AMERICKÁ VOLBA: Potěšení či poděšení 4
Ano, přemnohé se změnilo. Teprve v roce 1967, dozvídám se z téhož zdroje NYT,
Nejvyšší soud za nezákonný prohlásil zákaz mezirasových manželství, tehdy v platnosti ještě v šestnácti státech. (Což já, právě takový provinilec, jsem nevěděl při projíždění takovými končinami.)
A nyní se hlavou státu, dosavadní supervelmoci, stává inteligentní, tuze ambiciozní selfmademan, hodně levicový, ideologicky laděný, ale prý dostatečně pragmatický, aby se dovedl přizpůsobit potřebám dne. Každopádně je značný rozdíl mezi tím, co říká, a tím, co prozatím činil.
O žádném z jeho předchůdců se tak málo nevědělo. Například kdo financoval jeho velmi nákladná studia na Harvardu? Byl to v Sýrii narozený a nedávno k dlouhodobému nepodmíněnému trestu odnětí svobody odsouzený podvodník Rezko?
Do senátu ve Washingtonu se Obama dostal v roce 2005 a od roku 2007 se věnoval své volební kampani. Na zasedání do sněmovny a výborů přicházel pozdě nebo vůbec ne. Burt Prelutsky v článku „If I Were John McCain“ (Townhall, 13.10.2008) si troufl napsat: „Je nám řečeno, že Obama je brilantní. Ale zdá se to být brilantnost šejdíře, podvodníka.“
Obdržel jsem e-mail s diagnozou od mně neznámého psychiatra jménem Dr. Sam Vaknin, autora díla s názvem „Malignant Self Love“, údajné světové autority na narcisismus. Tuto vlastnost definuje jako „projekci grandiozní, leč falešné pojímání sama sebe“. Jeho počínání, gesta, přirovnává k nelichotivým historickým postavám včetně Hitlera.
Není sám. Tohle jsem slyšel od česko-amerického našince: „Jen se podívej na ty paralely, historie se zřejmě opakuje! Ekonomická krize začátkem třicátých let a teď tady. Adolf i Barack, oba úchvatní řečníci, náramné charisma, prázdné fráze, bezvadná organizace, pompa a bombast – porovnej partajní sjezdy NSDAP a teď ten sjezd Demokratické partaje v Denveru, s tribunou, řeckými sloupy, antickým panoramatem...“ Též se zmínil o nedodržení dohody o veřejném financování kampaně, o volební podvodech ACORN, zastrašování a skandalizaci opozice, například útoky na Sarah Palinovou a Joe the Plumber, o jásání nekritických či aspoň předposraných medií a ovšem to velikánské nadšení davů tehdy a teď, že přišel spasitel, nový mesiáš.
Sýčkové se obávají mnohého: Bezprecedentní rozmach vládní moci . Zpomalení hospodářského růstu ve prospěch ekonomické rovnosti. Přerozdělování příjmů, prapodivné refundace jako navrácení daní oněm 40 procentům obyvatelstva daně neplatícího. Rozmach pravomoce odborů zrušením tajného hlasováni a tím i zvýšením kontroly nad členstvem. Metodou tzv. fairness doctrine zlikvidovat nebo aspoň důkladně omezit vliv konzervativně orientovaného rozhlasového vysílání. Zkázonosný zásah do jmenování federálních soudců. Zatímco McCain v senátě hlasoval ve prospěch nominace soudců Nejvyššího soudu Ginsburgové a Breyera, v uznání jejich odborných kvalit, ač nesouhlasil s jejich justiční filozofií, Obama hlasoval proti soudcům Robertsovi a Alitovi z důvodů výlučně ideologických. Otevřeně prohlašuje prosazování soudců s prokázanými sympatiemi pro „downtrodden“, chudáky utlačované.
Chladnější hlavy konejší ty poplašené. Netřeba se tolik děsit, nejeden záměr bude přece nesplnitelný. Obama sice vyhrál poměrem 54 procent proti 46 procentům hlasů, ale situace v zemi je taková, že zastánců liberálních (čili v evropském porozumění socialisticky tíhnoucích) názorů je jen 20 procent, pouhá jedna pětina. Dvakrát tolik (40%) je jak konzervativců, tak oněch tzv. moderates. Významný odborník průzkumů veřejného mínění , jménem Andrew Kohut, hodnotí výsledek voleb nikoliv jako posun k levici jako spíš vyjádření nespokojenosti se současným stavem věcí..
