Rozhovor s prezidentem PCHA Lidumilem Pašákem o tom, jak rychle vzniká krize, kdo za ni může, co melody boys v příštím roce zas vymyslí, že je velmi důležitá privatizace, a taky o tom, že bát se můžeme, ale to je asi tak vše.

Pořád mi není jasné, co se stalo mezi zářím 2008 a prosincem 2008 tak zásadního, že ze superlativů, jak skvěle se nám vedlo v roce 2008, vidíme rok 2009 pro PCHA tak černě...

...no prostě přišla finanční a ekonomická krize k nám do republiky, což se nám náramně hodilo do krámu. První, kdo to vidí na číslech, jsou automobilky, my a podobné firmy, které potřebují nějakou výmluvu pro čachry s kapitálem. U nás byla čísla za září velmi dobrá, takže jsme je prezentovali na tiskové konferenci k výsledkům za třetí čtvrtletí, to víte, že jsme za to dostali bonus, a hlavně společnost vypadala před plánovaným prodejem jako solidní počin.

Kolik znamená jedno procento poklesu počtu cestujících ve výnosech – v těch penězích, které PCHA vydělají?

O jedno procento méně cestujících, tj. o jednoho až dva cestující méně na jednom letu, to znamená ve velkých číslech minus 200-250 nebo možná 100 či 300 milionů korun za rok. A dnes létá o deset lidí méně než vloni touhle dobou. To znamená nižší výnosy pro PCHA. Ono to na druhou stranu nemusí být tak špatné, protože prodat aerolinky v době krize není žádná legrace. Takže momentálně pracujeme na tom, odradit ještě další cestující, kteří chtějí/potřebují/musí někam letět. Náklady nám totiž bohužel zůstávají stejné, takže teď zavádíme tzv. Buzerační plán 2009.

Nebyla by přirozená reakce nelétat letový řád v plném rozsahu, některé linky prostě zrušit, a když cestující nejsou, tak nevypravovat zbytečně letadla?

Byla, kdybychom měli nějaké ztrátové linky, jako například Bublin, ale to my nemáme, každá linka vydělává nejen na sebe, ale kryje i část celkových nákladů společnosti, chcete-li doplácení tax na ID letenkách, bonusy pro marketing, úsek informačních technologií a jiné neidentifikovatelné položky. Opakuji, nemáme žádné ztrátové linky.

Už chápu, proč tedy nenasazujeme například XTR místo velkých letadel, když máme seat load factor 65%.

Nebojte se, na XTRky taky dojde, obzvláště po plánovaném odlivu cestujících, který očekáváme po zavedení Buzeračního plánu.

Mám další variantu – proč tedy nenasadíme provozně levnější, modernějsí letadla? Jak s ohledem na tuto situaci, když se díváte o tři čtyři roky zpátky, hodnotíte nákup Z319/320? Je Vraha pro tento typ letadel vhodný trh?

Za prvé, cena, která byla dosažena od společnosti Ziontram, je výborná (při porovnání s trhem). Za druhé, ten tendr vyjednával minulý management, k jété se nechci vyjadřovat. Za třetí, kvalita letadel a výkonové parametry jsou samozřejmě výborné. A za čtvrté, ta letadla se vždycky dají prodat, kdyby něco.

… já ale nemluvím o prodeji, ale o tom, že za tři roky se nepodařilo naplnit letadla lidmi!

Nejdřív jsme museli změnit trendy, pamatujete? Od tradičního národního dopravce k lowcostu. A pak, kdo říká, že ta letadla jsou pro lidi? Hlavně že mají nový nátěr a pěkně to vypadá. Stejně je lepší, když moc lidí neletí, aspoň je tam víc místa na nohy, a nemusíme se starat o tolik ksichtů. Kdo to má pořád kompenzovat.

Jak PCHA zvládají krizi v porovnání s podobnými leteckými společnostmi v Evropě?

Když se podívám na srovnatelnou konkurenci, například UAU, TOL, ASA a další, naší jasnou konkurenční výhodou je, že se nám díky celé řadě opatření podařilo firmu dostat do černých čísel. Vygenerovali jsme cash (to je pěkný obrat pro prodej carga a cateringu že?), tj. hotové peníze, které máme dnes na účtu. Tedy aspoň někteří z nás. Je otázka, jak dlouho s nimi vystačíme, ale letos máme prodat ten zbytek, tak snad nějaký kapřík připluje.

Peníze máme, ale jenom proto, že jsme tedy rozprodali, co se dalo...

