ŽIŽKOVÁK V BRŮKLYNU: Neni singer jako singer
Kdyby to slyšel Pepe Karera, puk by jak puk. Ajm absolůtly šůr.
Ve čtvrtek dostala vajfka ímejl vod Elisn, že prej přiletí do Ňjůjorku a že bysme se tedy mohli všichni někde metnout a početovat vo lajfu. Řek sem, že je to suprový a navrh jako místo setkání Brůklyn, ale vajfka že ne, že prej chce pozvat i Dejva, a ten, jak se po Menhetnu na plnou hubu šušká, z hauzu vytáhne svý feťácký lejtka tak akorát na Amsterodamku. A tu má hned za rohem. „Proč Dejva?" byla moje první reakce. Dostal sem vodpověď, že Dejv byl na našem vedingu a že udělal na Elisn imprešn a kdesi cosi. Chvíli sem nevěděl, jestli si vajfka „imprešn" nespletla z „deprešn", ale rozhod sem se zůstat nad věcí.
Pab vybral Dejv a my, Elisn, vajfka a já, sme se do něj v neděli podle smluvenýho tajmu, vypravili. Když sme dorazili, Dejv s Frán už vokupovali jeden tejbl a tři čéry. Dejvovy proporce zabraly dva. Přivítali sme se kisnutím, sitdaunovali a Dejv rozvinul první ze svejch padesáti sedmi dlouhejch spíčů. Byl vo jeho maličkosti. Pak začal druhej, taky vo jeho maličkosti, a třetí ... no neuhádli byste vo čem. Jo. Vo jeho maličkosti.
Z Dejvova monologu nás zachránila vejtriska. Prej co si dáme. Dejv ji nechal třikrát převyprávět celý menu, ke každý nabídce měl dlouhej koment, kerej ještě vobohatil vo adenda, když sme si my vostatní vybírali svojí porci. No bylo to na kilnutí. Vejtriska vodešla a Dejvův tlučhuba spustil další song. Tentokrát se Dejv boustoval, jak jedinečnej singer prej byl, když ještě coby student na juni v Elej zpíval ve dvousetčleným kvajru. „Ve dvousetčlenym?" vejrala na něj Elisn. Jo, prej ve dvousetčlenym.
Že prej během roku s kapelmajstrem nacvičili dvoje Rekvijem, Mocartovo a Verdyho, Bétovenovu Ódu a Dvorržakovu Rusalku. Prej to byl děsně suprovej kvajr, a to jenom proto, že tam ten rok zpívali jen samí superstáři jako von sám. Ale sotva nám to Dejv takhle podal, hned se korektnul, páč se mu zdálo, že jeho maličkost v dvousetčleným kvajru dostatečně nezazářila. „Ale sólo sem zpíval já", dodal. „A když bylo třeba píchnout v tenorech, kapelmajster se vobracel jen na mě", dodal podruhý. „A když zkolaboval kontratenor, kapelmajster se vobrátil zase jen na mě", dodal potřetí. „A když bylo třeba helpnout ve druhejch basech, kapelmajster věděl hned, že to zvládnu na topku", dodal počtvrtý.
Pak zas na chvíli přestal žvanit, protože vejtriska donesla Dejvovi plejt krabích pankejků. Celejch sedum minut je do sebe pušoval a ani nešpit. No byla to nádhera! Pankejky teď byly jeho nejlepší frendi. No říkám votevřeně, že kdyby byl bejval tu hubu nesklapnul ani při žraní, byl bych mu musel přišpendlit jeho feťáckej jazejček k tejblu vidličkou. I pepříček bych přisypal. To už by si nezazpíval, berďáček bez fletříček. To teda ne!
Jenže Dejv byl nezmar. Sotva měl krabí pankejky v díži, veleslavnostně dodal: „Když sem graduoval, kapelmajster mě přemlouval, abych s kvajrem zůstal a posilnil ho jako profik. Jenže pro můj talent takovej kvajr byl hovno. Mě táhnul Ňjůjork, mě táhla vopera!" Nadech se jak astmatik pod vodou a pokračoval: „A vod tý doby, ten studentskej junykvajr v Elej nenacvičil jedinej můvment. Neměl lidi! Jak by měl, když sem tam nebyl?" Dejv upad do drýmu a nostalgie při vzpomínce na svý umělecký zažitky. Fakt, byl jak Pepe Karera, když tuhle v tývý vzpomínal na svý voperní začátky.
Cestou domů sem se vajfky zeptal: „A čím se Dejv vlastně dneska živí?" Dostalo se mi odpovědi, že je editor. Prej teď zrovna fachá na korekturách biografický knížky vo Karerovi. Jo tak proto", docvaklo mi, „von dneska žvanil jako von!"
Tak nevim, jestli příště, až zas pudem s Dejvem na lanč, raději nevypátrám, na čem zrovna pracuje. Nerad bych totiž s nim seděl u jednoho tejblu, když edituje text třeba vo ... tyranosaurech.
Další události komentovány na Žižkovák v Brůklynu