Já griluju rád. Masíčko a topinky. Jednak proto, že rád popíjím a jím, druhak proto, že rád vařím a třeťak proto, že se rád válím. No a při grilování mohu spojit všechny tyto aktivity v jeden kompaktní celek. Co se týče vybavení - nechápu lidi, kteří mají gril postavený tak, že u něj musí sedět nebo dokonce stát. Podle mého názoru se u grilování má ležet. Již staří Římané se u jídla váleli a nevidím sebemenší důvod tuto několik tisíc let trvající tradici nějak měnit. Jenom místo římské jídelny triclinia se válím na zahradě a místo římského kanapete zvaného lectus používám nakrátko posekaný trávník.
No a ten gril? Kdyby byli všichni jako já, tak by výrobci grilů zkrachovali jako jeden muž: betonová ploška, na ní postavené dvě cihly naštorc a na nich položený rošt. Je to dvacet centimetrů nad zemí. Když chcete obrátit steak, stačí jenom zvednout ruku a nemusíte kolem ohniště skákat jako kašpaři.
O víkendu mě napadlo, že by nebylo špatné ugrilovat si večer kousek masíčka. Ve městě je jedno řeznictví, kde soukromník má vlastní bourárnu a vlastnoručně masíčko nakládá. Nic prošlého u něj nekoupíte, neboť zákazníci vše zblajznou v záruční době. Vešel jsem do krámu a blonďatá, macatá paní vedoucí ... jen tak mimochodem - všimli jste si zajímavého jevu, že řeznické živnostnice či manželky řezníků živnostníků jsou všechny pěkně rostlé a dobře naladěné? Nepamatuji si, že bych v řeznickým krámě viděl žlučovitou vychrtlou šéfovou...
Tedy vešel jsem do krámu a zeptal jsem se té blonďaté baculky: "Máte něco naloženýho?"
Mám naložený prsa!? zazněla odpověď.
Zapnul jsem svůj osvědčený smysl pro humor, abych adekvátně odpověděl. No a zase jsem ho vypnul. Neboť současně se mnou do krámu vstoupila děvenka moje starostlivá a jak může každý ženáč potvrdit, vlastní žena má na mužský smysl pro humor stejný účinek, jako grafitová tyč na štěpení uranu v jaderném reaktoru.

Uvedu příklad: jste středem rozjásané společnosti, sršíte bonmoty, dobrá nálada z vás tryská všemi póry, paní a dívky na vás upírají obdivné pohledy. Najednou ucítíte mrazivý chlad mezi lopatkami. Ohlédnete se a zjistíte, že jediný, kdo se v celé společnosti nesměje, je vaše žena. Zírá na vás stejným pohledem, jako kouká na pavouka pokoutníka (Tegenaria domestica), než ho rozmázne koštětem. Úžasná inteligentní sentence, kterou máte na rtech, se náhle mění ve slabomyslné blekotání, vaše hlava je jedna velká temná dutina a krásná stvoření, která na vás doposud roztomile a obdivně kulila svá očička, si zapalují cigára a odchází pryč s bandou odporných uhrovatých fracků.

Polkl jsem tedy žertovnou odpověď: "A máte je dobře naložený? Můžu se podívat?"
Místo toho jsem nezřetelně zachrchlal něco jako že toho chci kilo, nebo šest kousků, čímž jsem se v očích paní řeznice definitivně zařadil někam mezi bezobratlé. Chladně nandala šest kousků kuřecích prsíček naložených v gyrosové kořenící směsi do krabičky, přijala požadovaný obolus a já vypadl ven jak cukrář.
Večer jsem rozehřál gril, rozložil plátky masa na rošt, uložil jsem se po římském způsobu na levý bok a usosával červené. Znalce vín nyní žádám, aby následující odstavec ve vlastním zájmu přeskočili.
Dlouhodobým výzkumem jsem totiž zjistil, že na podvečerní zahradu prohřátou sluncem je nejlepší suché červené odněkud z Chile, nejlíp Sauvignon nebo Merlot. Cabernet Syrah nelze použít, protože je příliž silný a má vliv na vznik gravitačních anomálií kolem vás. (Pokud máte fyzicky zdatného komorníka, který vás dokáže dopravit do postele, aby vám v noci na zahradě nenastydnul cemr, můžete směle experimentovat i se Syrahem.) Ona totiž tahleta vína krásně voní a pokud jsou označeny Gran Reserva, tak je můžete popíjet i uprostřed sušícího se sena a neztrácíte s vínem čichový kontakt. Mimoto mě po nich nepálí žáha jako po proslavených kyselinkách moravských. Červené víno miluju také proto, že se skrz sklenku dobře kouká na zapadající slunce. Astronomické pozorování slunečních skvrn při západu slunce prováděné přes filtr v technické hantýrce nazývaný "dvoudecka červeného" patří k mým nejoblíbenějším vědeckým aktivitám.

První sklenka červeného zmizela v mém trávicím traktu a kuřecí prsíčka jsou téměř hotová.

Kuřecí prsíčka... S přivřenýma očima vzpomínám na dobu dávno minulou, kdy jsem jezdíval do práce do Holešovické tržnice. U refýže bylo (a možná ještě je) velké řeznictví. Za pultem mimo starých harcovnic postávaly také učenky cechu prodavačského. Nacházely se v sektoru drůbeže, protože chtít po útlé sedmnáctce, aby usekla řeznickým sekáčem čtyři vepřové kotlety, by patrně skončilo pracovním úrazem či vraždou. No a jednoho dne se na skle výkladní skříně objevil plakát s nápisem "Akce! Kuřecí prsa!" Uvnitř bylo vidět za pultem s inzerovanou potravinou štíhlou mladou plavovlásku v pracovním plášti.
Přelétl jsem očima ceduli a zadumal se nad zjevenou pravdou. Vedle mě stála parta mladých kluků. Jeden z nich se sebral, vstoupil do obchodu, za chvíli se vrátil a pokynul hlavou k plakátu: "Tak jsem se tam byl podívat pánové. Fakt je má!"
S kolemstojícími gentlemany to mírně cuklo a bylo vidět, že kdyby to bontón dovolil, šli by se podívat také.

Požírám připravenou krmi, zapíjím drobnými doušky červeného a nad zbytkem žhnoucího uhlí se mi ohřívá topinka. V duchu se šklebím při vzpomínce na tu bandu čarodějnic v holešovickém řeznictví.

Před vánocemi jsem si tam zaběhl koupit něco k snídani, abych během vyčerpávající pracovní směny neomdlel hlady. Prodavačky se tam rozplývaly nad obzvláště ohavným asi dvacet centimetrů vysokým čínským Santa Clausem, který chodil, zpíval elektronickým hlasem Žingl bels a mával pařátem s lucerničkou nebo s čím. Jedna z dam se ke mě obrátila: "To je úžasný, žejo? Von chodí, zpívá a mává ručičkou!!!" Se zájmem jsem se zeptal: "A taky vibruje?" Teplota v místnosti se náhle prudce snížila a venku začala zamrzat Vltava. Za mrazivého ticha jsem obdržel uzenku nevábné barvy a podivné vůně, zaplatil jsem a vyjel ven z obchodu jak saxofon z futrálu.
Uzenku jsem poté pro jistotu věnoval kolemjdoucímu psovi.

Kuřecí steaky jsou zkonzumovány, víno došlo a tok vzpomínek vyschl. Nemaje komorníka, zápasím s gravitačními anomáliemi, kterých je na zahradě najednou jak naseto, a štrachám se pozvolna domů.
Dobrou noc...