KGB vybírá kandidáty na Hrad. Šance pro všechny samozvané politické apoštoly.

Já to mám se všemi svými (našimi) prezidenty různě. Asi v tom smyslu, že byť se všichni tak nějak stali součástí mého života (tedy až na toho úplně prvního, s tím jsem se o tři roky minul), žádný mně nikdy k srdci zásadně nepřirostl. Beru je jako součást společenského zřízení, jako něco historicky daného a zavedeného, jako poznanou skutečnost a občas až jako nutné zlo. Teď na vlastní kůži zažívám jubilejního, a už kolem hradního trůnu stepují ti, kteří by chtěli být oním jedenáctým. Výběr je přepestrý, až je to na tak malou zemi překvapující.

Panování prezidentů v průběhu pěti republik a jednoho protektorátu bylo různě dlouhé, přičemž až příliš často navzdory zdravotnímu stavu nezdravě přesluhovali. Přicházím proto s návrhem, který by podobná trápení vyloučil, a přitom umožnil co možná největšímu počtu zájemců z řad občanstva splnit si sen o oněch symbolických alespoň patnácti minutách slávy. Zcela v duchu Komenského nabádání ´Každý chvilku, tahá pilku´.

Občané, kteří touží být prezidentem…

Původně jsem ve svých úvahách chtěl vyjít ze švýcarského modelu, kdy zemi řídí sedmičlenná Federální rada. Její členové se tam každý rok v úřadu prezidenta střídají, a přitom každý odpovídá za určitou oblast. (Jenom sedm ministrů? Není to trochu málo, Antone Pavloviči?)

Jenže i rok by při domácí přetlačované byla neúnosně dlouhá doba, to by se na prezidentském orloji na všechny samozvané politické apoštoly nedostalo. Bylo třeba radikálně omezovat. Řešení jsem našel jinde v zahraničí, v sousedním Slovensku. Odtud mě inspirovala výzva „Občania, ktorí ešte nie sú ministri, nech sa prihlásia u súdruha Žinčicu“. Kupodivu se nezrodila v současné tamní politicky obskurní situaci, z pera legendární dvojice Lasica & Satinský je známá snad už padesát let.

Koordinační generátor blouznivců v akci

A pro nás by to bylo řešení: kdo si chce v atraktivních hradních a zámeckých destinacích alespoň chvíli zaprezidentovat, nechť se nestydí a přihlásí. A nestydatců už se věru objevilo neúrekom. Výběr je pestrý, nejvíc nápadníků se dle očekávání srocuje a do trojstupu řadí v prostorách bývalých stájí Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna (dnes senát); ti to totiž mají nahoru na Hrad krpálem Nerudovky doslova na dosah.

Tato nezbytná potřeba i má upřímná snaha po objektivním řešení situace mě přivedla na myšlenku mechanismu nezávislého na osobních představách kandidátů, zájmech závislých novinářů i na nejrůznějších politických tlacích. K tomuto účelu jsem si nechal patentovat přístroj, který nabízí nerozhodnutému občanu řadu vygenerovaných tipů. Přístroj tento jsem proto také nazval Koordinační generátor blouznivců (dále jenom KGB).

Andrej Babiš je už dnes bez šance

Jako hardware posloužil vyřazený noční stolek, o software se postarala ajťácká firma Feri&Jenčík. KGB pracuje spolehlivě v jakýchkoli klimatických podmínkách se všeobecně známými fakty i utajovanými informacemi, včetně osobních představ jednotlivých natěšených blouznivců a blouznivkyň. Výběr kandidátů obstaralo tzv. Wheel of Fortune (Kolo štěstí), které z tipů omezilo účast vždy striktně na jediného zástupce abecedy. Tím se např. stalo, že z Béčka byli vyřazeni mj. Brabec Richard, Baklažán Fero, Babiš Andrej a - aby bylo jasno - i Bobošíková Jana. Vybraným jednotlivcům poté KGB na základě všech relevantních podkladů, včetně jejich veřejných postojů i vyjádření, dosavadních zkušeností i osobního charismatu vygeneroval přibližnou dobu hradčanského úřadování, onu Symbolickou čtvrthodinku slávy prezidentské (dále SČSP, neplést se Svazem čs.-sovětského přátelství).

Nuže tedy dnes první část výběru našich nadějí v abecedním pořadí. Závěrem ještě poznámka, že autor sice demokraticky nezávislý výběr KGB respektuje, ale ne každý takto vypadlý tip se mu demokraticky zamlouvá. Proto ten stručný komentář.

