První měsíc
po zavedení Šizáka Češi nasbírali miliony bodů a díky pokutám za „rychlou“ jízdu mnoho z nich po zaplacení pokut klesá pod hranici chudoby. Smutný a typický je případ Josefa K. Jel 1. 7. 2006 po obci 50,001 km/h, byl zaměřen radarem, přišel o dva body a patnáct set Kč (čtvrtina důchodu). Zdrcen usedl do auta, plakal a sledoval tachometr, aby nepřekročil třicítku v Dlouhé Lhotě. Pro slzy neviděl, že obecní strážník Nováček (dříve třikrát trestaný pro znásilnění, loupeže a zpronevěru) stojí (celý den) na začátku přechodu pro chodce. K. vyfásl pokutu pět tisíc a další čtyři body dolů. Pak se zapomněl připoutat a uvázat psa. Řidičák fuč, zadlužil se a spáchal sebevraždu.

Tři měsíce
po Šizákovi končí bez papírů dva miliony řidičů a stát (včetně obcí) vybral na pokutách 105 miliard korun. Stavějí se nové silnice. Řidičské oprávnění si udržují jen bohatší občané schopní kompenzovat potřeby pokutujících.

Šest měsíců
po Šizákovi mnoha uplácejícím docházejí úspory a po silnicích se prohánějí více méně pouze policisté. I jim však jdou především pěší strážníci ve službě po krku, a tak i oni pomalu přicházejí o právo řídit vozy.

Sedm měsíců:
Vázne zásobování potravinami a zbožím, mnoho pacientů umírá - chybějí řidiči sanitek. Autobusová doprava zcela zkolabovala, po Praze jezdí posledních dva taxíky. Lidé se rvou o tramvaj. Benzinky houfně krachují.

Devět měsíců:
Češi dojezdili. O řidičák přišel Zdeněk Bambas, šéf dopravní policie. Papíry už nemá NIKDO! Kupují se koně, muly, osli a tažní psi. Na kopnutí kopytem zemřelo více osob, než je obětí dopravních nehod. 6. 7. 2007. Rozvášněným davem pěších pohanů byl upálen Milan Šimonovský. Marně volal: „Obětujte Šizáka, ne mě!“