… jistě a jak byste to chtěli jinak dělat? Myslíte, že vyděláváme na tom, že vozíme lidi z Vivatelu do Nového Města nad Hudsonem a platíme jim tady celodenní hotel? Že jedinou dálkovou linku jednou týdně zrušíme, protože mašina už má svoje léta, a druhá nám létá po Hruchádách a jiných charterech, takže 215 lidí přesměrujeme a kompenzujeme? Nebo na tom, že si naoverujeme linku a pak vyplácíme 400 EUR lidem, co si letenku pořídili za 150 EUR, a ještě jim dáme hotel a náhradní spojení? Ale prosímvás. Kdyby nebyly divestice, zkrachovali bychom.

Co očekáváte v příštím roce?

Očekávám, že přinejmenším v prvním kvartále roku 2009 bude propad cestujících i pohybů na letišti Vraha kolem 10 procent. Čísla nebudou dobrá.

Jak jsou na to PCHA připraveny?

Začali jsme s opatřeními, která jsou dnes ve společnosti všeobecně známá pod názvem Buzerační plán 2009. Začali jsme ho připravovat už v létě, ale komunikovali ho až nyní, neboť očekáváný pokles cestujících se nám hodil, budeme se mít na co vymluvit, a přitom vykážeme činnost. Rozjeli jsme několik projektů. Jeden z nich má například za úkol maximálně znepříjemnit pasažérům cestu s námi, a to už při odbavení. Zrušili jsme poolování zavazadel, takže si každý platí kufr sám za sebe. Také jsme zdražili nadváhy na skoro všechny destinace, některé až o 300 procent, a zavedli poplatky navíc. Zejména golfisty potěšíme tím, že přestaneme zvýhodňovat přepravu jejich bagů, takže se budou častěji moci blýskat zlatými kartami a předhánět se v tom, kdo zaplatí více desetitisíců. Nechápu, proč celá Spar Alliance má přepravu golf bagů zdarma, vždyť golfisté nejsou žádná lukrativní klientela kterou bychom měli chtít přepravovat! Hodláme lidi dále buzerovat a zavést třeba poplatek za odbavení na přepážce, nezávisle na tom, kolik kiosků bude cestujícím k dispozici, a tak dále. Navíc o těchto změnách neinformujeme dopředu, tím připravujeme pasažérům moment překvapení a spoustu adrenalinových zážitků nejen jim, ale i našim provozním pracovníkům.

Vždyť jste přece nedávno zaváděli opatření k přilákání zákazníků?

Máte jistě na mysli taxislužbu pro businessové cestující a balení zavazadel zdarma. Tyto služby jsme zavedli právě jako přípravu k Buzeračnímu plánu, aby nás nikdo nemohl osočovat, že nemáme služby pro zákazníky, ono se na to mezi investory hodně dbá.

Nebylo by vhodné šetřit spíše na straně podniku než buzerovat klienty?

Jistěže budeme buzerovat i své zaměstnance. Například spotřeba elektrické energie je enormní, proto chystáme tendr s hlavním světovým výrobcem svíček, které budeme používat k osvětlení kanceláří i provozních míst. Bohužel, v blízkosti letadel se svíčky zatím používat nedají s ohledem na hořlavost leteckého paliva. Dále zakážeme jakýkkoliv odběr vody na našich pracovištích, budeme komunikovat kampaň ohledně úsporného splachovaní a nadále nebudeme distribuovat toaletní papír.

S ohledem na kontrolu využití pracovní doby plánujeme zavést implantaci podkožních čipů v napojení na velké obousměrné obrazovky instalované na pracovištích. Podobný model možná znáte z literatury. Je to sice nákladná počáteční investice, ale s ohledem na vysoký koeficient buzerovatelnosti zaměstnanců je její návratnost téměř blesková. Rádi bychom se takto zbavili především příliš akčních a přemýšlivých zaměstnanců, kteří nám nechtějí věřit všechny ty dobré zprávy, kterými je ve vnitropodnikových komunikačních kanálech masírujeme. Naším cílem je poslušný, nekonfliktní a důvěřivý zaměstnanec, který nehledá nějaké svoje pravdy, nýbrž se nechává unášet proudem stádnosti.

Restrukturalizace nám tedy přinesla určitou konkureční výhodu, na druhou stranu, není to po tvrdé restrukturalizaci z předchozích let také trochu nevýhoda? Je ještě kde brát?

