Byl tu kdysi slogan „na záchodě nejsi sám, je tam s tebou harmasan“ – dnes už je tam s námi i mezinárodní záchodová organizace.
„Nápad, pane starosto, je to skvělý! Opravdu republikánský. A určitě v plném souladu s vůdčími myšlenkami naší strany. Zařízení v nejvyšší míře demokratické a také hygienické, jak jste správně řekl.“
Gabriel Chevallier – Zvonokosy
Ne, to není vtip. V roce 2013 opravdu Valné shromáždění OSN jednomyslně (sic!) schválilo návrh Singapuru na vyhlášení Mezinárodního dne toalet právě na tento den – svět tak dnes „slaví“ svátek záchodů už podruhé. Patronem akce je mezinárodní nezisková organizace WTO (World Toilet Organization) se sídlem tamtéž.
Těžko by se člověk bránil podezření, nejedná-li se o nějakou recesi, kdyby nevěděl, že dnes už je možné pod záštitou bezzubých mezinárodních organizací usilovat o leccos – tady má být cílem obecně zlepšit situaci lidstva ohledně sanitárních zařízení. Zakladatele organizace Jacka Sima inspiroval k tomu svého času kritický novinový článek singapurského předsedy vlády o tom, jak stav veřejných záchodů vypovídá o kulturní úrovni lidí v dané zemi – jak známo, ve Lvím městě jsou na pořádek tak hákliví, že je tam na pováženou třeba si jen i odplivnout na ulici, a tak mu ne zrovna nejideálnější čistota tamějších toalet nedala spát: v roce 1998 založil tedy organizaci, která se o ni měla zasazovat. Úspěchem pak povzbuzen, o tři roky později rozšířil ji na celý svět, aby dodnes stál v jejím čele. Vždyť splachovací záchod prý stále postrádá 40% obyvatel planety.
Nyní má již organizace 190 poboček v 56 zemích – u nás naštěstí (zatím ještě) ne. V sousedním Německu je to GTO (German Toilet Organization). Její vize: „Přístup k čistým toaletám a stabilní systém odpadních vod pro všechny lidi na světě.“ O konkrétní činnosti lze si udělat představu z jejích stránek – tak třeba u příležitosti loňské první mezinárodní oslavy uspořádala svoje „1. německé dny toalet“. Doprovázela je série akcí, jako dvoudenní sympózium v Brémách, velká párty v Berlíně či výstava „záchodového umění“ včetně aukce v Heidelbergu. Nechyběla ani dobročinná sbírka „na toalety pro oběti tajfunu na Filipínách“. V únoru letošního roku konal se zase seminář „Sanitární zabezpečení při humanitární pomoci a obnovovacích pracích.“
V březnu vyšla reportáž o slavnostním otevření nových záchodů ve škole v obci Pattensen; namísto pásky přestřihovala se tam rozmotaná role toaletního papíru.
V říjnu běžela pak zase meziškolní soutěž „Školu dělají toalety“. V jedné berlínské základce provedli zrovna na WC rekonstrukci, tak proč se nepřihlásit. Škola vyhrála, nevídáno - jak se nicméně zdá, více než děti byli z jejich nových záchodků nadšeni příslušní zaslouživší se kreativní bafuňáři:
A sranda ještě nekončí: aby měla taková rádoby užitečná organizace stále co dělat, nezbývá jí, než se chytat podobně bohulibých témat: 21. května konal se tak mezinárodní Den kulturní rozmanitosti, při jehož příležitosti vyhlásila školní projekt „klobalizovaný svět“ (od německého „das Klo“, viz germanismus „klozet“). Náplní akce bylo „jít společně s berlínským žactvem do ulic a hlásat tam, že kulturní rozmanitost začíná už na záchodě.“ Též prý demonstrovat za právo všech lidí na přístup k důstojné toaletě. Povedlo se tam nahnat asi sto žáků ze čtyř berlínských škol. Úspěch akce povzbudil organizátory natolik, že v tomto školním roce má následovat další pokračování projektu „klobalizovaného světa“, tentokrát na téma „lidská práva“.
Jak vidno, někdo se tu zase živí mlácením prázdné slámy, s dlaní nataženou – prosby o podporu jsou výrazně viditelné na obou uvedených internetových stránkách, jakož i u každého konkrétního projektu. A vždycky někdo přispěje – vždyť nejen podle názoru pana předsedy patří právo na hygienické toalety k jednomu z těch lidských nejzásadnějších. Má být údajně nejen symbolem pokroku, ale i lidské důstojnosti samé.
Tváří v tvář takovému nezištnému humanitárnímu úsilí nezbývá nicméně než položit dvě otázky: za prvé – jak chtějí tito aktivisté (kromě vlastní bezpracné obživy) těchto bohulibých cílů dosáhnout? Dle dostupných informací kupříkladu apelací na vlády, aby nejméně tři procenta svých výdajů věnovaly na sanitární a vodohospodářská zařízení, potažmo aby bojovaly s korupcí v těchto sektorech – takovým požadavkům by ale nenaslouchala snad ani Sobotkova vláda.
A za druhé: té menší polovině lidstva, co nemá málem co do úst a žije ze dne na den, té na nějakém splachovacím záchodě už asi čerta záleží. Existuje-li nějaké jejich řešení, jaké prozatím nicméně nikdo nevynalezl, pak v tomto problému dozajista nejspíš nevězí. A koneckonců, i kdyby jim ho snad nějaký dobrotivý sociální inženýr na útraty daňových poplatníků svojí země dodal, kdoví, jak by s ním naložili...
To je ovšem v Singapuru, jedné z nejbohatších zemí na světě, asi těžko k pochopení. A jak vidno, nejen tam.