Všichni mohou, někdo musí
Zajíci postavili na oslavu demokracie živou pyramidu. Měla asi tři sta poschodí. Na vrcholu stanul zajíc zvláště k tomu vhodný. Ten pronesl projev, v němž zdůraznil, že díky demokracii mohl na jeho místě stanout kdokoli včetně těch, co jsou nejvíc vespod.
"To myslíte třeba mě," zeptal se jeden zajíc ze základů a aby mohl lépe komunikovat, vystoupil. Pyramida se zakymácela. Pak se poroučela k zemi. Zajíc z vrcholu se válel u nohou zajíce ze základů.
"Pitomče!"
"Říkal jste, že můžu nahoru."
"Ale ne, když tam máš držet mě!"
Naučení: Všichni můžeme být nejvýš, ale někdo musí být dole.


Poučený sýček
Když se sýček (Athene noctua) dověděl, že ho lidé považují za věštce neštěstí, velmi ho to zamrzelo. Rozhodl se, že si lidi získá svým nezměrným optimizmem. Začal v noci létat k osvětleným oknům, za nimiž ošetřovali vážně nemocné, a zpíval tam optimistické písně jako Proč ta sova tolik houkala? a také vlastní píseň:
Vše búúúde dobré zas,
úúústúúúpúúúje nemoci čas,
jen odvahúúú,
húúú a húúú.
Lidé na tuto dobře míněnou píseň odpovídali namátkovou střelbou. Sýček tomu nerozuměl, dokud si nepřečetl následující naučení.
Naučení: Není důležité, co říkáš, ale to, co lidé myslí, že slyší. Hú!

Když si sýček přečetl předchozí naučení, okamžitě se poučil. Začal zpívat takovouto píseň:
Kukukukukukukukukuk
kukukukukukukukukukuk
kukukukukukukukukukukuk
kukukukukukukukukukukukuk
.......
Z této písně lidé poznali, že je všechny čeká ještě předlouhý život a vřele vítali sýčka chlebem a solí a nazývali ho svou zlatou žežuličkou a stříleli po něm jen zcela výjimečně.
Naučení: Lidé si rádi nechají něco nakukat.