Tenkrát, v mírumilovném čase mezi Vánocemi a Novým rokem, poctil František Josef I. svou návštěvou jednu z věznic monarchie. Vše shledal v dokonalém pořádku, takže mohl vyjádřit Nejvyšší uspokojení. A že šlo o spokojenost vskutku absolutní, sdělil hned na místě přítomnému milému hraběti Stűrgkhovi Nejvyšší rozhodnutí, podle kterého měl být všem vězňům v onom zařízení snížen zbytek trestu na polovinu. Načež se Jeho Veličenstvo ráčilo vrátit do Ischlu.

Zaskočený ředitel věznice žádal ministerského předsedu o radu; mezi trestanci byl totiž jeden odsouzený na doživotí. Co s ním?

Okamžitě byli konzultováni nejslovutnější právníci Předlitavska i Zalitavska. Názor byl vyžádán též od právnických fakult. Situace se jevila být bezvýchodnou. Ministr spravedlnosti Viktor, rytíř z Hochenburgeru, uvažoval o demisi. Zcela bezradný hrabě Karl Stűrgkh, ač velice nerad, nakonec přece jen poslal kočár pro rakouského vrchního rabína. Ten vyslechl problém, přislíbil, že záležitost prostuduje a zítra sdělí výsledek. V předpokoji předsedy vlády pak převzal malou pozornost – láhev šestiputnového tokajského, aby se mu lépe studovalo. Nazítří se dostavil hned dopoledne.

„Excelence, snížit trest doživotního vězení na polovinu je vskutku možné,“ oznámil stařičký vrchní rabín. „Jeden den zavřít, jeden den pustit, jeden den zavřít …“.

o – o – o – o

Všem čtenářům přeji jen samé šťastné dny na svobodě v roce 2007 !