Medvěd separatismu zatím ještě běhá po národní parku Banff, ale stoupenci vystoupení Alberty z kanadské federace už mají připravenou otázku pro referendum.

Hrozí osamostatnění Alberty? Odpověď zní: Ano, ale… Ještě než si připomeneme důvody, které způsobily vzedmutí separatistické vlny (iniciativa Alberta Prosperity Project - APP), seznamme se s navrženou otázkou: „Souhlasíte s tím, aby se provincie stala suverénním státem a přestala být provincií Kanady?“. Aktivisté hrdě říkají, že je mnohem jasněji formulovaná než podobná otázka v referendu o osamostatnění Quebecu z října 1995. Ta zněla poněkud komplikovaněji: „Souhlasíte s tím, že se Quebec stane suverénním poté, co Kanadě formálně nabídne nové hospodářské a politické partnerství v rámci zákona o budoucnosti Quebecu a dohody podepsané 12. června 1995?“ (V Quebecu to tehdy dopadlo těsně: 49,42 % ANO, 50,58 % NE.) Alberťané usilující o vystoupení z federálního svazku jsou zjevně přímočařejší. A hlavně - myslí to doopravdy. Právník iniciativy APP Jeffrey Rath říká: „Je to stejně vážné jako infarkt.“

Napětí mezi politicky konzervativní (až na výjimku let 2015-2019, kdy vládli noví demokraté) Albertou a federální vládou, v posledních deseti letech opakovaně formovanou liberály, má několik důvodů. Letmo uveďme ty nejpalčivější. Na prvním místě jmenujme energetiku, potažmo přírodní zdroje a jejich těžbu. Na ropu, zemní a břidlicový plyn a ropné písky bohatá Alberta nese nelibě klimatickou agendu ottawské vlády, neboť podle ní podvazuje ekonomický rozvoj provincie. Vedle toho Alberťanům vadí systém přerozdělování peněz z bohatších provincií, kam jejich provincie patří, do chudších; vnímají to jako nespravedlnost. Dalším důvodem nesouladu je snaha Alberty získat rozsáhlejší autonomii, zatímco liberální federální vláda dosud preferovala národní jednotu za současného prosazování svých ekologických cílů. Obecně platí, že Alberta chce mít rozsáhlejší autonomii a větší kontrolu nad vlastními záležitostmi, tzn. požaduje omezení zásahů z federálního centra do politik provincie. Když vedení provincie dojde k názoru, že politika federální vlády poškozuje její zájmy, reaguje jednak cestou právních kroků (žalobami), jednak, a to se týká i nejrůznějších občanských iniciativ, mobilizací veřejného mínění, kampaněmi a protesty. V neposlední řadě je nutné zmínit separatistické hnutí, které je stále hlasitější.

Referendum

Aktuálně patří k nejskloňovanějším tématům v kanadských médiích otázka referenda, které by v krajním případě umožnilo Albertě oddělit se od kanadské federace. Pozornost vyvolal legislativní návrh, který vláda konzervativní premiérky Danielle Smithové předložila 29. dubna 2025, kterým se mimo jiné mění pravidla pro pořádání referenda. Pokud bude novela schválena, což lze předpokládat, bude možné referendum vyhlásit, pakliže počet podpisů pod příslušnou peticí dosáhne deseti procent počtu voličů, kteří odevzdali svůj hlas při posledních volbách do zákonodárného sboru provincie. Dosud to bylo dvacet procent všech registrovaných voličů v provincii. Konkrétně: podle stávajícího zákona bylo zapotřebí získat zhruba 600 tisíc podpisů, podle novely by byl práh snížen na zaokrouhleně 177 tisíc. Zajímavé je, že separatisté z APP chtějí uspořádat referendum s výše uvedenou otázkou až poté, co budou mít zajištěných oněch 600 tisíc podpisů obyvatel Alberty. Není to samoúčelné gesto. S takto získaným občanským mandátem chtějí tlačit na premiérku Smithovou, aby proces vedoucí k referendu o odtržení zahájila ještě letos, nikoli v roce 2026 jak avizovala (bude-li splněn požadavek týkající se počtu podpisů).

Pro a proti

Zatímco ekonomičtí experti varují, že pětimilionovou provincii by po osamostatnění čekala řada problémů a nejistota, separatisté vidí budoucnost růžově. Dle jejich představ půjde o Albertu bez regulací nařízených Ottawou a bez dominujících východokanadských zájmů; nezávislý stát by se těšil z nižších daní a nebyl by zatížen daněmi federálními. Aktivisté soudí, že těžba ropy a plynu by se do pěti let zdvojnásobila, zvýšila by se kapacita ropovodů směřujících do USA. Současně předpokládají, že občanům odtržené provincie by zůstaly kanadské pasy, stejně jako výhody federálního důchodového programu Canada Pension Plan.