S Obamou důsledně sympatizujíci týdeník Newsweek ve svém vydání z 27. října 2008 svou obálku obdařil sdělením AMERICA THE CONSERVATIVE. Jeho editor
Jon Meacham v podrobném pojednání zdůraznil, že America zůstává a center-right nation, což je skutečnost, kterou by Obama mohl pominout jen ke své velké škodě.
Obtížně by se dalo příliš levicovým způsobem vládnout v zemi spíš pravicově orientované a hodně víc nábožensky založené než je Kanada či kterákoliv evropská země. V USA stále nepřehlédnutelnou váhu má 70 milionů oněch značně konzervativních tzv. Evangelicals. Například v těchto volbách v Kalifornii, státu ze všech snad nejliberálnějším, se většina voličů vyslovila pro zákaz homosexuálních manželství. (A nejvyšší procento - 70% - negativních hlasů přišlo z řad Obamových černochů.)
Američané mají značně větší toleranci vůči ekonomické nerovnosti, než je tomu kdekoliv jinde ve světě. (Bylo to jedno z mých velkých překvapení po příjezdu ke zdejším břehům.)
Setrvávající kulturní konzervatismus, jak znovu čerstvě potvrzeno kalifornským hlasováním. Velký důraz na právu vlastnit zbraně a nemenší nedůvěra v příliš velkou pravomoc státu.
Meacham předpovídá , že mnoho liberálů bude téměř určitě zklamáno Obamovým počínáním poté, co se mu nepodaří dodržet mnohé své sliby. Však k podobným reakcím došlo v době Billa Clintona, s jeho odklonem k politickému centru, prosazením užitečné reformy sociálního zaopatření (welfare). Nepochybně zklamána bude ona černoška, očekávající, že prezident bude platit její dluhy.
I odpůrci tohoto prezidentského vítěze aby příznivě hodnotili kvalitu poradců, které prozatím nashromáždil: investor velmistr Warren Buffet, finančníci, ekonomové jako Volcker, Rubin, Sommers, politologové jako Brzezinski, můj tehdy model a idol z dob studií na Kolumbijské univerzitě.
Tak či onak, zvolen byl „the most far-left candidate in American history“ a důvodem je „historical amnesia“. V průzkumech veřejného mínění respondenti, kteří v odpovědi na otázku o bezpečnosti státu a kompetence až z devadesáti procenty dávali přednost McCainovi, nicméně hlasovali pro Obamu. Čtyři bývalí ministři zahraničí vyslovili svou podporu pro kandidáta McCaina, což media ignorovala. Zato tuze zdůraznila podporu Colina Powella pro Obamu.
Nicholas D. Kristof v článku „Rejoin the World“ (NYT, 2.11.2008) píšeo návratu Ameriky do světového společenství jako té hlavní priority. Bushe neobviňuje z korupce, ale z oné údajné cowboy diplomacy, počínání supervelmoce bez dostatečných ohledů na háklivé reakce ve světě. Rovněž se odvolává na hodnocení celkem 109 historiků, z nichž 98 procent Bushovi dalo známku nedostatečnou a téměř dvě třetiny (61%) ho hodnotilo jako nejhoršího prezidenta v historii země.
Fareed Zakharia, výtečný publicista indického původu, s předstihem již jásal takto (Newsseek, 27.10 2008): „Představme si, co si lidé všude ve světě budou myslet, až uvidí, že Amerika zas znovu jednou vynalézá budoucnost.“
„Ještě jedna zajímavá paralela mě napadá,“ dodal kriticky naladěný česko-americký našinec. „To občanství přece. Hitler se stal německým kancléřem dřív, než vůbec měl německé občanství. Pak se to muselo na poslední chvíli dohánět. A teď, když se o Obamovi poslýchá, že se narodil mimo území USA, to by se přece dohnat nedalo.“
Pravda pravdoucí – od toho máme ústavu, článek II.
Původní iniciativa ale vzešla u žurnalisty Jima Geraghtyho, National Review, kterýu štábu Obamovy kampaně neúspěšně zažádal o kopii rodného listu jako důkazu, že prezidentský kandidát se skutečně v USA narodil. Leckde totiž kolovaly zprávy o tvrzení Obamovy africké babičky Sarah Hussein Obama, že její nynější slavný vnuk se narodil v Keni, kam se tehdy vrátil její syn spolu se svou značně již těhotnou bělošskou manželkou. Ta se údajně necítila nejlíp v tamějším prostředí, zejména jí vadilo zacházení muslimských mužů s jejich manželskými protějšky. Rozhodla se do USA vrátit, ale vzhledem k jejímu příliš pokročilému těhotenství letecká společnost ji odmítla vzít na palubu. K porodu, jehož byla svědkem, tedy došlo v Keně – tak v affidavitu tvrdí babička Obamová.
