zůstává na vedlejší koleji. Ať už vyhraje Trump nebo Harris, obě cesty znamenají pro evropský trh i bezpečnost temnou budoucnost – cesta zpět k úzkému a nezpochybnitelnému spojenectví už tu zřejmě není.

Již od Obamova „Pivotu k Asii“ se americké administrativy začaly postupně odklánět od Evropy, a tento trend jen nabíral na síle. Výsledkem je dnešní situace, kdy jsou vztahy mezi EU a USA převážně transakční a vnímané čistě jako obchod. Vítězství Trumpa by však bylo pro Evropu daleko drsnější ranou: nejen, že plánuje masivní cla na veškerý dovoz do USA, ale také v zájmu vyšších příjmů z domácí produkce ohrožuje rovnováhu v rámci NATO.

Česko v ohrožení: Jak Trumpovy celní války mohou uvrhnout naši ekonomiku do recese

Česká ekonomika, která je závislá na exportu (ať už jako napřímo nebo jako subdodavatel exportérů, kteří daný výrobek finalizují v Německu nebo jiné evropské zemi), by mohla zažít propad HDP až o čtyři procentní body, což by znamenalo recesi s dlouhodobými následky.

Ačkoliv Harris je ke spojenectví s Evropou o něco přívětivější, i její demokratický program zůstává založen na podpoře amerických pracovních míst a omezování vlivu zahraničních firem na americký trh. I ona musí respektovat dlouhou americkou tradici: úspěšnost prezidenta se měří počtem vytvořených pracovních míst, ne podporou spojenectví za hranicemi. Evropě tedy nezůstane prostor pro návrat k dřívější důvěře a přímé spolupráci, dokud USA setrvávají v této „Amerika na prvním místě bez ohledu na následky“ rétorice.

Evropa se bohužel stala jen jednou figurkou ve velké hře mezi USA a Čínou, a její osud zůstává mimo kontrolu evropských institucí. Čínský vliv na trhy i spotřebitele je evidentní a její dodávky levného, mnohdy nebezpečného zboží Evropa stále dostatečně nekontroluje. Čínské firmy se navíc vyhýbají celním poplatkům i regulačním opatřením, což jasně ukazuje na naivitu evropského přístupu k mezinárodním obchodním vztahům. Evropa se tak na jedné straně potýká s klesající podporou USA, a na druhé straně nijak nebojuje s nepoctivou čínskou konkurencí, která zásadně ohrožuje ekonomickou stabilitu i bezpečnost evropských spotřebitelů.

Sečteno podtrženo

Zvolení Trumpa by pro Evropu bylo mnohem tvrdší ranou, a to nejen ekonomicky, ale i bezpečnostně. Oproti Harris, která plánuje spíše ekonomický tlak než přímé zásahy do NATO, Trump již dříve jasně řekl, že je ochoten obětovat i tak zásadní partnery jako je Ukrajinu ve prospěch vyjednávání s Ruskem. Trumpův příklad navíc láká i spoustu politiků v Evropě, protože fandí jeho kulturním válkám a mají pocit, že i je samotné by zpochybňování lidských práv a útoky na základy demokracie mohly vytáhnout nahoru.

Evropa musí začít jednat, než dojde k fatálním následkům. Ať už budou výsledky amerických voleb jakékoliv, je nutné přijmout fakt, že tradiční spojenectví s USA už existuje jen na papíře – a na něj určitě není spolehnutí. Bude nás to stát peníze, bude nás to stát bolestivé reformy, ale jiná cesta už není. Už za chvíli zjistíme, jestli na tu cestu máme měsíce nebo roky. Ale nevyhneme se jí.