Ve dnech 16. až 18. září 2016 probíhal na Ukrajině, ve Lvově, 23. ročník Fóra vydavatelů, my bychom řekli knižní veletrh, za účasti i zahraničních vydavatelů hlavně z Polska a Slovenska. Od nás přijeli z Brna redaktoři Větrných mlýnů. České centrum v Kyjevě, které vede zkušená lingvistka Lucie Řehoříková, prohlásilo rok 2016 za Rok Havla. Stalo se tak při příležitosti nedožitých osmdesátých narozenin našeho prvního polistopadového prezidenta.

Zároveň České centrum iniciovalo vydání překladů dvou jeho knih do ukrajinštiny. Letní přemítání vydala v Kyjevě univerzitní knihovna a Prosím stručně nakladatelství PAIS ve Lvově. V Kyjevě nastudoval Břetislav Rychlík s tamními herci v Národním akademickém dramatickém divadle Asanaci a kyjevští občané iniciovali přejmenování jednoho bulváru podle našeho pana prezidenta, který by oslavil již zmíněné narozeniny 5. října.

Kromě různých akcí, které se týkaly přímo zmíněných titulů, se uskutečnily na Univerzitě Ivana Franka za přítomnosti ředitele nakladatelství PAIS Igora Paslvavského, ředitelky Českého centra, našeho konzula a českých bohemistek dvě besedy se studenty. Dodejme, že Ivan Franko byl haličský rodák, spisovatel a překladatel, národní buditel, který žil v letech 1856 až 1916 a po Ševčenkovi je považován za druhou nejvýznamnější kulturní osobnost Ukrajiny.

Ukrajinci samozřejmě hodně zdůrazňovali na setkáních myšlenky našich dvou prezidentů: Tomáše Garrigue Masaryka a Václava Havla, kteří věděli, že problémy střední a východní Evropy mohou být pro západní Evropu jen tehdy srozumitelné, pokud je učiníme součástí problémů celé Evropy: pokud si dnes uvědomíme, že na Ukrajině se nebojuje jenom o samostatnost této země, ale i o postavení celé Evropy.

V debatách se také hovořilo o významu Václava Havla a jeho filozofických myšlenek. Zaznělo tam třeba i to, že svými postoji naznačoval, že je možná nejvyšší čas prolomit vypočitatelnost našich obětí, neboť skutečné hrdinství je větší než vypočítavé a vypočitatelné hrdinství. Přece nelze říci ještě tyto dvě, tři oběti a máme kýžený pokrok. Kvůli budoucnosti, o kterou nám jde, musí být člověk ochoten podstoupit oběti, aniž by se ptal, jestli se mu vyplatí.

Připomínalo se, že Václav Havel celý svůj život riskoval, bojoval, někoho se zastával, něco prosazoval, a tím nám všem prakticky předváděl, že skutečný, hluboce cítěný a pochopený smysl může být jen v tom, co se jeví předem jako neúčelné, co se nevyplatí.

A zřejmě tady někde, v tom novém vztahu člověka k oběti, který Václav Havel tak názorně předváděl jako literát i jako politik, je jeho mravní odkaz, který s odstupem času, v němž se všechno měří jen penězi, dokonce nabývá na ještě větším významu.

(Psáno pro ČRo Plus)