Jako občan dbalý svého zdraví jsem uskutečnil pravidelnou kontrolní návštěvu svého lékaře. Nejsem už zrovna žádný mladík, a tak jsem se panu doktorovi svěřil, že mě v noci obtěžuje časté vodní buzení. A když pan dr. zjistil, že mám také mírně zvýšený krevní tlak, naordinoval mě tablety s řízeným uvolňováním Windoxa XL. Moc mě to potěšilo, protože jsem už uživatelem Windows XP. Doma jsem hned vyndal příbalový leták a jal se jej studovat. Překvapilo mě, jak je dlouhý a podrobný. Usoudil jsem, že autor byl asi placen od řádku. Hned na začátku jsem se dověděl, že v příbalové informaci jsou následující informace: co je windoxa, k čemu se používá, čemu musím věnovat pozornost před užíváním, jak se windoxa užívá a uchovává. Pečlivě jsem jednotlivé kapitoly prostudoval. Hlavně mě však zaujaly možné nežádoucí účinky. A tady vystal ten problém.

Dostalo se mi upozornění, že pokud mi otečou ruce, nohy, kotníky, tváře, rty nebo hrdlo, což může způsobit obtížné polykání či dýchání, nebo pocítím-li svědění kůže či dostanu kopřivku, může to znamenat, že jsem alergický na přípravek. Užívání tablet musím přerušit, informovat lékaře, navštívit pohotovost či nejbližší nemocnici.

Budiž.

Pak jsem se ale dověděl, že u jednoho až 10 pacientů ze 100 se projeví apatie, svalové křeče, únava, slabost, bolesti hlavy, ospalost, problémy s viděním, rychlé, nepravidelné a prudké bušení srdce, bolesti na hrudi, závratě, otok obličeje, nohou, pokles tlaku při změně polohy těla, dušnost, rýma, zácpa, trávicí potíže, nucení na močení, zvýšené močení, potíže s ejakulací, ztráta síly.

U jednoho až deseti pacientů z tisíce se může objevit pocit žízně, dna, divné sny, noční můry, amnézie, změny nálady, třes, ztuhlost svalů, slzení, zvýšená citlivost na světlo, zvonění v uších, bolesti na prsou, tachykardie či bradykardie, závratě, krvácení z nosu, kašel, zúžení průdušek, bolest v krku, změna chuti k jídlu, plešatění, otok celého těla, natékání kloubů, inkontinence, návaly horka, bledost a ještě nějaké ty drobnosti jako obtížné či bolestivé močení aj.

U jednoho až 10 pacientů z deseti tisíc může nastat nízká hladina krevního cukru, neklid a pocit smutku, brnění, svědění, píchání či pálení pokožky, neostré vidění, mohou nastat vážné srdeční potíže, cévní mozková příhoda, otok hrtanu, průjem, zvracení, žloutenka, vyrážka, impotence, bolestivá a přetrvávající erekce, nízká teplota.

Uffff!

To ale není všechno. Může být, že jsem vzácný případ a že se u mne projeví zvýšená tendence k tvoření modřin, budu po zranění déle krvácet, bude mi téci krev z dásní, krvácení z malých cév mi způsobí fialové skvrny na pokožce, projeví se anémie, budu zmatený a ztratím koncentraci, mohu snadno chytit nějakou infekci. (Zvlášť ta zmatenost by se dala využít po nějaké bouračce či odchodu bez placení. To si musím zapamatovat!)

Ale teď k tomu problému: jak poznám dopředu, nejsem-li jeden z 10, jeden z tisíce či deseti tisíc? Nebo dokonce jestli nejsem ten vzácný případ, co chytí kdejakou infekci?

Tak nevím, mám se stát sám sobě pokusným králíkem, vzít si tabletu a všechny ty možnosti si vyzkoušet?

Co ale budu dělat, až dostanu žízeň? Co když se mi bude něco ošklivého zdát? Mám běžet na pohotovost?

Co když mě nebude chutnat oběd? Je to tím práškem?

Co když mě postihne neklid a přetrvávající erekce? Mám se dožadovat plnění manželských povinností nebo běžet na středisko? (Žena by určitě doporučila tu druhou variantu.)

Já vám nevím.

Mám si ten prášek vzít, nebo to raději nezkoušet a poctivě chodit v noci kropit mísu?

Kdo mi poradí?