To, co předvedlo NATO a Joe Biden, si zaslouží naprosto zásadní kritiku. Média podporující Bidena o Afghánistánu cíleně lhala a Biden jejim i svým lžím věřil.
Bývalý prezident Donald Trump oznámil stažení USA z Afghánistánu na květen 2021. Podmiňoval stažení uzavřením dohody mezi kábulskou vládou a islamisty z Tálibánu. Po nástupu do úřadu prezidenta oznámil Joe Biden posun termínu stažení amerických jednotek, a to na 11. září 2021 – v den dvacátého výročí útoku teroristické organizace Al-Káida na New York a Washington. Právě tento útok vedl k invazi USA do Afghánistánu a odstranění vlády Tálibánu nad touto zemí.
Jednání mezi kábulskou vládou a Tálibánem sice pokračovalo, nikam ale nevedlo. Zato se naplno projevilo, že kábulský režim bez podpory vojsk NATO není schopen svou moc nad Afghánistánem udržet. Začaly se objevovat první realistické informace, že vládní vojáci raději dezertují, a to dokonce za hranice své země, než aby s bojovníky Tálibánu bojovali. Morálka vládních vojáků se ukázala jako naprosto katastrofální, a Tálibán tak získával den za dnem stále novou výzbroj. Dokonce se provalilo, že vládní vojáci utekli před bojem i proto, že jim došlo jídlo. Samozřejmě se nabízí základní otázka: Co tam vojska NATO celou tu dobu dělala, jestliže se údajně podílela na výcviku afghánských vojáků a pilotů? Mimochodem, podle posledních zpráv afghánské letectvo vůbec do poslední fáze bojů nezasáhlo, údajně kvůli technickému stavu letadel, ale mnohem spíše kvůli neochotě pilotů letadel bombardovat bojovníky Tálibánu, když už neměli za sebou americká letadla, která mohla jejich chyby napravovat.
V ČT se ozval zpravodaj z Washingtonu s tím, že bývalý prezident Trump tvrdě napadl Bidena za úprk z Afghánistánu. Bidenova administrativa, zejména ministr zahraničí, sváděla vinu na „předchozí vlády“. Jako by zapomněla, že před Trumpem se s Afghánistánem potýkal Barack Obama a Biden jako jeho viceprezident dvakrát tak dlouho co Trump. Kandidát německé CDU na kancléře Armin Laschet výsledek afghánského tažení pojmenoval jednoznačně jako „nejhorší porážku NATO“ v moderních dějinách. Je možné Laschetovi vytýkat cokoliv, nicméně v tomto případě jeho vyjádření oceňuji jako přiznání faktického stavu.
Sledoval jsem projev amerického prezidenta, v němž obhajoval své rozhodnutí odejít z Afghánistánu. Hovořil o tom, že dva demokratičtí a dva republikánští prezidenti se s válkou v Afghánistánu zabývali. V tom je poněkud nepřesný, neboť Obama byl v úřadu osm let a Biden je teprve druhý demokratický prezident, který se se situací v Afghánistánu musel vyrovnávat. Nicméně Biden se v projevu zaměřil zejména na to, že svým rozhodnutím odejít z Afghánistánu předchází dalším americkým obětem. Dokonce v projevu připustil, že se potvrdilo, že dobýt, respektive plně ovládat Afghánistán se nikomu v historii nepodařilo. Prohlásil, že sami Afghánci nechtěli za svobodu bojovat – což potvrzuje dezerci v afghánské armádě –, a v takovém případě je pomoc zbytečná. Po skončení projevu Biden odešel a nereagoval na příval otázek.
Už se v médiích objevují první zprávy o tom, že města pod Tálibánem přecházejí do nového režimu. Nesmí se prodávat alkohol a ulice zaplavily burky žen. Ve zprávách ČT zazněl hlas jedné Afghánky, která doslova s pláčem odsoudila to, že západní vojska z Afghánistánu odcházejí a jí nezbývá nic jiného než ze své vlasti utéci. Tálibán už na dobytém území zakazuje chodit děvčatům do školy, a i když se vyjadřuje, že se nebude mstít, nakonec se jistě mstít bude. Jinak by totiž ony desetitisíce Afghánců nechtěly ze své země odejít.
Americká média, která v posledních týdnech už Bidena zdaleka nevychvalují jako před jeho nástupem do úřadu, si už troufají přirovnávat ho k Jimmymu Carterovi. Biden se totiž při svém nástupu vyjádřil, že by chtěl jít ve stopách jiného svého demokratického předchůdce, Franklina Delano Roosevelta. Dával tak do souvislosti, že nastupuje do postcovidové éry, která přinesla výrazný pokles ekonomiky, a Roosevelt zase čelil následkům velké hospodářské krize ve třicátých letech minulého století. Média už tvrdí, že Biden ve stopách Roosvelta nepůjde, ale bude zařazen do kategorie neúspěšných prezidentů, jako byl Carter. Ten čelil pádu íránského šáha a novému režimu ajatolláha Chomejního, jehož revoluční gardy držely v zajetí americké diplomaty. Carter nařídil osvobození rukojmí vojenskou akcí, ta se ale nezdařila a i to pak vedlo k poklesu Carterovy popularity a jeho porážce Ronaldem Reaganem ve volbách na podzim roku 1980.
V Kábulu tak padl loutkový režim, který byl plně závislý na vojenské síle armád NATO a který se poté, co americké jednotky a jednotky dalších států NATO odešly, nebyl schopen vojensky proti Tálibánu ubránit. Jaké to bude mít důsledky na světovou politiku, lze v současnosti v hrubých obrysech již pozorovat. Posílí to radikální teroristické islamistické skupiny na celém světě a můžeme být možná svědky toho, že i v Evropě procitnou „spící islamistické buňky“ a na oslavu vítězství Tálibánu provedou nějakou teroristickou akci.
Krach intervence v Afghánistánu by měl být varováním do budoucna. Ukázalo se totiž, že na islamistickou víru, v zásadě slepou, žádné zbraně nestačí. Přesto mě americký úprk z Afghánistánu překvapil. Když Biden vyhrožoval leteckými útoky na jednotky Tálibánu – bylo to na počátku srpna –, ještě se zdálo, že kábulský režim pár měsíců přežije. Že ty výhružky leteckými údery byly jen plané, se pak ukázalo během několika dnů. Nicméně, jak můžeme věřit údajnému úsudku „odborníků“, když hlásili dobytí Kábulu v řádu měsíce a ve skutečnosti proběhlo během dvou dnů? Co když podobní „odborníci“ řídí americkou politiku „boje s covidem“?
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz