Keňa je jednou z relativně prosperujících zemí Afriky. Hospodářský růst zde dosahuje více než pěti procent a situace lidí se, sice z nízké úrovně, ale přesto, postupně zlepšuje. Asi 30 % Keňanů má například mobilní telefon. Telekomunikační firmy navíc nabízí kromě hlasu a textových zpráv další zajímavé služby. Například systém M-Pesa provozovaný společností Safaricom umožňuje levně prostřednictvím mobilního telefonu uskutečňovat peněžní transakce. Tento projekt, který byl zahájen teprve před necelým rokem, má nyní již téměř milion uživatelů (samozřejmě) bez ohledu na jejich kmenovou příslušnost. Ukazuje se, že firmy v Africe s využitím nových technologií a snahy dosahovat zisk dokáží lidi sjednocovat a řešit problémy tradičně spojované s byrokracií a v tomto příkladě s těžkopádnou regulací bankovního odvětví.

Pomyslné modré keňské nebe se však zatáhlo mračny a strhla se bouře. V zemi se konaly volby. Média na samém konci minulého roku přinesla zprávy o povolební situaci a konfliktu mezi obhájcem prezidentského úřadu Mwaiem Kibakim z kmene Kikuju a opozičním kandidátem Odingou z kmene Luo. Kibaki se, jak známo, prohlásil prezidentem, ačkoli o tom, zda získal více hlasů než jeho opoziční rival, zaznívají četné pochybné hlasy. V zemi následně došlo k eskalaci mezikmenového násilí.

Trpí snad Keňané jakousi chorobnou mezikmenovou nenávistí? Samozřejmě, že ne. Etnická podoba konfliktu je jen zpodobněním mnohem hlubší příčiny. Primární příčinu násilí totiž musíme hledat v politice, ne v etnické různorodosti.

Centralizace moci v Keni vytváří umělý konflikt mezi lidmi. Keňská ústřední vláda může rozhodovat o rozvojových projektech, o výstavbě infrastruktury a především o jejím umístění v konkrétních kmenových oblastech. Není proto překvapující, že politici nabízejí lidem ze spřízněných etnických skupin výměnou za podporu ve volbách různé výhody, jako jsou například vládní peníze na výstavbu silnice v dané oblasti. Stejně tak se nelze divit, že na tuto hru přistoupili voliči. Nebo snad mají čekat až politické výhody získá pro své podporovatele politik z jiného kmene?

První keňský prezident Kenyatta byl z kmene Kikuju a i později si lidé tohoto etnika udržovali značný vliv na fungování centrální vlády. To postupně vedlo k posilování politicko-ekonomického postavení Kikujů (a některých jejich spojenců) v rámci pestré mozaiky keňského etnického složení na úkor jiných kmenů. U etnik nezúčastněných na systému této vlády naopak postupně vzrůstala nenávist vůči „jim vládnoucím“ Kikujům.

Kdyby nebylo politiků a jejich moci uplácet spřízněné skupiny za oddanost výhodami, např. v podobě zmiňovaných nových silnic, mezikmenové rozpory by možná existovaly, ale jejich eskalace do dnešního stavu by se jednoduše nevyplatila, neboť by nebylo výhod, o které by bylo možné soupeřit. I v Keni, stejně jako v podobných případech jinde ve světě, je obtížné nalézt jasné viníky a jednoznačné oběti. Jedno však jasné je. V Keni neprobíhá primárně etnický konflikt v kontextu politického rámce, ale naopak prvotní politický konflikt se zde odehrává na pozadí místní etnické různorodosti, kterou zdejší politici velmi umně zneužívají. Mocenská centralizace totiž vytváří spory tam, kde by jinak nebyly vůbec, nebo alespoň ne v takové intenzitě.

Liberální institut