Je překvapující, že svět se tváří překvapeně, když současné americké vedení ostudně zvrtalo ukončení okupace Afghánistánu. Co jiného nezvrtali?! A bylo to skutečně tak těžké tu neschopnost předvídat?!

Snad ještě víc překvapující je, že svět je víceméně ochotný přijmout Bidenův nesmyslný žvást o ukončení nejdelší, dvacetileté americké války. Nešlo o válku. Šlo o okupaci. O dosazení loutkové vlády, o pokus dovézt a ustavit politické zřízení, systém hodnot a normy chování cizí, ba i odporné domácím obyvatelům a tradicím. Tedy šlo o nepokrytý imperialistický kolonialismus.

Že po zrůdném útoku al-Káidy měli Američané právo na obranná a odvetná opatření, je nesporné. Nikdo soudný by jim nejspíš nezazlíval vybombardování tréninkových center této organizace. Jak informace, tak úderné prostředky k tomu potřebné měli. V případě nutnosti i k opakovaným zásahům, dokud by teroristům z al-Káidy i jejich afghánským protektorům nedošlo, že jim to neprojde a že cena bude vysoká.

Ale dosazovat suverénnímu státu vládu? Měnit zákony suverénního státu? Měnit jeho tradice, jeho kulturní a společenské hodnoty a uzance? Měnit postavení žen v jejich společnosti? Kvalitu a úroveň vzdělání? Vztah k etnickým menšinám, jinověrcům nebo bezvěrcům, homosexuálům? Ne, v žádném případě ne, na to neměli ani kdysi Angličané, ani sovětská vojska, ani vojska NATO, ani Američané nejmenší právo. Zkrátka – neměli tam co dělat!

Ať už nám jsou zákony, tradice, kultura a způsob života místních jakkoli nepřijatelné, snad i odporné, je to jejich svaté právo žít si doma podle své volby. Okupanti si zasloužili být vypráskáni. A zejména občané zemí ještě nedávno porobených imperialistickými velmocemi by na to měli být citliví. Často nejsou. A překvapivě se někdy k násilníkům přidají. Snad proto, že to může být součástí obrany proti vlastnímu znásilnění.

Ale co rozum skutečně nebere, je, že takzvané západní civilizace za cenu značných obětí na životech a zdraví svých občanů a za závratných finančních nákladů bojovaly v podstatě za potření základních pilířů Islámu v Afghánistánu, tedy za zavedení civilního a demokratického zákonodárství, za universální vzdělání a rovnoprávnost žen, rovnoprávnost náboženskou a menšin, a tak dále. V okupovaném Afghánistánu, kde do toho neměli co mluvit.

Zatímco už léta tyto islámské tradice a hodnoty do svých zemí importují, chrání je zákony a vytváří tak okupovaná území ve vlastních zemích, kam místní obyvatelé, zástupci moci a místní zákony nemají přístup. Kde platí zákony šarií a slovo imámů. Kde populace závratně roste a stejně tak i neskrývaná nenávist k domácímu obyvatelstvu. Okupanti už ani nezastírají své úmysly podrobit si původně hostitelskou zemi a díky demokratickým tradicím původních hostitelů se dostávají i k výkonné moci, ze které mohou ty demokratické tradice zrušit.

Zdá se, že domácí obyvatelstvo se okupací své země nevzrušuje, snad jí i tleská. Ale trápí ho, co teď bude s afghánskými ženami.

Což o to, mě také. Ale rozum mi to nebere.