ZÁBAVA: Telenovela
"Václave, prosím tě, odkud voláš?"
"Mám nové zprávy. Hovořil jsem s Gregorem."
"Proboha, snad se nedoslechl o našem rozhovoru s Lucií?"
"Zatím ne, ale mám pocit, že něco tuší. Možná pochopil nějaké souvislosti při rozmluvě s Karlem?"
"On mluvil s Karlem?"
"Mám podezření, že ano. Josef mi totiž nedávno naznačil, že při rozhovoru s Markem měl pocit, jako by něco věděl…."
"Myslíš, že si to nenechal pro sebe?"
"Nemyslím. Největší obavu mám ovšem z toho, že se něco dozvěděl Bedřich. Byl jsem s ním předevčírem na obědě. Vypadal velmi nervozně. Stále se mi snažil vysvětlovat, že Petra o nikom jiném až do poslední chvíle vůbec neuvažovala, a tedy by to bylo pro ni velice nemilé překvapení. Tomu ovšem nemohu uvěřit, znáš ji."
"Souhlasím s tebou. Nikdo si nemůže být jistý tím, že se nějaké informace nedostaly už dříve k nějaké její přítelkyni, a tedy nezbývá, než si dát velký pozor aby si něco nedomyslela ze souvislostí. Mimochodem, jak se má Josef? Ještě je stále s Karolínou?"
"Nejsem si jistý, jestli je můj úsudek správný, ale v poslední době se mi občas zdálo, jako by se v jejich vztahu objevil ještě někdo další."
"Žertuješ? Víš co by to znamenalo?"
"Vím."
"Byl by to konec Stanislava!"
"Nemám z toho dobrý pocit."
"Netušil jsem, že by se mohla celá záležitost takhle zamotat."
"Teď už není čas na dlouhé úvahy! Musíme zahladit všechny stopy, které by vedly až k Arnoldovi."
"To je nemožné."
"Musíme se alespoň pokusit. Mám důvěrnou informaci z agentury, že se Leoš chystá svůj podíl prodat."
"Ale pak by…"
"Ano. Pak by se Milan už nemohl spolehnout na žádného společníka."
"A kdybychom oznámili všechno policii?"
"To tě nesmí ani napadnout. Kompromitovali bychom nejen Marcelina otce ale i Otovu matku."
"Máš pravdu, to nemůžeme udělat."
"Co kdybych se tedy alespoň poradil se Simonou?"
"Čím méně osob je do toho zataženo, tím lépe. Já bych raději ještě promluvil s Petrem."
"Dobře, dohodnuto. Musím už končit. Za chvilku tu bude Vláďa"
"Jasně. Pozdravuj Kristýnu a brzy se ukažte."
"To nemohu slíbit, nějak teď mezi námi vázne komunikace."
"Prosím tě, to snad ne.."
"O tom raději až jindy, nemohu takhle po telefonu.."
"Chápu. Tedy zítra v klubu. A zkus přemluvit i Davida"
"Přijdeme, spolehni se. A zastav se co nejdříve u Olgy, nechávala mi vzkaz na záznamníku, ale pochop, nemohl jsem po tom všem.."
"Tak zítra a hlavu vzhůru, zvládneme to."
"Díky. Vždycky když s tebou mluvím, mám takový pocit jistoty a všechno je mi mnohem jasnější." (Tak to jsi sám……)