19.4.2024 | Svátek má Rostislav


ŽIVOT: Blbinka

13.6.2022

Už jsem byl v samoobsluze na řadě, když jsem si všiml, že paní pokladní je snad na pokraji pláče. Obličej stažený, rty sevřené do tenké čárky, koutky úst svěšené, tělo napjaté jako struna, do očí se zákazníkům nepodívala. A přece se mě předpisově zeptala, jak se vede. Ujistil jsem ji, že dobře, a na můj pozdrav opáčila, že i ona je v pořádku. Potom si už hleděla práce, ale vypadala strašně nešťastně.

Nevím, co to do mě vjelo. Snad jsem jen využil výhod starce, co si může ledasco dovolit a projde mu to.

„Jak to, že máte tak krásné vlasy?“ zeptal jsem se jakoby nic. „A já jen holou palici. Není spravedlnosti na světě!“

Paní pokladní byla chvilku zaražená, chvilku si mě opatrně prohlížela, a pak vstoupila do hry:

„No, mám jich dost. Chcete nějaké?“

„O to mi právě šlo. Kdybyste mi při příštím stříhání mohla pár pramenů schovat, já bych si je nalepil na hlavu lepidlem Crazy glue a oba bychom měli pěknou hřívu.“

„Crazy glue?“ vystřelila paní pokladní. „Máme! V regále číslo šestnáct! Ale musím vás varovat, budete to pak z hlavy těžko sundávat.“

„A o to mi přesně jde, aby tam ty vlasy také zůstaly!“

Tak jsme blbli ještě chvilku, zatímco paní pokladní hbitě proháněla můj nákup čtečkou a skládala nakoupené do igelitového pytle. A krásněla. Viditelně, přímo přede mnou, se jí uvolňoval a oživoval obličej a začala se pobaveně a škádlivě usmívat. Slušelo jí to.

Než si stroj přečetl mou platební kartu, stačil jsem jí připomenout, aby nezapomněla na naši úmluvu. A ona, teď už vážně, špitla „You really made my day!“ Tedy něco na způsob „To jste mě opravdu potěšil.“ S úsměvem dodala: „Tak jsem vám ty igelitové pytlíky neúčtovala, abyste měl také něco ode mě.“ Šlo o deset centů. Zdánlivě.

A věnovala se dalšímu zákazníkovi. Byl pozdní odpolední nával, měla se co ohánět.

Ta celá hra vzala snad necelou minutu; rozhodně míň času než ji tady popsat. Bylo to jako když se dvě lodě setkají na oceánu, vymění si slušnostní pozdravy a přání šťastné plavby, a plují dál, každá svým směrem a za svým cílem. Nic světoborného. Ale je to tak dobře.