Poslanecká sněmovna má šanci v prosinci konečně přijmout zákon, umožňující osobám stejného pohlaví uzavírat institucionalizované partnerství. Přijetí tohoto zákona bude ale jen malé vítězství pokrokového lidu této země. Kromě lidí s homosexuálními praktikami existují i jiné skupiny lidí, kteří stále zůstávají diskriminováni. Patří mezi ně polygamisté a v rámci rovnosti pohlaví také stoupenkyně mnohomužství, tedy polyandrie. Jako moderní evropská společnost bychom měli s manželstvími zrovnoprávnit stoupence všech alternativních sexuálních praktik.

Stejné problémy zaslouží stejné řešení

Je možné namítnout, že stoupenci mnohoženství diskriminováni nejsou, protože mají stejné právo vstupovat do manželství, jako kdokoli jiný. Tento argument ale lze použít i v případě homosexuálních partnerství - i homosexuálové mají stejné právo vstoupit do manželství, jako kdokoli jiný. Přitom dnes již všichni víme, že homosexuálové dosud diskriminováni jsou. Proč? Protože dokud nebudou mít zákon, který bude institucionalizovat jejich formu partnerského soužití, nemůže je klasické manželství dostatečně uspokojit. Zcela stejná je situace s polygamisty - manželství jako svazek jednoho muže a jedné ženy nemůže uspokojit ty, kteří jsou nejen sexuálně, ale i citově vázáni na více partnerek nebo partnerů. Neobstojí ani jiné argumenty užívané proti polygamistům - je například zcela jasné, že sexuální touha po více ženách je pro většinu mužů vrozená, a tedy přirozená. Muž, který žije s více ženami, také trpí, když po všech nemůže dědit - stejně jako homosexuálové, kteří podobný argument používali pro zrovnoprávnění svých vztahů s manželstvím. Stejně tak polygamista trpí, když nemůže získávat zdravotní informace o všech svých ženách v případě jejich hospitalizace - což byla další potíž, zmiňovaná gayi v argumentaci pro přijetí zákona o registrovaném partnerství.

Konec diskriminace islámu!

Stoupenci tradiční rodiny upozorňují na význam svazku muže a ženy pro společnost. Uvádějí, že homosexuální vztahy nejsou pozitivní externalitou, protože společnosti nepřinášejí prospěch vzniku a výchovy nové generace národa. Tato tmářská a reakční argumentace, tolik zneužívaná proti homosexuálně orientovaným jedincům, nemá šanci na úspěch v případě polygamie. Polygamické svazky jsou v rámci současné populační krize naopak přínosem s potenciálem početí více dětí, než v rámci tradičně pojímaného manželství. Stejně je tomu s možnostmi adopce dětí - pro ně je jistě lepší žít v rodině s mnoha matkami nebo otci než v dětském domově. Registrované polygamní a polyandrijní partnerství je navíc žádoucí pro naplnění ústavou dané svobody vyznání. Islám mnohoženství dodnes praktikuje, podobně dřívější kultury žily polygamně. Dominantní role manželství jako svazku jednoho muže a jedné ženy je tedy plodem nepřirozeného křesťanství, jehož učení je takto neoprávněně nadřazené jiným vyznáním.

Nyní mohou slova ve prospěch zrovnoprávnění mnohomužství a mnohoženství znít mnoha lidem nepřijatelně. Všechny logické argumenty ale svědčí pro to, že chceme-li přidělit manželská privilegia homosexuálním párům, mají na ně právo i polygamistické a polyandrijní skupiny. Mnohým lidem ještě před patnácti lety připadalo abnormální zákonem uznané partnerství homosexuálů. Dnes, po letech výborně organizované práce gay aktivistů, nám homosexuální partnersví připadá jako oprávněný nárok. K dosažení oprávněných cílů je však potřeba, aby se polygamisté inspirovali metodami práce pro-gay lobbistů a soustředili se spíše na emoce, využití známých osobností (např. z reality show) a podobně. To je spolehlivá cesta k privilegiím, na která máme dle železné logiky rozumu právo.

Autor je předsedou hnutí Poly-Iniciativa