„Neslušná slova se neříkají,“ napomenula mě účetní. Jsem šťastný muž, pod dohledem dvou dokonalých dam. V domácnosti mně pomáhá se sociálním začleňováním tchýně Drahoráda a v kanceláři buzeruje naše jediná úřednice. Pokusím se jí pokárat pohledem, ale ona, jistá si svou společenskou převahou, se nafoukne a vystrčí bradku. Nechávám to být, tohle bych stejně nevyhrál.

Přes protesty praktikantky se pokouším zakrýt alespoň ty nejvyzývavější části těla reflexní vestou, ale asi bych ji musel zamotat do prostěradla. Nakonec rezignuji. Protože si dokážu představit nastávající průser, přenechávám Zuzanku kolegovi a posílám je na kontrolu party Romáků. Pracují v úkolu, takže je jen na nich, zda zastaví a budou očumovat. Malženka o mě říká, že jsem vyhořelý, já se bráním, že ještě pořád doutnám. Ale podobné situace mě postrkují blíž a blíž k ostrému srázu, kde na mě čeká infarkt, důchod nebo obojí.

Oba nasedají do služebního auta a odjíždějí. Něco je úplně špatně, mimo jiné se zapomněl přezout z pantoflů do pracovních bot a bez brýlí se mu bude špatně řídit. Ale jsou na to dva, a tak by to snad mohli zvládnout. Kancelář se pomalu noří do obvyklého pracovního hluku a já doufám, že ty dva už dneska neuvidím.

Ale opak je pravdou. Do hodiny zvedám telefon, s obavou a tušením. „Chovají se jako vožralí,“ pořvává vztekle kolega.

„Postupně jich několik spadlo do výkopu a jeden si v transu, jak předváděl umění a svaly, zabodl krumpáč do zad. Sanitka už je na cestě. Tady já nebudu, jedeme na základnu!“ oznamuje kolega a než stačím cokoliv říct, položí telefon.

Začala se mi třást ruka. Už je to tady. Teď ještě pálení za hrudní kostí a může si jít vybrat nějakou pěknou urnu. Odložím telefon a nejistě zvednu oči. Účetní Simona na mě s odporem zírá a nemusím být telepat, abych uhodl, co si myslí. Snažím se ignorovat její odsuzující pohled a raději se soustředím na budoucnost. V ní mě čeká vzdělávací přednáška tchyně Drahorády. Mezitím dorážejí ti dva, rozzářená Zuzanka všem líčí, jaký úspěch mělo její tetování štěňátka na kotníku. Parta Romů jsou fandové do tetování, někteří citlivější mají vytetovány i slzy pod očima.

Pokouším se vymyslet důvod, abych nebyl jako obvykle napráskán doma ženskou mafií. Vytahuji kreditku a posílám Zuzanku i se Simonou, aby si koupili něco na sebe. Nejlépe pracovního a rozhodně ne svítivě zelenou minisukni. Zuzanka vypískla vzrušením a z kanceláře vyskotačily už obě jako staré kámošky.