Poslat české vojáky do Pobaltí je spíše zbytečné politicky vyšperkované drahé cvičení. Naopak posílit afghánský kontingent je rozumný návrh. V Afghánistánu by se mohlo vystřídat více českých vojáků, kteří ještě nebyli ve válečných oblastech. Voják pro armádu získává na významu, když žije řadu měsíců v nepřátelském prostředí, kdy neopatrnost končí zastřelením nebo výbuchem nastražené nálože. Na vlastní kůži vojáci poznají obavy z toho, že pokud si nedají pozor, s radostí je někdo zabije.

Na cvičení alias misi v Pobaltí takovou zkušenost naši vojáci nezískají.

Když Tálibán letos oznámil zahájení jarní ofenzívy, odmítl nabídku afghánského prezidenta na mírové rozhovory bez předběžných podmínek. Tálibán totiž doufá, že vládní režim je vyčerpaný. Vláda a Američané zase doufají, že tvrdá obrana, neustálé protiútoky speciální jednotek a letecké útoky Tálibán vyčerpají.

Aby problémů nebylo málo, do Afghánistánu se stáhli i vrazi z Islámského státu (ISIS), aby v nové destinaci opět řádili hlava nehlava. Ve zprávě o situaci, ze které v květnu 2018 citovala média, se uvádí: „Afghánské a americké zvláštní operační síly provádějí útočné operace, aby znemožnily Islámskému státu dosáhnout založení kalifátu v jihovýchodním Nangarharu.“

Jakou má vláda kontrolu nad provincií Nangarhar, svědčí např. zpráva z organizace Global Witness, že Tálibán a Islámský stát (ISIS) se rvou o naleziště minerálů (mastku), které vyvážejí v hodnotě mnoha milionů dolarů do Pákistánu.

„Prostřednictvím rozhovorů s informovanými zdroji a analýzami satelitních snímků jsme zjistili, jak se těžba mastku stala strategickou prioritou Islámského státu v Afghánistánu,“ uvedla organizace Global Witness ve svém prohlášení publikovaném 23. 5. 2018. Podle Global Witness jeden z velitelů Islámského státu řekl, že „za každou cenu budeme obsazovat doly“.

Počítání mrtvol

Afghánská vláda povzbuzuje morálku umísťováním videí úspěšných zásahů na zpravodajské weby. Např. o tom, jak afghánské a americké zvláštní jednotky zabily jednoho z vedoucích představitelů ISIS Yasira. Došlo k tomu během nočního útoku v okrese Mohmand Darah v provincii Nangarhar v Afghánistánu 9. května 2018.

V tiskové zprávě z 7.5.2018 afghánská vláda přiznala, že jarní ofenzíva Tálibánců se velmi čiperně rozeběhla. Afghánské bezpečnostní síly utrpěly těžké ztráty, smutně přiznali na brífinku afghánský ministr obrany, ministr vnitra a šéf zpravodajské služby.

Povstalecké útoky připravily o život jenom za tehdejší právě uplynulý týden 252 afghánských vojáků a zraněno bylo dalších asi 400. Afghánští ministři obrany a vnitra zároveň utěšovali, že od konce dubna afghánské síly údajně zabily kolem 800 povstalců a dalších 500 zranili.

K tomu lze dodat, že na zpravodajských webech si mohli čtenáři přečíst 12. 5. 2018, že Tálibánci za posledních dva dny zabili více než 65 příslušníků afghánských vládních sil. Ve zprávě se lze např. dočíst i o tom, že povstalci kontrolují nebo napadají většinu okresů v provincii Farah na hranici s Íránem v západním Afghánistánu.

Farah je na chvíli slavný

Město Farah má asi 50 000 obyvatel a je centrem provincie Farah známé pěstováním máku pro výrobu opia.
O sídlo provincie, město Farah, mají Tálibánci zájem, jak ukázali 15. května 2018, kdy afghánské vládní síly musely dementovat, že útočící povstalci obsadili město.

Taliban zaútočil ze severu a dostal se údajně asi tři kilometry od centra provincie - řekl mluvčí druhé brigády afghánské národní armády Norulhaq Khaleqi. Armádní představitelé uvedli, že většina bojů se odehrála v severní a západní části města. Podle místních lidí tálibánské síly postavily kontrolní stanoviště v některých částech města a zastavily útěk lidí z města. Tálibán během dne držel části města, ale podle obecného předpokladu se postupně stáhnul. Podle ruských zdrojů Tálibán se dostal téměř až do centra města.

Guvernér provincie Farah uvedl, že útoku Tálibánu se nezúčastnily jenom místní jednotky povstalců, ale i posily z dalších provincií. Píše se, že útočilo asi 2 000 Talibanců.

Podle zdroje z Pákistánu se nejedná jenom o sídlo provincie. Povstalci alias Tálibánci ovládli četné vesnice a řídce osídlené oblasti.

Během roku 2017 se třikrát Tálibán pokusil obsadit město Farah. V posledním případě Tálibánce pomáhaly vystrnadit také velmi výkonné americké bitevní letouny A-10 Thunderbolt II a elitní bezpečnostní jednotky z provincií Herat a Kandahár.

