To jsem šel v sobotu koupit nějakou blbost do Albrechta. Kráčím kolem regálu s bifidogenní mikroflórou, rozvařenými paznehty obsahujícími 0% tuku, plasty vzniklými hydrogenací nenasycených zbytků mastných kyselin a dalšími delikatesami. A najednou mi v mysli vytanula otázka: "Proč mají v regále s tzv. mléčnými výrobky tejden chcíplou kočku???"

Nesmyslnost poznatku mě zarazila v půli kroku. Chvíli jsem analyzoval signály přicházející z nervových ganglií a už jsem to měl. Čich signalizoval přítomnost rozkládající se organické látky. Krhavým zrakem jsem pečlivě skenoval okolí a po chvíli intenzivní mozkové činnosti jsem si všiml, že přímo přede mnou je plakátek upozorňující na akční nabídku. Vážení přátelé, měli romadůr ve slevě!!!

Přesně ten den mu procházela záruční lhůta. Což, jak potvrdí každý český konzument sýrů, je čas, kdy je český sýr konečně zralý a přestává se podobat tvarohu. Zakoupil jsem tedy dva romadůry, kousek piva a začal jsem se těšit, jak si s děvenkou mojí starostlivou uděláme hezký večer. Hodil jsem tašku s nákupem do auta a šel koupit do železářství lopatu a takovej ten hyperbolickej čumprdlík... co je potřeba do toho... no udělá se díra... a tam se to strčí... a drží to takovej ten...

"Pane, myslíte zatloukací hmoždinku se šroubem?"

"Jo! Vždyď to řikám!"

No tak tohleto jsem koupil, jdu zpátky, otevřu dveře auta stojícího na sluníčku... a málem to se mnou seklo vo asfalt. Vevnitř byl puch jako když v márnici vypadne na dva dny chlazení. Někteří kolemstojící zezelenali, asi dva nebo tři se nenápadně začali vzdalovat směrem k policejní stanici, aby učinili zadost své občanské povinnosti.

Byl jsem totiž v motérkách, v ruce jsem držel fungl novou lopatu a tvářil jsem se, jako bych před týdnem vyřešil dlouholeté spory s tchýní. Rychle jsem nasedl, na okamžik jsem zalitoval, že nemám kabriolet, pozotvíral všechny okýnka co v autě byly a zmizel jsem směr jihojihovýchod.

Doma mě psi vítali jak posla z nebes, neboť mě museli cítit již dva kilometry dopředu. Denis se mi snažil vlézt okýnkem dovnitř a Budulín mi v rozrušení ochcal přední kolo u auta, což obvykle dělává až když jsem bezpečně mimo dohled.

Romadůry jsem umístil do předsíně. Shodou okolností za chvíli přijel brácha s manželkou a neteřema na návštěvu. Já byl z té vůně tak omámený, že mi ani nepřipadaly divné kradmé pohledy členů bráchovy rodiny. Návštěva odjela dříve než obvykle činí, což rozhodně divné bylo.

Tedy bylo mi to divné až do okamžiku, kdy jsem se vrátil od silnice, kam jsem šel hosty vyprovodit.

Celý dům páchl jako prosperující rasovna. Nedalo se nic dělat, syrečky jsme s děvenkou sežrali okamžitě.

Než jsme šli večer do postele, čistili jsme si zuby asi třikrát. Stejně jsme oba spali hubou ke zdi...