Může mít referendum o odtržení šanci na úspěch? To bude záležet na více okolnostech, zatím jsou k dispozici průzkumy veřejného mínění. Podle jednoho z nich, který v týdnu od 5. května uspořádal Angus Reid Institute, podpořilo odchod z federálního svazku 19 procent respondentů, dalších 17 procent se k této myšlence přiklání, ovšem více než polovina dotázaných by jednoznačně hlasovala pro setrvání provincie v rámci kanadské federace. Samotná premiérka Smithová, která stojí za snížením počtu podpisů pro možnost vyhlášení referenda, je proti osamostatnění provincie, současně ale žádá od federální vlády, aby přestala zasahovat do záležitostí Alberty, pokud jde o oblast ekonomiky, přírodních zdrojů a sociálních programů. Chce, aby přestaly být blokovány energetické projekty, požaduje zrušení federální daňové agentury CRA a její nahrazení daňovou správou provincie, dále navrhuje, aby v Albertě působila provinční policie místo federální Královské kanadské jízdní policie a konečně zmíněný penzijní program Canada Pension Plan by chtěla nahradit vlastní penzijní správou Alberta Pension Plan.

Premiérka Smithová také není tím, kdo by vedl politiku směřující k odtržení Alberty, ale říká, že respektuje právo občanů o tom rozhodnout. Pokud by většina občanů v referendu hlasovala pro nezávislost, s největší pravděpodobností by přistoupila k dalším krokům směřujícím k vyjednávání s Ottawou, a to i za cenu zásadního konfliktu s federální vládou. Její přístup působí dojmem, že využívá hrozbu odtržení jako nástroje k dosažení větší míry autonomie. Podle svých slov usiluje o to, aby se podařilo vyjednat s Ottawou „silnou a více suverénní Albertu v rámci sjednocené Kanady.“

Aktivisté separatistického projektu APP jsou ale netrpěliví. Zatímco premiérka řekla, že pokud si referendum vynutí, naplánuje ho, jak již uvedeno, na příští rok, tak zástupci APP věří tomu, že kýžené mety 600 tisíc registrovaných podporovatelů dosáhnou na svém webu do konce letošního pololetí – nyní jich mají údajně 240 tisíc – a referendovou otázku by chtěli položit voličům v říjnu nebo listopadu (v rámci sběru fyzických podpisů, na což budou mít dle chystaného zákona 120 dnů). A protože podle Angus Reid Institute je 65 procent příznivců vládní Sjednocené konzervativní strany tak či onak pro odtržení, separatisté doufají, že to bude dostatečný důvod pro to, aby si premiérka načasování rozmyslela (uspořádala referendum co nejdříve, ideálně ještě letos). Dokonce se objevily názory, že pokud se Smithová k separatistům nepřidá, mohla by mít blíže neurčené „problémy“ (uvnitř vlastní partaje). To už zavání něčím hodně neblahým.

Nehledě k tomu, že samotné oddělení Alberty od Kanady by poslalo zemi i provincii na neprobádané území. Kromě skutečnosti, že je zapotřebí získat nejen hlasy v petici, ale většinu v samotném referendu je záležitost kolem osamostatnění plná dalších otázek – od ústavních problémů přes pozemková a jiná práva domorodých obyvatel (Prvních národů) až po ekonomickou realitu. Vůdci Prvních národů jsou proti osamostatnění Alberty a upozorňují na to, že smlouvy s nimi podepsala před vznikem provincie Koruna (federální kanadská vláda). Alberta jako provincie byla ustavena v roce 1905, smlouvy s domorodci týkající se jejího teritoria byly uzavřeny v letech 1876-1899. Většina reprezentantů Prvních národů dovozuje, že Alberta nemá právo tyto smlouvy jednostranně převzít nebo měnit. Mají obavy, že nezávislá Alberta by mohla být méně ochotná respektovat územní nároky domorodců nebo vyplácet kompenzace. Poukazují na to, že vláda provincie má dlouhodobě tendenci upřednostňovat průmyslový rozvoj před právy domorodců. Kromě toho, jelikož jsou První národy smluvním partnerem Koruny (nikoli provincie), nemusely by v případě osamostatnění Alberty uznat její autoritu; čistě teoreticky by si některé komunity mohly nárokovat přímé vztahy s Kanadou, nebo dokonce samostatný status.

K těmto právním problémům musíme přiřadit aspekt ekonomický. Ačkoli separatisté vidí budoucnost v optimistických barvách, někteří odborníci radí držet se při zemi. Například profesor Carlos Freire-Gibb z MacEwanovy univerzity v Edmontonu upozorňuje, že neexistují žádné záruky výhodných bezbariérových dohod se zbývající Kanadou nebo s USA. Varuje před nestabilitou, a to dokonce ještě dříve, než se o odtržení bude hlasovat. „Nemyslím si, že by kterákoli společnost investovala do regionu, u něhož nevíme, co se stane a jaký bude jeho právní status.“ Připouští, že růžový scénář by sice mohl nastat, ale mnohem pravděpodobnější je, že realita bude velmi špatná jak pro Albertu, tak i pro Kanadu.

Podklady:
Odkaz

Odkaz

Zpracováno exkluzivně pro Neviditelného psa.