V profilu autora na blogu Nové Pohledy a postřehy mám uvedeno, že mými hlavními náměty jsou Izrael a Egypt. V těchto dvou zemích se v mém prvním článku roku 2015 také zastavíme.

Důvod je nabíledni. V Egyptě i Izraeli se budou konat v tomto roce parlamentní volby. Zatímco v židovském státě jde o běžnou demokratickou událost, byť to budou volby předčasné, v Egyptě se jedná o završení demokratického procesu po dvou revolucích – protimubarakovské (2011) a protimursíovské (2013).

Rozdíl mezi oběma volbami tkví v tom, že zatímco u těch izraelských přesný termín známe (17/3), u egyptských nikoli. Pouze se hovoří o tom, že budou pravděpodobně také v březnu, jiné zdroje uvádějí první kvartál tohoto roku.

Egypt

Cesta k volbám po druhé revoluci (z 30. června 2013) nebyla snadná. Plán demokratizace sestává ze tří fází: ze schválení nové ústavy, z volby hlavy státu a z nadcházejících voleb. Zde se čekalo na zákon o novém rozdělení volebních obvodů, který musela schválit vláda a podepsat prezident Sisi (22/12/2014); jen pro úplnost doplňme, že Egypt nemá v současné době parlament.

Nový zákonodárný sbor bude jednokomorový (předchozí sestával ze dvou sněmoven) a čítá 567 křesel. Volební pravidla jsou poměrně komplikovaná. 420 mandátů je vyčleněno pro individuální kandidátky, pouze 120 pro kandidátky stranické. Zbývajících 27 křesel obsadí lidé, které vybere prezident na základě doporučení profesních organizací a státních institucí.

S trochou nadsázky lze říci, že v Bruselu by mohli mít radost, neboť egyptská volební pravidla zahrnují celou řadu kvót. Ze 120 stranických kandidátů musí být 56 žen, 24 koptských křesťanů, 16 dělníků a zemědělců, 16 mladých lidí, 8 lidí se zvláštnímu potřebami a 8 Egypťanů žijících v zahraničí. Také prezident musí respektovat jednu kvótu: nejméně polovinu z jím nominovaných zákonodárců musí tvořit ženy.

Izrael

Jakkoli v Izraeli jde o demokratickou rutinu, volby budou mít zásadní význam. Rozhodnout o tom, jaká politická reprezentace povede zemi v současné nelehké situaci, zejména pokud jde o palestinskou část izraelsko-arabského konfliktu. Na politické scéně dochází k partajnímu přeskupování – a základní otázka zní: vyhraje Likud v čele s Netanjahuem? Úřadujícímu premiérovi k tomu, aby se tak mohlo stát, vyšel nezbytný předpoklad. V primárkách Likudu, které se konaly na Silvestra 2014 (podle našeho kalendáře), suverénně obhájil pozici šéfa partaje (80%) a povede stranu jako lídr a tudíž kandidát na premiéra.

Je to jedna z novoročních blízkovýchodních zpráv dne – a jedna z mála jistot na pravé části izraelského stranického spektra. Židovská společnost je od nepaměti demokratická, což znamená, že také hodně diskutující a méně diplomaticky řečeno hodně názorově rozhádaná. O to je sledování vnitropolitické situace v židovské republice zajímavější.

Premiér Benjamin Netanjahu s manželkou Sárou během primárních voleb Likudu