Žiju obklopen sousedy oddělen od nich ploty , mezemi , pomyslnými i přírodními hranicemi na základě historicky nabytých práv , což znamená : „Jsem tady ! „

Má vlastnická práva, by měla být chráněna bez ohledu na citové vztahy se sousedy, stejně jako jejich.

Problém je v tom , kdo je bude chránit, mimo mě ?

Podle jednoho úsloví si sousedy a příbuzné nevybíráme a znamená to , že můžeme omezovat jejich práva podle toho , jak se nám líbí nebo nelíbí , kde pojem „ líbení „ znamená jakýkoliv stav mysli.

A jak je to mezi lidmi normální, tak se nám někdo líbí , někdo nelíbí.

Nelíbení má několik stupňů:

2. nelíbí se , ale je neškodný
3. nelíbí se , ale ani já se mu nelíbím
4. nelíbím se a dávám to hlasitě najevo
5. nelíbím se a škodím
6. nelíbím se a je třeba mě změnit tak , abych se líbil
7. nelíbím se a je třeba mě vyhnat a usadit se na mém

K nápravě mých pocitů směrem od nelíbení k líbení, je v bodech e) a f) třeba sáhnout k násilí.

K tomu musím zajistit :

2. abych byl silnější než znelíbený soused
3. překvapení , co ho poučí, že jsem jen planě nekecal
4. soustavné vykřikování do okolí o tom , že se vlastně bráním, s výčtem všech možných vad souseda , který si to vlastně zasloužil .

Když realizuji akci podle bodu e) a f) ,vzbudí to zájem ostatních, i vzdálenějších sousedů ne proto, že by se mnou jako s napadeným soucítili, ale proto , že něco podobného se může stát i jim.

Pak jsou ochotni mně jako napadeného podporovat, ale opatrně , aby je to moc nestálo, bojovat za mně se nechce nikomu.

A celá řada velkých a silných sousedů, kteří mají stejné záměry zase se svými sousedy , se ani formálně neozve .

Tak se vytvoří , od začátku lidské historie stejný fakt,že nová skutečnost – zabrání území silnějším je něco , o čem se může diskutovat , ale to je taky všechno.

Teprve až agresor zesílí svými zisky tak, že by mohl být nebezpečný i těm ostatním silným, doufajícím ve stejnou praxi, se začne bojovat už ve větším než sousedském měřítku.

Tak to bylo od věků a nebude to jinak.