Na ruském zpravodajském webu ng.ru se objevil rozkošný článek s názvem „Americké letectvo provedlo jaderný úder na Taliban“. Článek připomínal, že bitevní letouny A-10 Thunderbolt II zabránily tvrdými útoky pádu města Farah, ale za velmi vysokou cenu. Bitevníky ještě používají střelivo s ochuzeným uranem. Z uranu je průbojné jádro, kterému neodolá ani tankový pancíř, v porovnání s konvenčními průbojnými střelami. Střely z uranu se po dopadu na cíl rozpadají a drobné částice uranu znamenají radioaktivní kontaminaci okolí. Při průniku do lidského těla (třeba dýcháním) způsobují vnitřní ozařování a otravu. Proto v některých místech města Farah a údolí řeky Farahrud bude po staletí terén radioaktivně kontaminován, straší na ng.ru.

NATO k boji o město Farah oficiálně uvedlo: Vojáci americké armády pomohli afghánským silám odvrátit masivní útok Tálibánu na provinční město Farah, uvedl plukovník Martin O’Donnell (natoaktual.cz, 17.5.2018). Zpráva pokračuje: „V den útoku probíhaly nedaleko města těžké boje afghánských sil s bojovníky Tálibánu, do kterých byly zapojeny i afghánské letouny A-29 a helikoptéry Mi-17. Američtí poradci pomáhali na afghánském velitelství s organizací operace a řídili útoky dronů. Přímo do útočné operace se nezapojili.
Není jasné, jak blízko byl Tálibán k ovládnutí města. V případě úspěchu by to však pro afghánskou vládu bylo velkou ranou. Podle CNN útok na Farah zpochybňuje schopnost afghánské vlády ubránit svá města bez mezinárodní podpory. Z toho důvodu mohou být do města trvale vysláni mezinárodní poradci,“ uvedl O’Donnell. Pod slovem poradci si lze představit po zuby ozbrojenou jednotku…

Nejvyšší velitel jednotek USA v Afghánistánu generál John Nicholson se 19. 5. 2018 snažil ujistit Afghánce, že Farah nikdy neklesne do náručí Tálibánu. V ten samý den se vládní delegace setkala s představiteli města Farah, aby si poslechla podněty a stížnosti od místních lidí.

Pokud jde o generála Nicholsona, končí. Generál AustinScott Miller byl čerstvě jmenován novým velitelem amerických sil v Afghánistánu. Podle magazínu TIME může toto rozhodnutí být signálem Trumpova přehodnocení americké konvenční strategie. Jenže, co ještě přehodnocovat? Povolat do aktivní služby Rumburaka?

USA využívají širokou škálu letecké techniky, satelitní šmírování, stále očumují Afghánistán ze vzduchu bezpilotní průzkumné a úderné letouny alias drony. V poklusu jsou neustále speciální jednotky. Technika je pro Američany více než Alláh nebo Ježíšek. Např: Američané se pyšní (zprávou z 25. 5. 2018), že zmařili setkání vůdců Tálibánu na vysoké úrovni. Místo setkání měla navštívit raketa vystřelená z raketometu M142. Došlo k tomu v jižní provincii Helmand. Raketomet M142 HIMARS na kolovém náklaďáku může vystřelit na cíl až 6 raket ráže 227 mm (dolet 32 km) nebo 1 raketu MGM-140 ATACMS (dolet až 300 km).

Vzpomínka na Kunduz

Střety v oblasti provinčního střediska Farah připomínají několikadenní rvačku Tálibánu o město Kunduz, centrum stejnojmenné provincie, v říjnu 2015.

Povstalci Kunduz na krátkou dobu obsadili v roce 2015 a znovu v roce 2016. Američané tálibánskou propagandu v Kunduzu nechtěně podpořili v říjnu 2015, když omylem ostřelovali nemocnici Lékařů bez hranic (MSF) útočným čtyřmotorovým letounem AC-130 vyzbrojeným palubními kanóny. Zemřely desítky lidí – pracovníků MSF a pacientů. O podpůrnou palbu požádala afghánská armáda. Byla z toho parádní hysterie.

V jednom čerstvém článečku ze 17.5.2018 jsem zahlédl povzdech, že na dálnici Kunduz-Baghlan je doprava uzavřena. „Bezpečnost dálnic se v poslední době zhoršila. Dnes (ve středu) … dálnice Kunduz-Baghlan byla uzavřena Tálibánem…,“ řekl Bashir, obyvatel Kunduz. „Tálibánští militanti jsou v (nebo poblíž?) Kunduzu a často zřizují kontrolní body a zastavují vozidla a vraždí…,“ prohlásil Hamid, obyvatel Kunduzu… Není to poplašná zpráva. Je to z oficiální zprávy o tom, že ministerstvo obrany Tálibánce do měst nepustí.

Podmínky usmiřování

Je možné v takové situaci jednat o míru? Proč ne? Půjde především o dohodu sponzorů obou afgánských dobročinných spolků – vládního a povstaleckého.

Jak jsem uvedl ve své knize (František Roček, Bombardovat nemocnice je normální, Ústí nad Labem, AOS publishing 2017), vliv sponzorů je zřejmý např. z toho, že „Tálibán nemůže mít zájem na záměrném zvyšování počtu civilních obětí. Kvůli civilním ztrátám v roce 2016 sponzoři nechtěli dál investovat do boje, pokud oběťmi budou stále častěji afghánští civilisté a nikoli zahraniční vojáci. Finanční situace Tálibánu se kvůli civilním ztrátám v roce 2016 zhoršila. Informaci uveřejnil britský list The Guardian na základě rozhovoru s několika členy Tálibánu.“

K ukončení bojů může dojít, pokud se obě strany dohodnou na beztrestnosti (amnestii) pro obě strany.