Je absurdní hovořit o teroru Hizballáhu vůči drúzské obci Madždal Šams jako o krvavé lázni a současně vyzývat Izrael ke zdrženlivosti.

Přesně toho jsme byli po sobotním (27. 7. 2024) barbarském útoku vedeném z jihu Libanonu na sever Izraele svědky. Josep Borell, Vysoký představitel EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku na síti X téhož dne napsal: „Silně odsuzuji tuto krvavou lázeň. Potřebujeme nezávislé mezinárodní vyšetřování tohoto nepřijatelného incidentu. Vyzýváme všechny strany k maximální zdrženlivosti a vyvarování se další eskalace.“

Mezinárodní vyšetřování? Co na tom chce pan Borell vyšetřovat? Neví snad, co se v oblasti od loňska děje? 7. října 2023 spáchali teroristé z Hamasu a spol. krvavý masakr na jihu Izraele, doprovázený raketovou agresí z Pásma Gazy, a den poté zahájil útoky přes hranice na sever Izraele Hizballáh. Od té doby je Izrael v této oblasti pod palbou raket a jiných střel a stejně tak čelí útokům dronů. Nepřítel vraždí civilisty, zapaluje domy a přírodu, desítky tisíc Izraelců musely opustit svá obydlí – a co na to EU, OSN a další? Vyzývají ke zdrženlivosti. Útočníky? Nikoli: obě strany!

Jak tomu rozumět? Že si má Izrael nechat tuto nebetyčnou drzost, jejíž nitky sahají do Teheránu, líbit? Aby se zalíbil zvráceným představám pana Borella a spol?

Doufal jsem, že lidé jako on a bezpočet dalších, stejně smýšlejících, konečné pochopí, o co v oblasti jde, v jaké je Izrael situaci – čelí agresi doslova „ze všech azimutů“ – a že tedy přestanou po krvavé lázni na hřišti v obci Madždal Šams s impotentními appeasementskými výzvami na adresu Izraele a konečně podpoří jeho nezpochybnitelné právo jako systematicky napadané země na legitimní obranu, k němuž logicky patří i vojenská eliminace agresora (jako za druhé světové války – konečným cílem nemohlo být nic menšího než porážka Německa a Japonska; v tom druhém případě i za cenu použití atomových bomb).

Jako kdyby politici typu Borella, šéfa OSN Guterrese a bezpočtu dalších nechápali, že jeden a týž apel ke zdrženlivosti adresovaný oběma stranám, tedy stejnou měrou agresorovi jako jeho oběti, nahrává pouze agresorovi a oběť nemravně poškozuje. Co všechno by se muselo stát, když ani masakr ze 7. října 2023 zjevně nestačil, aby OSN a EU konečně přestala Izraeli svazovat ruce a házet klacky pod nohy v jeho legitimním úsilí odstranit teroristickou hrozbu jak v Pásmu Gazy, tak na jihu Libanonu? A to nechávám stranou skutečnost, že zodpovědnost za to, co se na jejím území děje, má centrální libanonská vláda. Jedna z absurdit: svět se tváří, jako by se agrese vedená z jihu Libanonu proti Izraeli vlády v Bejrútu vůbec netýkala.

Závěrem. Každý normálně fungující suverénní stát na světě, pokud by byl vystaven takové míře útoků jako Izrael (z Pásma Gazy, Libanonu, Sýrie, Iráku, Íránu a Jemenu), nemohl by si počínat jinak než Izrael. A pokud by si počínal jinak, selhal by ve své základní funkci – zajistit svým občanům obranu před vnější agresí. Přesto se nás řada zahraničních vůdců svým přístupem k Izraeli snaží přesvědčit, že takto by dnešní svět fungovat neměl. Pokud by takový pohled převážil, byl by to další hřebík do rakve západní civilizace v její podobě před nákazou progresivismu.