Je po předčasných volbách do poslanecké sněmovny a prezident České republiky právě jmenoval členy nové vlády, kteří na schodech vytvořili onen proslulý vládní hlouček. Fotoaparáty reportérů cvakají a blýskají tak, že vedle toho je tropická bouře v Amazónii slaboučký odvar. Po chvíli se skupinka rozchází a směřuje za hradním ceremoniářem do neveřejných prostor, kde by mělo dojít k pořízení oficiálních fotografií všech členů nové vlády.

Noví ministři a ministryně vedeni předsedou vlády přicházejí do velké místnosti s občerstvením, kde budou čekat, než na ně v provizorním ateliéru přijde řada. První odchází na fotografování předseda vlády. Vrací se za pár minut s úsměvem na rtech a v jiné košili. Nikdo tomu však nevěnuje pozornost. Dalším je nový ministr vnitra. V předsíňce atelieru usedá do křesla, aby na něj mohla "vlétnout" sličná maskérka, která na jeho obličeji natírá a pudruje vše, co se dá. Ministr pak vchází do místnosti, kde ho čeká oficiální fotograf ČTK.

Reflektory svítí, blesky s odrazovými deštníky jsou nastaveny a fotograf si svého klienta rovná do objektivu.

"Tu pravou nohou dejte prosím ještě trochu dopředu, dobře. A teď se ještě trošku natočte bokem. Jó asi takhle, děkuji!."

Kamera zacvaká a snímek stojícího, do světlých zítřků hledícího politika je hotov.

"Tak teď si prosím sedněte na tuhle židli a uděláme portrét. Bradu trochu zvedněte. To už je moc, … dobře, takhle zůstaňte!"

Několik cvaknutí a blýsknutí a ministr se zvedá k odchodu.

"Tam ne, musíte tudy, pane ministře," upozorňuje ho úředník, a otevírá dveře do další místnosti. Ministr je konsternován, protože celá dlouhá stěna docela velkého sálu je polepena obrovskou fototapetou mořské pláže před níž jsou navršeny oblé hromady bělostného písku s lehátky a slunečníky. Tu a tam vykukuje nějaká pinie, Slunce sice nahrazuje výkonný reflektor, ale jinak je iluze naprosto dokonalá. Lepší, než proslulé Maroldovo panorama bitvy u Lipan.

"Sem, prosím pane ministře," ukazuje zřízenec směrem k paravánu se židlí a dvěma věšáky.

"A do naha, do naha, pane ministře !!!"

"Tóó snaad nemyslíte vážně," koktá čerstvý ministr vnitra. "Jéžišmarjá, proč bych se měl svlékat do naha?"

"No tady se všemi novými členy vlády uděláme fotečky z pláže. Je to příkaz ministerského předsedy. Ten už to má za sebou. V pondělí to ČTK zveřejní a tím se definitivně vypořádáme se všemi paparazzi. Italskými, španělskými - prostě se všemi. Proč by lezli někde v horku po skalách a dunách, když už vás všechny budou mít voliči prohlédnuté. A dokonce na oficiálních fotografiích. Kdepak, nový pan premiér má neotřelé nápady, že?"

Po několika minutách plážového fotografování si stále ještě lehce kolabující ministr vnitra oddechl, otřel si podaným ručníkem z holého zadečku jemný písek, a chystal se obléci.

"Ještě ne, prosím," ozval se znovu úředník a otevřel dveře do další místnosti, v jejímž středu zářila reflektory nasvícená toaleta …

Dost drsné, že, ale i takhle to může skončit, když se v předvolebním klání budou hledat jakékoli kompromitující materiály na konkurenční politické subjekty a jejich kandidáty. Z celospolečenského hlediska je tragické zjištění, že nabídku takovýchto obrázků vyvolává poptávka. Poptávka primitivů, kteří si noviny s takovými fotografiemi se zájmem koupí. A jak ukazují obrovské náklady bulvárních novin a časopisů, tak jich je v současné lidské populaci většina. Ale s tím nic nenaděláme. A bude ještě hůř, protože manželské páry přiměřeně cudných a všestranně kultivovaných lidí mají většinou méně dětí, než ti ostatní.