Tak mám takovej blbej pocit, že už sem taky stará rašple.

V pátek sem vo lanči vosiřel, protože se na mě moje nová frendka Brenda namíchla jako kdybych ji podved s ročníkem narození nejmíň vo jedno století. A přitom kdyby se mi včas koukla na finger, viděla by, že už jednomu břemenu sem upsal svůj lajf do skonání věků. Kam to před tejdem vejrala?

Ale popořadě. V lajbrery mi už měsíc řikali, že prej s nima pracuje jedna najsluking gerl, kera se prej před půl rokem vrátila z Prahy. Fajn, řek sem jim. A co tam dělala? Prej studovala. Hmmm, řek sem jim ještě jednou a v příhodnej vokamžik ji pozval na lanč.

Ten první lanč byl suprovej, bavili sme se vo Žižkovu a Pehem. To byl její prófa na pražskym Envaju. Prej byl olrajt, jen kdyby prej furt nežvanil vo Olbrajtový ... Já mám Madlénu docela rád, řek sem jí, ale to sem neměl. Vona, že prej miluje Kondy. Já mám radši Klintna, řek sem jí, a vona že prej fandí Křovákovi ... No, v politice měla zmatek, to bylo jasný ale co. Všichni sme tak trochu zaujatý, nyt? Rozloučili sme se a že prej se zase metnem a početujem. Kdy, kde? Prej v pátek vo brejku, v lajbrery. Oukej.

Jenže ten smluvenej den Brenda kolem mě chodila jako žid Šmojle kolem vepřovýho kolena. Nadbíhal sem jí a vona byla jak užovka. Jak mohla tak zahla, a pak se zašila v depártmentu pro ňůspejpry na celej půlden, kam sem za ní nemoh. Že by za to mohla naše politická vorientace? A nebo sexuální? Nebyla vona nakonec lesba?

No jestli sem jí nasral s Bilem, tak to mi neva, že se zdekovala. Ale jestli jí někdo nakecal, že sem už naloženej jednou vajfkou a druhou bych moh mít tak akorát jako občasnej rifrešment, tak to teda nevodhadla moje intelektuální zájmy vo její vosobu a ničeho nelituju. Jenže ... Nějak sem se nemoh ubránit pocitu, že se věci maj úplně jinak. Přece jenom, vždyť já bych už pomalu moh bejt její papáček!

No fajn. Tak si trhni běhnou, řek sem si nakonec, zbalil beg a hladovej jak Usáma při ramadánu vypad do Brajantparku na sendvič. Přídu tam a čumim jak turista z Panamy na skokanskej můstek v Tatrách. Uprostřed parku byl ajsring. Jak na Štvanici. S umělym ledem. A skejtovalo na něm dobrejch sto lidí.

Jenže na rozdíl vod Štvanice, tady něco nehrálo. Po ledě se neproháněli vajti, ale ... blekskýni a jelouši, čajnýsi a brauni. A jak dobře! Tak to tedy ne, řek sem si a šel si pro brusle. Pár bloků vocaď trénuje krajan Jágr, jasná stár Enháelu, a dokazuje světu, že Češi maj ajskejtování v genech.

Jenže ... Nějak mi hned nedošlo, že za pukem sem se na ajsu naposledy honil před třiceti lety. A tak snad nemusim popisovat ten atletickej manévr, kerej začal skokem na led, pokračoval piruetkou na jedný šlajfce, vejskokem a la Jevtušenko 2,23 metrů a pak už jen prdelopád na zatraceně nevlídnej led. Někteří Čajnýsi v tom viděli zajímavou hru a ani je nenapadlo, že by se mohli vyhnout. Sedali si na mý uvondaný tělo jak na benč na střídačce. A chechtali se u toho tím svým žabovřeščím jektasaundem.

Ale nevzdal sem se. Vobjel sem ring poprvý, podruhý ... popátý. A žádnej prdelopád se nekonal. Rozjel sem se jak na skibobovym treku ... a fakt nevim, jestli se ti čajnýsové nesmluvili, že mě zlikvidujou, páč jeden mi vjel pod nohy. Jo, vyhnul sem se ale kam! Mantinel krešnul, čumilové vodskočili, a já za nima. Hup!

Chvíli sem se válel na umělym trávníku jak nedojedenej hotdog. Nebylo to až tak nepohodlný, ale ten trapas. Sem přece Jágrův krajan! Nějaký hendky mě zvedly, lehce jak spadlej list, a posadily zpátky na ajs. Tím jeřábem byl jakejsi rozesmátej rambo, jeden z těch, co gárdujou Brajantpark proti Alkajdě. Bylo to jak v drýmu. Jenže ten skončil. Dost brzy sem zjistil, že mi fouká na menhůd. Ojvavoj. Ruply mi kalhoty v rozkroku.

Vrátil sem brusle a šoural se zpátky do lajbrery, stehna z vnitřní strany na sebe napresnutý na těsno. Brenda se zdekovala hned jak mě viděla a já za ní neběžel. Držel sem si rozkrok a fofrem sem ranoval si sednout na svůj čér. Do zavíračky sem byl jak puťka.

Tak nevim. Za mejch mladejch žižkovskejch let sem si na ajsu taky ledacos spískal, ale bral sem to jakou nedělitelnou součást sportovního mače. Věk v tom roli nehrál. Teď to bylo jiný. Blbě se mi to říká, ale voni mě ty prdelopády na ajsu dneska bolej mnohem, mnohem víc než před třiceti lety. A holky na mě taky tenkrát letěly. A dneska?

Další události komentovány na Žižkovák v Brůklynu