Zatímco spoustu lidí statistika, genetika a ostatní „šílenosti“ děsí, já v nich nacházím krásu složitosti plus (v realitě, ne v učebnicích) nevypočitatelnosti a nepředvídatelnosti všeho, co nějak souvisí se životem.

Jak se můžu radovat z nevypočitatelnosti osudu svého i celého lidstva, zatímco jiní se z téhož psychicky hroutí? Snadno. Vím totiž, že ani optimistické, ale ani ty pesimistické předpovědi se nejspíše nesplní. A že tedy všichni, kdo se děsí chystající se apokalypsy, by raději měli zůstat v klidu. Lidi, to, čeho se bojíte, nejspíše nakonec nenastane! Ale nezoufejte, přijde jiné neštěstí, nečekané ;-). Que sera, sera...

Je libo pár příkladů drobností vedoucích k mírnému optimismu? Lze je shrnout do věty: „Oni lidi vždycky nakonec něco vynaleznou“. Tak třeba: Všimli jste si, že už na počítačích není nutné vždy provádět obligátní dvojklik z let devadesátých? Nebo: Vzpomínáte, jak se u mobilů řešilo, jestli je nezbytné ťukat holým prstem nebo zda lze při tom mít ruce v rukavicích? Také neposedná madla na eskalátorech v metru tak nějak zkrotla. V osmdesátých letech jste na většině eskalátorů museli každou chvíli madlo pustit, neb jelo vyšší rychlostí než samotné schody. A už nic, už je to v pořádku.

Optimista s uspokojením sleduje, že mnohé koniny zanikají. Zazářila hvězda keramických nožů, které se nikdy nemusejí brousit - a dnes ne že by ty nože, které není možno nabrousit, úplně vymizely, ale jsou docela marginální. Teleshopingy už ztratily své lukrativní vysílací časy na hlavních televizních kanálech, hosana! Vynucená náhrada plastových brček papírovými také postupně nabírá zpátečku, a kdeže je období, kdy jste se v obchodech marně pídili po plastových sáčcích? (Síťkové sáčky na ovoce z některých supermarketových řetězců jsou fajn nápad, ale nedrží zavřené - chce to doladit)

Optimista konstatuje, že co mělo své kvality a ustoupilo to módě, nezmizelo docela, ale tiše doutná jako uhlík v ohništi. LP desky nikdy znovu nedobudou světové trhy, ale své příznivce kvalitního zvuku stále mají. Wankelův motor, jehož princip mne jako kluka ohromil, své uplatnění v některých oborech stále má.

Evoluce v praxi, jako vyšitá. Blázni si myslí, že neúspěšné organismy v evoluci mizí nenávratně ze scény. To se ovšem týká jen těch, které ve změněné situaci měly skutečně nulovou úspěšnost. Graptoliti třeba, metrové megavážky nebo trilobiti. Bylo tu - není tu. Ovšem co mělo byť jen několikaprocentní potenciál pro přežití, někde na okraji přežívá. Ramenonožci dnes netvoří útesy srovnatelné s korálovými, ale jsou tu s námi. Archebakterie nejsou ani zdaleka tak rozrůzněné a početné jako „evolučně úspěšnější“ bakterie, ale také tu s námi jsou. Hatérie, žraloci, krokodýli - už to není jako kdysi, ale přežívají a dejte jim jiné podmínky a uvidíte... Ostatně dinosaurů je dnes plná planeta, jen jim říkáme ptáci. Evoluce je slepá, nepreferuje to „pokrokovější“, spíše hází kostkou. A lidský osud dělá totéž. Zaplaťpámbu.

Z autorova webu Paleta názorů a ptákovin