Kirill Grjaznov se narodil v roce 1984 v Permu, jeho otec je primářem místní nemocnice, on sám začal studovat práva na Permské univerzitě, poté se přestěhoval do Moskvy, kde v roce 2007 dokončil studium. Posléze pracoval jako právník pro společnosti poskytující finanční služby, mimo jiné v Lucembursku a ve Francii, kde je od roku 2010 držitelem trvalého pobytu. Právě v roce 2010 se mladý právník rozhodl, že už ho to nenaplňuje a že se stane kuchařem a absolvoval kurz ve Le Cordon Bleu v Paříži, po němž pracoval jako kuchař v michelinské restauraci v Courchevelu.

Po návratu do Ruska dál pracoval jako kuchař ve francouzských restauracích v Moskvě a navíc se objevil v několika ruských reality show, v jedné se například šest dívek ucházelo o jeho srdce.

Grjaznov byl psychicky notně nestabilní osobnost – úspěšná období se střídala s neúspěšnými, žil opulentním životním stylem, nebyl schopný nic ušetřit, byl promiskuitní, ale svým způsobem taky přecitlivělý, jeho rozchody byly dramatické, pocity prázdna zapíjel alkoholem a ve finále ho vždy zachraňovala jeho dobře situovaná rodina i bývalé přítelkyně, kterým ho bylo líto.

Řekli byste si, že to fakt není dobrý materiál na agenta, koneckonců třeba Sergeje Lavrova nudícího se v 70. letech na Srí Lance a Maledivách zahraniční rozvědka odmítla proto, že je „příliš snědý, výrazný, bohémský“. Správný agent měl být nenápadný a hlavně se skvěle kontrolovat.

Dokonce i Vladimir Putin, který v KGB žádnou velkou kariéru neudělal, vzpomínal, že ho poškodil jeden skupinový výcvik s psychologem, který mu napsal do papírů, že nesprávně vyhodnocuje rizika a je příliš hrrr. A to byl Putin abstinent a sebekontrolu má příkladnou.

Podle korespondence se během své cesty do Lucemburska v roce 2008 setkal s lordem Robertem Skidelskym, britským ekonomem s rusko-židovskými kořeny. Skidelsky pobíral plat z Ruska jako „nezávislý ředitel“ společnosti Russněfť a podporoval anexi Krymu. V předvečer invaze na Ukrajinu podepsal dopis zveřejněný ve Financial Times, v němž uvedl, že Rusko má oprávněné důvody obávat se o bezpečnost vlastních hranic, a po invazi vyzýval ke zrušení sankcí vůči Rusku.

Ve vzájemné korespondenci Grjaznov a lord Skidelsky vřele vzpomínají na společné setkání v Lucemburku a domlouvají se na dalším setkání v Moskvě.

Ačkoli samotný Grjaznovův životopis neuvádí žádné důkazy o jeho blízkosti ke zpravodajským službám, jeho známí, soudě podle korespondence, o jeho konexích vědí. V průběhu let ho opakovaně prosili o různé záležitosti spojené právě s tajnými službami.

V roce 2009 mu Julija Puškarevová, sekretářka ředitele společnosti Ken-Group, posílá životopis ředitelova syna, majora Andreje Běljašova, vysokého důstojníka z ministerstva obrany.

V roce 2010 zase žádá Grjaznovův známý z Permu, podnikatel Anton Michajlov, o soukromou „prověrku“ důstojníka FSB a posílá mu jeho údaje:

„Eduard Sergejevič Kolyvanov, nar. 16.12.1968. Od listopadu 1996 do května 2007 vyšší důstojník služby FSB. Můžeš prosím prověřit, co je to za člověka a zda mu mohu důvěřovat?“

Je s podivem, že sotva vystudovaný právník, který se rozhodl věnovat vaření, je považován za člověka, který dokáže zodpovědět otázku, zda tomuto důstojníkovi FSB lze věřit, a může se nějak podílet na kariérním postupu majora zaměstnaného na ministerstvu obrany.

