Kancelář a tím vlastně celou firmu mám v bývalé sušárně paneláku. Přízemní okno vede na ulici, tak dlouho nám chodci zírali do kanceláře, až jsem ho nechal potáhnout reflexní folií. Máme klid, ven vidíme, zvenku zrcadlová plocha, máme postaráno o zábavu. Jeden z nejlepších gagů proběhl dnes. Běžný kancelářský hluk utichl, všichni zírají ven. Tedy všichni ne, účetní probírá faktury a kroutí hlavou nad chlapy, se kterými musí pracovat. Venku prošla atraktivní slečna, přitáhla pohledy nás ostatních.

Naštěstí se odvlnila z dohledu a práce se vrátila k normálu. Za pár minut vypadl Martinovi, mému zástupci, z ruky mobil, během rozhořčeného rozhovoru s investorem. Telefon z podlahy ještě něco pokřikoval, ale Martin mu věnoval stejně pozornosti jako psímu exkrementu. Opatrně ho obešel, aby na něj nešlápl a zíral z okna. Vracela se! Tak trochu to připomínalo přehlídku na prvního máje, jen tribuna se neodvážila hlasitě skandovat a tleskat a ani procházející alegorický průvod nebyl tak početný jako obvykle. Ještě několikrát prošla kolem okna, kolegové už si ani nesedali, jen tak postávali a těšili se na další kolo.

Nakonec dorazila k našemu vchodu a stiskla objektiv kamery, kterou z bezpečnostních důvodů zabíráme prostor před firmou. Chvilku počkala a když se nic nedělo, ještě několikrát objektiv důrazně zmáčkla. Budu ho muset vyčistit, je mastný od pleťového mléka a navíc teď zabírá podlahu. Vytáhla z kabelky rtěnku a zkušeně si přemalovala rty. Martin to pozoroval z patnácti centimetrů, bylo jasné, že se zamiloval. Ještě několik pokusů o zazvonění na kameru. Když si v zrcadle začala upravovat podprsenku, účetní to nevydržela a vyběhla pro ni na chodbu. Musím si s ní později promluvit na téma, že přílišná iniciativa škodí.

Představila se jako Zuzanka, praktikantka, ze stavební průmyslovky. Už si vzpomínám, nedávno jsem nadšeně souhlasil s návrhem její maminky, že by u nás absolvovala odbornou praxi. Seznamuji ji s kolegy a hrdě předvádím špičkové vybavení kanceláře. Kolegové příliš nemluví, přece jen jsou ještě konsternováni z předchozího zážitku, navíc jsou v zajetí její vůně. Kanálu číslo 5.

Úplně se nepotkáváme s představami o pracovním vybavení. Připravil jsem na uvítání propisku, stavební deník a sadu pastelek. Co by mohl být ajfoun, který požaduje, nemám tušení, ale asi to bude něco zajímavého, protože ostatní kolegové udělali krok směrem k nám a nepokrytě poslouchají. Určitě by to chtěli taky. Vymluvil jsem se, že v naší firmě žádní ufouni nejsou a nebudou, až na Marka, který je myslivec a také chodí v zeleném.

Zástupce Martin mi dělá starosti. Je ženatý, má dvě malé holčičky a žárlivou ženu. Přestal mrkat a jen mlčky na Zuzanku zírá. Vzal jsem jej stranou a nařídil dovolenou. Dokonce jsem vypsal prémii, pokud ještě dnes odjede na Šumavu. Jako výmluvu jsem použil argument, že si Zuzanka nemá kde sednout. Snažil se mě uprosit, že si přinese skládací stůl a židličku, popřípadě bude stát celou dobu v koutě, jen ať ho neposílám pryč.

Poprosím účetní, aby se jí věnovala, nástupní školení a prohlídky, bezpečnostní předpisy a formuláře poházím po stole a utíkám z rozvrácené kanceláře do bezpečí staveb. Čeká mě pár náročných týdnů.