Žurnalista Wayne Madsen (Online Journal) uveřejnil 9. června 2008 článek, v němž tvrdil, že jeho slídilům (research team) se podařilo v keňském přístavěMombasa nalézt dokument o narození Baracka Husseina Obamy Jr., z otce, občana Keni, a matky, americké občanky. Ta krátce po porodu s potomkem do USA odlétla a v Honolulu na Hawaii ho registrovala jako tam narozeného.
Philip J. Berg, bývalý náměstek generálního prokurátora (Attoney General) státu Pennsylvánie, se v říjnu 2008 obrátil k soudu s iniciativou, aby senátor Obama prokázal své americké občanství jako nepominutelnou podmínku k dosažení prezidentského úřadu, a tak vyvrátil domněnky, že je občanem Keni, státu jeho údajného narození, nebo je občanem Indonésie přičiněním své matky, v roce 1967 tam přesídlivší.
Týž měsíc, soudce R. Barclay Surrick, memorandem o 34 stranách, odmítl o věci jednat, s adjektivy jako ridiculous, patently false, frivolous and not worthy of discussion („směšné, prokazatelně falešné, frivolní a nemá cenu se tím zabývat“).
Obamův štáb zveřejnil cosi s názvem CERTIFICATION OF LIFE BIRTH o narození s datem 4. srpna 1961, aniž by ale byla uvedeny vyžadované údaje jako váha a velikost novorozence, jméno nemocnice a případně i porodníka. V rubrice pro označení otce je napsáno „African“ – druh označení v té době neužívaného, neznámého. Officiálním termínem pro určení rasy tehdy bylo buď „Negro“ nebo „Colored“.
Vyšetřovatelé z pokynu právníka Berga kontaktovali Obamovu nevlastní sestru Mayu Soetoro, jež se starším polobratrem Barackem společně vyrůstala. Jenže ta poskytovala vzájemně se vylučující informace: k narození že mělo dojít 4. srpna 1961 v jedné porodnici (Queens Medical Center v Honolulu) a pak že na jiném místě (Kaliolani Medical Center for Woman and Children).
Obama se odmítl vyjádřit, ale přerušil na dva dny svou kampaň a odletěl na Hawaii, údajně navštívit svou umírající babičku (již v minulých letech navštívil jen jednou, strávit s ní jednu hodinu). Návštěva nepochybně užitečná. Důkazem je vyjádření ředitele odboru zdravotnictví Dr. Chiyome Fukino, že originál rodného listu ověřil, aniž by ale dal příležitost k ověření jiným zájemcům. Linda Lingle, guvernérka státu Hawaii, tomuto odboru přikázala zajistit, aby originál rodného listu nebyl za žádných okolností zveřejněn.
Závažná, zcela zásadní je otázka o místě Obamova narození. Pokud to skutečně byla Keňa, s prezidentstvím by to měl být definitivní, neoddiskutovatelný konec.
Právník Berg spolu s Robertem L. Schulzem, předsedou organizace „We The People Foundation For Constitutional Education“ se dosud nevzdávají. Poslali otevřený dopis Baraku Obamovi, s požadavkem, aby předložil přesvědčivý důkaz o svém americkém občanství, a budou ho očekávat ve Washingtonu,D.C., v budově National Press Club, v poledne v pondělí 17. listopadu 2008, pro nás památného dne.
Samozřejmě, že se nedočkají. Svou kauzu se pokusí prosadit u Nejvyššího soudu. Též se již objevily zprávy, že aspoň pět států nepotvrdí výsledek prezidentské volby bez předložení tohoto požadovaného důkazu, což by ovšem způsobilo kolosální zádrhel.
Nevěřím, že Nejvyšší soud vyhoví . Tak explozivní záležitost odloží s nějakým procedurálním zdůvodněním. Převáží zájem o odvrácení ústavní krize, následného chaosu a případného násilí, jež by nemuselo být nekrvavé. A s kdoví jakým dopadem na zahraničně politické zájmy.
Takže smeteno bude ze stolu, i za cenu, že tento unikátní výherce prezidentského úřadu v něm bude fungovat naprosto nelegitimně.
Osud, pokud něco takového přece jen existuje, má v tomto případě hodně bizární, až morbidní smysl pro humor.
Neoficiální stránky Oty Ulče