BENDA MAREK. Velikán (významem) a stálice domácího jeviště, politický držák, od polistopadové nepaměti poslanec z čeledi dinosaurů. Jeden z nejobětavějších, nejdisciplinovanějších a nejskromnějších, jehož odhodlané krédo ´Kam mně Péťa postaví, tam budu sloužit´ už bylo přeloženo i do ruštiny. Třicet let na jednom tvrdém křesle a šestáková nabídka parlamentní kantýny se zákonitě projevilo mozoly na hýždích a žaludečními vředy. Zatoužil po změně, netají se tím. Bývá přistižen, jak si cestou domů z pracoviště polohlasně brouká starý šlágr Hugo Haase ´Už mě tam nic nebaví, ono to časem unaví´. SČSP: Zhruba dva týdny; po jejich skončení se nabízí možnost završit studia na plzeňské univerzitě.

ČAPUTOVÁ ZUZANA. Bohužel nepříjemný omyl, renonc zaviněný chybou v softwaru, není vyloučena ani provokace. KGB zřejmě spolkl a poté zpracoval podvrženou poplašnou zprávu o znovusjednocení obou republik. SČSP: Zuzana i nadále zůstane sama doma nad Dunajem.

DRAHOŠ JIŘÍ. Uchazeč z nejserióznějších. Už jednou mu ta lákavá šance unikla poté, kdy ho při závěrečném předvolebním duelu mozků se stávajícím prezidentem zradila jak nepřihrávající televizní moderátorka, tak jeho informační wifi antidioptrické brýle. Šance mu byla KGB přisouzena, byť se všeobecně soudí, že o Hrad víc než samotný Drahoš stojí jeho drahá polovička. Akademikovou předností – tvrdí to sedm z pěti politologů - je schopnost spojovat voliče, i když údajně jenom proti sobě. SČSP: O něco víc, než akademická čtvrthodinka.

Hned u vrat na Hrad stojí Pat a Mat

FISCHER PAVEL. Lidová moudrost sice nabádá nevstoupíš dvakrát do téže řeky, ale vysvětlujte to rybáři, když tuší, že tentokrát by mohl konečně zaseknout. Jeho motivace vypadá přímo jako uminutost, obsedantní posedlost Hradem. Přesto v duchu akce Třikrát a dost! mu Kolo štěstí přihrálo ještě jednu šanci. Ta první (osm hradčanských let po boku Václava Havla) ho zřejmě zcela nenaplnila, neodradil ho ani neúspěch v prvním kole předcházející prezidentské volby.

Díky osobnímu nezastíranému zájmu ho začala veřejnost postupně vnímat jako tzv. stínového prezidenta. Naposledy byl mimořádně senátorsky aktivní kolem iniciování ústavního článku 66, jenž by vyřadil ze hry t.č. z formy se nacházejícího Miloše Zemana. Dnes je v této souvislosti terčem jizlivých dotazů, proč se za podobných příznivých okolností jako ředitel prezidentské kanceláře o totéž nepokusil i v případu Václava Havla.

V poslední době je skutečně na Klárově vídán jakýsi plešatý stín, kterak ze Starých zámeckých schodů hrozí nahoru na Hrad rybářským podběrákem. Ve snaze znovu vstoupit do téže řeky ovšem hrozí nebezpečí, že opět šlápne do něčeho měkkého a smrdutého, myšleno bahna u břehu. SČSP: Jenom do chvíle, než vyvstane nutnost představit se v Kremlu samotnému Vladimíru Vladimíroviči z rodu nezdolného bohatýra Čurily Plenkoviče. V tu chvíli ho poleje pot a sbalí rybářské nádobíčko.

HILŠER MAREK. To se tak někdy přihodí, že při vyslovení A se automaticky vybaví i B. Tak jak se to při minulé prezidentské volbě svorně stalo dvěma antizemanovským kandidátům. Zaznělo Hilšer a mnozí slyšeli Fišer, zvláště ti v němčině se příliš neorientující. Možná tato skutečnost zavdala podnět k odhodlání, že do toho půjdou senátní ruku v ruce znovu, a definitivně se mezi nimi rozhodne až před druhým kolem. Tak, jak jejich svorné ambice svým aktuálním textem zaznamenal bard Jaromír Nohavica: „Hned u vrat na Hrad, stojí Pat a Mat. Na prezidenta jdou kandidovat. Rozlícený dav už vlaječkama mává, jedni křičí hanba, hanba, druzí zase sláva, sláva.“ SČSP: Promarněná příležitost jako v předchozím případu.

Dokončení zítra.