Na rozdíl od útoku imperiálního Japonska na americkou základnu v Pearl Harbor (1941), který vedl k válce a jednoznačné porážce ostrovní říše, útok pouhých čtyř unesených civilních letadel s 19 sebevražednými islamisty na Světové obchodní středisko v New Yorku a na Pentagon 11. září měl tragické důsledky. Nejen, že byl rozsahem největší v dějinách (wiki), vždyť během necelých dvou hodin zahynulo v ruinách mrakodrapů a okolí 2 977 osob (včetně tří stovek statečných hasičů i záchranářů) a 16 493 lidí bylo zraněno, z nichž tisíce později zemřely na následky. Vyděšený národ vyžadoval, aby napadená velmoc odpověděla rázně a strůjce atentátu Osama bin Ládin i jeho kohorta Al-Kaida byli zlikvidováni.

Dodnes si pamatuji vyděšenou tvář amerického prezidenta onoho osudného dne a jeho pozdější vyhlášení války proti teroru. Jakého teroru? V islámském středisku v New Yorku vysvětlil, že Amerika nevyhlásila válku islámu. „Tvář teroru není pravá víra islámu. „Islám je náboženství míru… Přináší útěchu a pokoj miliardě lidí - našim bratřím a sestrám …“ Už od 80. let po fatwě (trestu smrti) vyhlášeném íránským ajátolláhem Chomeiním na britského spisovatele Satanských veršů po každém sebevražedném atentátu slýcháme od politiků a levicových komentátorů do omrzení, že muslimští teroristé nemají s islámem ve skutečnosti nic společného, že jde pouze o osobní patologickou a psychickou úchylku, která vlastně islám znevažuje.

George W. Bush neměl lehké dilema, dobře věděl, že Palestinci a muslimové v mnoha zemích nad masakrem v New Yorku jásali. Potřeboval mít na své straně, tak jako jeho otec ve válce v Zálivu, arabské režimy ohrožené terorismem. A muslimové slouží i americké armádě. A co kdyby se našli atentátníci i mezi americkými muslimy? Státní lži jsou zavádějící a nebezpečné a mohou mít tragické důsledky, pokud jim politici, tak jako ministryně zahraničí Condoleeza Riceová, opravdu věří. Když se vláda rozhodla pro invazi Iráku, jenž se měl z amerického donucení stát příkladným demokratickým státem na Blízkém východě, zamíchala do ospravedlnění idealistického konceptu demokratizace rasu. „Jestliže si někdo myslí, že Arabové nejsou schopni vlastního rozhodování a nedokáží si ustavit dungující demokracii, tak je rasista. Slyšíme povýšené hlasy, že některé národy svoboda nezajímá a na odpovědnost, jež předpokládá, nejsou připraveni. Nebyla to pravda v Birminghamu v roce 1963 a neplatí to ani v Bagdádu v roce 2003.“

Afroameričanka Riceová pochází z amerického Birminghamu, kde byl její otec aktivistou za občanská práva a stal se terčem zastrašování i násilí. Její myšlení představuje typickou popletenost Ameriky. Úsilí napravit americký rasismus vyžadovalo pokání bělochů k usmíření a sjednocení národa. Avšak vůči cizincům Američané nic nedluží. Bushova vláda chtěla dokázat, že neválčí s islámem a tak otevřela muslimům hranice, dnes žije v Americe dvojnásobný počet (cca 4 miliony). Není to mnoho, ale vzhledem k partnerství s levicí mají čím dál větší vliv zejména na legitimizaci antisemitismu. Starosta New Yorku Zohran Mamdani otevřeně podporuje likvidaci Izraele a na každou kritiku islámu má odpověď: islamofobie.

Obě americké války skončily fiaskem. Během dvaceti let padlo v Afghánistánu a Iráku 7 050 vojáků a 5 200 vojenských dodavatelů, 50 000 bylo zraněno a 30 000 spáchalo sebevraždu. Souhrné válečné náklady se odhadují na 8 bilionů dolarů. A výsledek? Talibán opět vládne v Afghánistánu, kde zuří klanová válka, a nestabilní Irák je demokracií pouze formálně, politická korupce je na denním pořádku a vláda nedokáže zlikvidovat milice pod íránským dohledem.

Války sice Spojené státy nepřipravily o hegemonní postavení ve světě, ale Američané ztratili vůli válčit. Světoznámý historik Niall Ferguson napsal, že Američané nemohou vést úspěšnou válku se silným nepřítelem, demokratické volby každé čtyři roky to neumožňují. A také nemohou tvrdit, tak jako britští imperialisté, že budou okupanty na věčné časy. Proto osnovatel útoku a zakladatel Al Káidy Osama bin Ladin zvítězil. Vlákal Američany do pasti.

Smuteční obřady má New York za sebou, ale záplava matoucích komentářů, jež celý týden plnila sociální sítě, svědčí o hluboké nedůvěře vůči politikům. Přestože lidé viděli útok na vlastní oči, a zdálo by se, že o identitě útočníků, kteří se masakrem vychloubali, mohou pochybovat jen cvoci spikleneckých teorií, (dopis bin Ládina Americe nedávno opět koloval po internetu), všechny průzkumy potvrzují, že je těch pochybovačů oficiální pravdy opravdu požehnaně.

Kdo stál za útokem na dvojčata v New Yorku?

Al Kaida (46. 0%)
Vláda USA (15. 0%)
Izrael (7. 00%)
Jiní (7. 00%)
Nevím (25. 0%)

A pak je tu ještě druhá strana daleko sofistikovanějších lží, než byli hloupí neokonzervatici Bushovy vlády, dnešní neoliberálové. Titulek posledního vydání kdysi seriózního týdeníku The Economist hlásá: „Pravda a lži o Islámu v Evropě“. Pečlivě redigovaný narativ má dokázat, že na okraji rozumné většinové společnosti se potýkají extremisté islamofobní pravice s nepatrným počtem islamistů.

Zvláštní, že jsme o pogromech na muslimy nikdy neslyšeli.

Echo 17. září