Náklady nelze snižovat donekonečna až na nulu. Ale my se toho moc nebojíme, stejně to tu máme za pár a naši kupci si s tím nějak poradí, vždyť ví, do čeho jdou.

Jak budou PCHA vypadat po krizi?

Budou-li existovat... jako já udělám všechno pro to, aby tomu tak bylo, čestné slovo! Budou-li existovat, budou v ideálním případě vlastněny strategickým investorem a zrealizují z tohoto spojení část benefitů, například optimalizace sítí. Budou mít podobný počet letadel jako nyní a budou mít větší podíl na trhu ve Vraze. A na trupu letadel budou mít namalovaný malinký srpeček a kladívko.

A co nový rezervační a odbavovací systém, který jste začali v minulém roce vyvíjet, bude v provozu?

My jsme měli mít nějaký nový systém? O ničem takovém se nehovoří, nikdo o tom nic neví, tedy to nemůže být pravda. A navíc jsme na tom ani neprodělali žádné peníze.

Je vůbec dobrý čas na privatizaci? Zaznívají názory, že bychom měli počkat...

A na co? Až Lefthanda skoupí kolem nás všechno a PCHA i Vrahu jako hub prostě vypne? Až se zase ekonomika zvedne do konjunktury a naši strategičtí partneři budou muset za PCHA platit zbytečně mnoho? No, to by se možná někomu líbilo, ale já nejsem spekulant. Jsem manažer, možná krizový manažer, chcete-li, který má za úkol dostat firmu do kondice a pak ji dobře a podle pokynů prodat, a ne ji neřízeně likvidovat. Chceme, aby PCHA získaly strategického partnera, tedy leteckou společnost, která na trhu už nějakou dobu funguje a zná cyklický vývoj letectví. Dnes si velcí hráči kupují trh - a nejen trh, dokonce celé národy - a nikdo s tím nic neudělá. Z tohoto pohledu nemusí být krize nutně překážkou dobré privatizace PCHA, ba naopak, ale nechci příliš spekulovat, nejsem spekulant.

Jaká je role managementu v privatizaci?

Mluvíme s poradci a akcionáři, a společně se snažíme pro PCHA a jejch budoucnost vytvořit v dané době dobré podmínky. Připravujeme se zkrátka na samotný proces privatizace – komunikace s investory je a bude důležitá. I když v pozdějších fázích jednání už komunikace většinou vázne, ony ty stogramové stakany dají našinci zabrat. Ovšem musím poznamenat, že kaviár má investor tedy skvostný. Možná bychom pro něj v budoucnu mohli létat do nějaké strategicky zajímavé destinace. Je dobře, že většina z týmu představenstva má tento proces komunikace jednou či vícekrát za sebou. A stále pracujeme na tom, aby bylo co privatizovat, ale nebylo to moc drahé.

Neznamená to náhodou, že chceme půlmiliardu po zaměstnancích jen proto, abychom příliš nezmenšovali firmu a bylo co prodávat?

Uděláme maximum pro úspěšnou privatizaci, nicméně se může stát, že se privatizace neuskuteční, například vlastník nebude akceptovat předložené nabídky. To se ovšem ze strany investora bude dát jednoduše řešit, jak už víme, například omezením dodávky ropy nebo plynu. Nicméně nemůžeme spoléhat na to, že nás někdo koupí a zachrání, a tak pro jistotu udržujeme provoz na nějaké obhájitelné míře.

Jaké jsou předpoklady, aby PCHA přežily do roku 2010?

Prvním předpokladem je silný partner, který se orientuje v našem oboru, ideálně letecká společnost, druhým předpokladem je úspěšná realizace provýnosových projektů a všech úsporných opatření. Třetím předpokladem je dohoda o úsporách v personálních nákladech, zajištění toho, že poslušní lidé budou mít práci v této firmě. V ideálním případě by pak silný partner mohl posílit kapitál. To by bylo vhodné, protože audiny už nám stárnou a potřebovaly by výměnu.

Na závěr - máme se tedy bát budoucnosti?

Jen se bojte, ono vám stejně nic jiného nezbyde. Velký bratr z Východu je mocný a nenechá si do ničeho kecat. Vím, že máme plno loajálních zaměstnanců, pro které je naše společnost osudem a kteří letectvím žijí, ale však oni si zvyknou. Někteří z nich si koneckonců soudružským způsobům spolupráce ještě ani neodvykli. Ale to není můj problém, já už tady nebudu, půjdu zachraňovat jiný moloch.