Za své dobré kontakty vděčí Grjaznov možná svému bratrovi Dmitriji, právníkovi, který je vedoucím Hlavního oddělení právní a dokumentační podpory Parlamentního shromáždění Svazového státu Ruska a Běloruska. Málokdo chápe, čím se toto podivné integrační sdružení zabývá, ale mezi jeho funkcionáři je poměrně dost příslušníků zvláštních služeb.

Například Dmitrij Grjaznov létá společnými lety a má společného řidiče se svým kolegou Andrejem Čekanovem, který zastává neméně záhadnou funkci „vedoucího hlavního oddělení (Kanceláře vedení Parlamentního shromáždění Svazového státu Ruska a Běloruska)“.

Čekanov je přihlášen v domě č. 36 na Zorgeho ulici – ve stejném domě dostal byt například Denis Sergejev (alias Sergej Fedotov), jeden z travičů Skripalových, a také důstojníci GRU Sergej Skvorcov a Jelena Kulková, kteří byli ve Švédsku zatčeni za špionáž.

Čekanov není jediným Grjaznovovým spojením s tajnými službami. Soudě podle databáze leteckých rezervací, v roce 2019 letěl z Permu do Moskvy na letenku, kterou pro něj koupil plukovník Vladimir Bondarčuk, bývalý vrchní inspektor kontrolní služby FSB.

Grjaznov nijak zvlášť neskrýval, že není jen kuchařem. Například v roce 2012 napsal bytné ve Francii: „Bonjour Viviane! Jak se máš? Já se mám dobře, jsem v Moskvě a pracuji pro stát!“ – ačkoli neexistují žádné důkazy, že by kdy pracoval pro nějaké státní podniky nebo organizace.

Při svém pendlování mezi Ruskem a Francií Grjaznov procestoval celý svět, nějakou dobu pobýval i v New Yorku, ve Švýcarsku, Česku, Bulharsku, Velké Británii, Číně nebo Indii.

Kirilla Grjaznova nakonec dopadl jeho démon – alkohol. Dne 7. května měl letět do Paříže s přestupem v Istanbulu, ale opil se tak, že ho v Istanbulu nejenže nenasadili do letadla, ale zařadili ho na černou listinu. Z Turecka odjel autem do Bulharska, kde se opět opil a dojat bulharskou pohostinností začal náhodným lidem vyprávět, že do Paříže jede na tajnou misi. „Na tuhle olympiádu budou dlouho vzpomínat!“ vyhrožoval, aniž by vysvětlil, co tím přesně myslí.

V reakci na skeptické pohledy okolí se Grjaznov oháněl jakýmsi průkazem, který měl dokazovat, že je skutečně ve spojení se speciálními službami. Před svědky někomu zavolal a oznámil, že si na úkol najal jistého Moldavana z Kišiněva a že všechno jde podle plánu. Bulhaři upozornili na podivného hosta a prověrka odhalila, že jde o skutečně podezřelou existenci.

Francouzské úřady nebraly Grjaznova na lehkou váhu: 19. července byl zatčen na základě obvinění ze špionáže a hrozí mu až 30 let vězení. Byly u něj údajně nalezeny některé „diplomatické materiály“ a osvědčení, které naznačovalo, že patří k „divizi V“ ruských tajných služeb.

Poslední informace je obzvláště záhadná, protože odkazuje na CSN Vympel FSB, ale Grjaznov tam se svým původem nemohl sloužit a je nemyslitelné, aby důstojníci Vympelu nosili služební průkaz.

Grjaznovův dlouholetý francouzský přítel Victor řekl deníku Le Monde následující:
„Nemůžu tomu uvěřit. Znám celou jeho rodinu a vica versa. Byl jsem u něj doma v Moskvě a v Permu. Přijel do Francie, protože nenávidí Putina a nechce jít na frontu.“

Na internetu Grjaznov politiku nekomentoval, hledal hlavně nové přítelkyně na seznamkách a postoval fotky jídla, ať už toho, které sám uvařil, nebo z návštěv restaurací.

Každopádně ho teď asi nic pěkného nečeká, nebude-li za někoho vyměněn, ale popravdě, být Putin, tak takového drahouška nechci zpátky ani zadarmo.